Cirkulární ekonomika

Principy cirkulární ekonomiky zohledňují nejenom nakládání s odpady dle hierarchie odpadového hospodářství, ale zaměřují se i na snižování dopadů na životní prostředí v procesu výroby produktu či poskytování služeb, nastavení užívání produktu s cílem prodloužení životnosti, ale i to jakým způsobem bude s ním naloženo po dosloužení. Cirkulární veřejné zadávání (Circular Public Procurement) jsou specifickým typem zelených veřejných zakázek, v rámci kterých veřejné orgány nakupují práce, zboží nebo služby tak, aby přispěly k uzavírání materiálových a energetických cyklů a v nejlepším případě k zamezení negativních dopadů na životní prostředí a k zamezení vytváření odpadů v rámci celého životního cyklu.

1. Příležitosti k uzavírání materiálových toků

Primárně lze uplatnit cirkulární přístup ve veřejné zakázce tak, že zadavatel neomezuje požadavky na využití primárních zdrojů, ale snaží se využít potenciál trhu a umožnit tak nákup produktů i z druhotných surovin, co v některých případech může být i ekonomicky výhodnější.

Obecně by zadavatel měl:

• upřednostnit pronájem před nákupem (tzv. nevlastnický přístup)
• preferovat produkty s % podílem recyklované složky, včetně obalů
• požadovat opravitelnost, repasování nebo zpětný odběr po dosloužení produktů s cílem dalšího využití jednotlivých částí, recyklace nebo ekologické likvidace

Při definování konkrétních požadavků na nákup vybraných komodit – nábytek, papír, čisticí prostředky, textil, osvětlení, doprava, catering a další může zadavatel vycházet z Kritérií EU pro zelené veřejné zakázky Evropské komise (dostupné i v ČJ), dále využít certifikace (např. FSC, PEFC), či ekoznačení, které ve svých kritériích zohledňují i cirkulární principy.

Při pořizování nábytku by zadavatel měl zohledňovat aspekty původu suroviny, použité chemické látky, délku a způsob jeho využívání, dostupnost oprav a také uvažovat nad tím, jak s ním naložit na konci jeho životního cyklu. Podrobně rozpracované požadavky pro obsah nebezpečných látek, požadavky na dřevěné, plastové a kovové části, požadavky na textilie a čalouněné prvky, ale i na demontovatelnost/opravitelnost, obaly naleznete v příloze publikace Jak pořizovat nábytek, aby zakázka měla sociální, ekonomické, cirkulární a další environmentální přínosy. Zadavatel může požadovat, aby byl nábytek certifikován ekoznačkou, která je udělována výrobkům a službám, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. To umožňuje § 94 ZZVZ, přičemž dodavatel může splnění kritérií pro udělení ekoznačky prokázat jednoduše platnou certifikací anebo jednotlivá kritéria může prokazovat jiným vhodným způsobem. Zadavatel může v zadávací dokumentaci upřednostnit i nábytek ze dřeva, které pochází z legálních a udržitelně spravovaných lesů (splňuje požadavky na certifikaci FSC nebo PEFC).

Při definování principů zajištění servisu a provozu tiskových a multifunkčních zařízení se zadavatel může inspirovat příkladem dobré praxe MPSV, kde jsou definované požadavky na pravidelné kontroly, údržbu a prohlídky, servis a opravu zařízení, dodání repasovaných produktů, zajištění ekologické likvidace veškerého vyprodukovaného odpadu a další požadavky přispívající k prodlužování životnosti produktů. Tyto požadavky lze zobecnit a přizpůsobit i na jiné předměty plnění.

U nákupu textilu se otevírá prostor pro využití recyklovaných vláken u výrobků z polyesteru a polyamidu, a to požadavek na nejméně 20 % podíl recyklovaného obsahu dle kritérií EU, který uchazeč prokazuje předložením např. certifikátu o recyklovaném obsahu a jeho sledovatelnosti vystavený třetí stranou.

Příklady certifikací zohledňující % podíl recyklovaného materiálu:

• EU Ecolabel stanovuje minimální podíl recyklovaného obsahu u výrobků z polyamidu/nylonu: Při výrobě vláken se použije minimálně 20 % nylonu získaného recyklací odpadu z fáze výroby a/nebo spotřebitelského odpadu. Posuzování a ověřování: Recyklovaný obsah musí být zpětně vysledovatelný až do fáze opětovného zpracování surovin. Tato skutečnost se ověří nezávislou certifikací dodavatelského řetězce nebo na základě dokumentace od dodavatele surovin a subjektů, jež prováděly opětovné zpracování.

