Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) vydal dne 18. 1. 2024 rozsudek v řízení o předběžné otázce ve věci C 303/22 CROSS Zlín, a.s.
Zveřejněno: 18.1. 2024
Společnost CROSS Zlín, a.s. byla vyloučena ze zadávacího řízení z důvodu nesplnění zadávacích podmínek, proti čemuž se neúspěšně bránila jak prostřednictvím námitek, tak i návrhu na zahájení správního řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), včetně rozkladu u předsedy ÚOHS. Společnost CROSS Zlín, a.s. podala žalobu ke krajskému soudu a navrhovala, aby krajský soud přiznal této žalobě odkladný účinek a vydal předběžné opatření na zákaz uzavření smlouvy. Krajský soud tento návrh zamítl s tím, že (a) pokud již smlouva byla uzavřena, postrádá význam ukládat zadavateli zákaz uzavřít smlouvu; (b) i kdyby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, věc by byla vrácena ÚOHS, který by řízení zastavil; a (c) zadavateli není možné uložit ani zákaz plnění ze smlouvy, neboť uzavření smlouvy v době jejího podpisu nebránila žádná právní překážka, jelikož rozhodnutí předsedy ÚOHS již nabylo právní moci. Načež krajský soud předložil SDEU předběžnou otázku tohoto znění: „Je v souladu se čl. 2 odst. 3 a čl. 2a odst. 2 směrnice 89/665/EHS vykládaným ve světle čl. 47 Listiny základních práv EU, pokud česká právní úprava umožňuje zadavateli uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku před podáním žaloby k soudu příslušnému k přezkumu zákonnosti druhostupňového rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o vyloučení uchazeče?“
SDEU rozhodl takto: Článek 2 odst. 3 a čl. 2a odst. 2 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které je uzavření smlouvy na veřejnou zakázku veřejnému zadavateli zakázáno pouze do okamžiku, kdy orgán prvního stupně ve smyslu tohoto čl. 2 odst. 3 rozhodne o návrhu na přezkum rozhodnutí o zadání této zakázky, aniž je v tomto ohledu relevantní, zda je tento orgán příslušný k přezkumu soudem či nikoli.
SDEU tedy rozhodl, že automatická odkladná lhůta se uplatní jen do rozhodnutí přezkumného orgánu prvního stupně (tj. v tomto případě ÚOHS) a nic ve směrnici neumožňuje učinit závěr, že by taková automatická odkladná lhůta měla platit i na následný soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu.
Rozsudek SDEU zde: