Ad 1) Šíře dotazu přesahuje účel i možnosti tohoto fóra, proto poskytujeme jen stručnější odpověď s důrazem na nastalé změny. Ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb. odpovídá obsahově vymezení sektorového zadavatele podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2004 Sb. Formulační rozdíl (uplatňování dominantního vlivu vs. ovládání) je dán snahou o přesnější definici, proto nová definice v zákoně vychází z definice v evropské směrnici 2004/17/ES. Smyslem změny bylo pokrýt s jistotou situace, kdy v české právní teorii není shoda o tom, zda se pojem ovládání podle obchodního zákoníku vztahuje na všechny v úvahu připadající právnické osoby (jde zejména o státní podniky). Jako sektorový zadavatel může i nadále za určitých okolností postupovat zadavatel veřejný, což je v novém zákoně již výslovně stanoveno v § 2 odst. 7. V těchto případech však není za sektorového zadavatele označován, pouze postupuje podle “sektorových” ustanovení. Určité rozdíly nastaly ve vymezení činností v odvětvích, které zadavatele kvalifikují jako sektorového zadavatele (činnost v odvětcích podle § 3 zákona č. 40/2004 Sb. a tzv. relevantní činnost podle § 4 zákona č. 137/2006 Sb.). Z hlavních změn lze uvést vypuštění odvětví telekomunikací a naopak zařazení poštovních služeb. Došlo však i k dalším drobnějším změnám (např. provozování vs. poskytování nebo provozování dopravních sítí), jejichž podrobný rozbor však přesahuje účel této odpovědi. Rošířeny byly také specifické výjimky z působnosti zákona platné pro sektorové zadavatele (§ 5 zákona č. 40/2004 Sb. a § 19 a 20 zákona č. 137/2006 Sb.). Ad 2) Podle obou zákonů je poskytování nebo provozování veřejného vodovodu dostačující podmínkou k tomu, aby subjekt mohl být kvalifikován jako sektorový zadavatel. Poskytování nebo provozování kanalizace naproti tomu samo o sobě nestačí k tomu, aby se subjekt sektorovým zadavatelem stal (viz § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/2004 Sb. a § 4 odst. 1 písm. e) bod 2 zákona č. 137/2006 Sb.). Přestože to v zákoně ani evropských směrnicích není výslovně uvedeno, je podle převažujícího výkladu povinen veřejnou zakázku zadávat podle zákona i subjekt, který dosud sektorovým zadavatelem není, avšak předmětem veřejné zakázky bude právě zhotovení zařízení, které mu umožní relevantní činnost vykonávat. Například subjekt, který dosud nevyrábí elektrickou energii, bude podle tohoto výkladu povinen zadat podle zákona i zakázku na výstavbu první větrné elektrárny, nikoliv až následné zakázky. Tento výklad vychází ze smyslu zákona, neboť při opačném výkladu by z působnosti zákona byla vyjmuta nejvýznamnější část “sektorové” činnosti.