U výrobků z polyesteru: Při výrobě vláken se použije příslušný minimální podíl polyethylentereftalátu (PET) získaného recyklací odpadu z fáze výroby nebo spotřebitelského odpadu. Střižová (staplová) vlákna musí obsahovat minimální podíl 50 %, nekonečná vlákna 20 %. Posuzování a ověřování: Recyklovaný obsah musí být zpětně vysledovatelný až do fáze opětovného zpracování surovin. Tato skutečnost se ověří nezávislou certifikací dodavatelského řetězce nebo na základě dokumentace od dodavatelů surovin a subjektu, jež prováděly opětovné zpracování.

• RCS mezinárodní certifikace pro produkty z recyklovaného materiálu: má dvě úrovně certifikace – RCS 100 obsahuje 95-100 % recyklovaného materiálu, RCS Blended produkt obsahuje 5-95 % recyklovaného materiálu. RCS však podrobněji nekontroluje dopady produkce na životní prostředí ani sociální odpovědnost.
• GRS certifikace: produkty musí obsahovat 50-100 % recyklovaného materiálu, kontroluje také dopady produkce textilu na environmentální a sociální oblasti
• Cradle to Cradle certifikace označuje výrobky, které jsou buď zcela recyklovatelné, nebo biologicky rozložitelné. Certifikační program zkoumá výrobky v pěti kategoriích: bezpečnost materiálu, opětovné použití materiálu, správa energie z obnovitelných zdrojů, správa vodní spotřeby a sociální spravedlnost.

Definováním požadavků na kvalitu plnění, zabezpečení oprav a výměny opotřebovaných, resp. nefunkčních částí a jejich dostupnost zajistíme prodlužování životnosti výrobků s delší dobou užívání, abychom je nemuseli vyměňovat často. S ohledem na zajištění kvality produktu lze stanovit i kritéria na kvalitu a zpracování nabízeného zboží na základě vzorku.

Dále lze nastavit požadavky na zpětný odběr a likvidaci s cílem materiálového zhodnocení produktu po skončení životnosti. Již ve fázi dizajnu (z pohledu zadavatele ve fázi definování požadavků na nákup zboží) by měl zadavatel myslet na složení, a to preferovat produkty z jednoho materiálu, které usnadňují následní recyklaci. Rovněž opodstatněný je i požadavek na anonymizované prádlo, resp. snadno oddělitelná loga nebo rozlišovací identifikační prvky, které lze přetisknout bez poškození těchto oděvů v případě změn (nové logo, jméno apod.). Tento přístup usnadní recyklaci, kdy jednou z prvních fází je mechanické oddělování jednotlivých prvků jako jsou nášivky, knoflíky, zipsy apod.

Pro správní fungování systému zpětného odběru a následné recyklace dodavatelem, resp. zajištění recyklace zadavatelem, je důležité určit místo sběru, proškolit zaměstnance, poznat přesné složení vytříděných produktů a třídit tak min. dle vlákna a barvy. Dodavatel musí v rámci svého systému správy majetku provozovat systém zpětného odběru nebo mít uzavřenu formální smlouvu s dodavatelem zabezpečujícím zpětný odběr textilních výrobků souvisejících s plněním veřejné zakázky (např. vyřazené textilní výrobky, resp. textilní výrobky pro použití v rámci veřejné zakázky), včetně zajištění svozu vytříděných textilních výrobků do zařízení s povolením k nakládání s textilním odpadem.

Dále by zadavatel neměl opomínat i minimalizaci obalů a jejich další zpracování, přičemž od dodavatele očekává co největší omezení balení s ohledem na zajištění dostatečného zabránění poškození a zachování integrity produktu. Uchazeč by měl primárně využít opakovaně použitelný obal dle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech ve znění pozdějších předpisů. Dále jsou nepřípustné obaly z PVC a pro snadnější recyklaci zadavatel preferuje obalový homogenní materiál vyroben z materiálů z obnovitelných zdrojů, obaly z recyklovaného materiálu anebo z materiálů zajištujících recyklovatelnost.

Při nákupu výrobků spojených se spotřebou energie může zadavatel využít směrnici Evropského parlamentu na určení požadavků na ekodesign výrobků.

S ohledem na minimalizaci odpadů, lze nadefinovat i obecné požadavky na množství a druh obalových materiálů, především minimalizovat množství, či specifikovat jaké obaly jsou přípustné. Prioritně by se mělo jednat o obalový systém pro opakované použití, nebo alespoň obaly z homogenního recyklovaného materiálu, či z obnovitelných zdrojů. Kvůli ekologickým aspektům jsou nepřípustné obaly z PVC.

Principy cirkulární ekonomiky se pojí s podporou lokálnosti, a tím i místní ekonomiky. Zadavatel může podpořit vhodným způsobem zapojování malých a středných podniků do veřejných zakázek vytvořením podmínek zohledňujících jejich potřeby.

Dobrá aktuální znalost trhu je předpokladem pro úspěšné nastavení požadavků. Díky přehledu o současných trendech a sortimentu, který je momentálně k dispozici, se zadavatelé mohou vyvarovat komplikacím v podobě nedostatku podaných nabídek a nutnosti opakování procesních kroků veřejné zakázky. Někdy může být vhodné dát potenciálním dodavatelům příležitost, aby sami nalezli řešení vhodné pro příslušnou zakázku a zároveň přišli s inovativními řešeními, která se týkají cirkulárních řešení, ekologické šetrnosti a sociálních přínosů.

U veřejných zakázkách na stavební práce a projektové a architektonické činnosti by se zadavatel měl především zaměřit na použití vybouraných opětovně použitelných stavebních výrobků, využití získaných vedlejších produktů a zabezpečení materiálového zhodnocení a recyklaci produkovaných stavebních a demoličních odpadů. Zadavatel by měl ještě před zahájením příprav zadávací dokumentace vnímat původní stavbu jako banku materiálů a naplánovat tak nejdřív kroky vedoucí k demontáži, aby byly materiály z původní stavby v co největší míře využity. Pro tyto činnosti zadavateli nejlépe poslouží Vzorový příklad formuláře pro selektivní demolici v rámci prevence předcházení vzniku odpadů a dalšího využití stavebních a demoličních odpadů zpracovaný dle metodiky „Zlepšování postupů selektivní demolice v rámci prevence předcházení vzniku odpadů a dalšího využití stavebních a demoličních odpadů“, který zpracovala Vysoká škola baňská. Primárně by měl zadavatel požadovat: důsledně odděleně soustřeďovat a ukládat stavební a demoliční odpady a přednostně opětovně použít nebo zabezpečit materiálové zhodnocení a recyklaci. Ve spolupráci s Českou radou pro šetrné budovy a dalšími konzulty jsme připravili Návrh požadavků, jež by měly být zohledněny v zadávacích podmínkách veřejné zakázky a kontrolních mechanismů, které se týkají využití stavebních a demoličních odpadů ve veřejných zakázkách na stavební práce a na projektovou a architektonickou činnost. Součástí je i námi připravený Report o využití stavebního a demoličního odpadu, který by měl být součástí příloh zadávací dokumentace.

Zastoupení a množství stavebního a demoličního odpadu dle Českého statistického úřadu je následující: téměř 40 % tvoří beton a výrobky z betonu, 33 % kovy, přes 10 % asfaltové směsi a necelých 7 % cihly. Využití tohoto druhu odpadu je jedním ze základních pilířů pro dosažení surovinové dostatečnosti. Celosvětově dochází zásoby surovin, v České republice se za rok vytěží 64 mil. tun stavebních surovin, přičemž klesá životnost stávajících kamenolomů a pískoven. Příkladem může být 1 km dálnice, který spotřebuje 40 – 50 000 tun kameniva. Naproti tomu vzniká cca 18 mil. tun stavebního a demoličního odpadu ročně.

Dalším velkým potenciálem při cirkulárním zadávání je použití výrobků z druhotných surovin. Pomocníkem pro zadavatele může být i Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin, který zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Česká agentura pro standardizaci. Katalog má dvě základní sekce – přehled druhotných surovin a recyklovaných výrobků s technickými normami a právními dokumenty. Pokud se zadavatelé přihlásí k využívání druhotných surovin, mohou tím vytvořit tlak na trh s produkty a služby využívající ve větší míře cirkulární a inovativní řešení. Příkladem může být město Curych, které od roku 2005 zavedlo povinnou výstavbu veřejných budov s recyklovaným betonem, a díky tomu poptávka při veřejných stavebních zakázkách výrazně ovlivnila nabídku. Namísto původně jediného dodavatele se nyní v oblasti Curychu nachází až deset takových dodavatelů.

Recyklované kamenivo musí splňovat harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na jednotný evropský trh dle Nařízení (EU) č. 305/2011 a technické požadavky stanoví evropské normy. Výrobce provede zkoušky a zajistí jeho posouzení a schválení systému výroby zajišťující stálost vlastností deklarovaných výrobcem dle evropské normy při dodávání výrobku na trh.

Přírodní recyklované kamenivo musí splňovat evropskou normu EN 12620:2002+A1:2008, resp. ČSN EN 12620+A1 a výrobek musí tedy povinně mít prohlášení o vlastnostech a je označen „CE“. Kamenivo vyrobeno za těchto okolností lze využít pro výrobu betonu, pokud se tedy nejedná o kamenivo, na které se tato norma nevztahuje.

Uvádění anebo dodávání výrobků na trh se podle ČSN EN 206+A2 řídí legislativou jednotlivých členských států EU. V České republice je tím právním předpisem nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb. a nařízení vlády č. 215/2016 Sb. ČSN EN 206+A2 je norma určená, tedy stanovující technickou specifikaci na výrobky, podle které se výrobce se musí řídit při dodávání výrobků na trh. Obdobně je to u ČSN P 73 2404.

ČSN EN 206+A2 stanoví v informativní příloze E, mezní hodnoty obsahu recyklovaného kameniva pro beton stupně vlivu prostředí, a to v závislosti na zdroji recyklovaného kameniva. Norma připouští max. 50 % objemu recyklovaného kameniva, jako náhrady hrubého přírodního kameniva pro beton pro třídu prostřední X0. Recyklovaného kameniva typu A i B je možné do betonu, pro stupeň prostředí X0, použít maximálně 50 % (hmotnosti). Pro stupeň XC1 a XC2 je možné použít pouze 30 % recyklovaného kameniva typu A a 20 % typu B. Pro prostředí XC3, XC4, XF1, XA1 a XD1 je možné použít pouze typ A do 30 %. Pro všechny ostatní stupně vlivu prostředí není nadále doporučeno použití recyklovaného kameniva. Recyklované kamenivo typu A musí obsahovat alespoň 90 % betonového recyklátu a méně než 10 % nečistot. Typ B je tvořen minimálně 95 % recyklátu, který je obsahuje minimálně 50 % betonového recyklátu a 45 % recyklátem tvořeným z kameniv, která jsou stmelená hydraulickými pojivy či nestmelená nebo pouze z přírodních kameniv.

ČSN P 73 2404 nadále definuje obsah jemných částic v recyklovaném kamenivu, jehož hodnota musí být menší než 15 %. Obsah humusu se v recyklátu může objevit maximálně v 1 %. Další definovanou vlastností je objemová stálost, kdy smršťování při vysychání musí být menší než 0,075 %.

Zdroj: https://cevooh.cz/home/1-a-stavebni-a-demolicni-odpady/

Příklady využití odpadu při výrobě recyklátů ve stavebnictví:

• Stavební a demoliční odpad: lze využít nejenom na podsypy, zásypy, násypy (tzv. low-end použití), ale především je vhodné využívat jeho plný potenciál, a to jako kamenivo do betonu.
• Beton: dle platné normy ČSN EN 206 +A1 je možné nahradit jenom max. 50 % hrubé frakce kameniva recyklovaným betonem typu A (100 % náhrada není možná), drobné frakce 0-4 mm, které by bylo možné použít jako náhradu písku, norma neumožňuje náhradu recyklovaným kamenivem.
  Beton: recyklované zdivo – zdicí prvek z betonu s recyklovaným kamenivem určený pro suché zdění (např. opěrné stěny nízkopodlažních objektů, kójí na suché materiály).
• Sklo: používá se při výrobě tepelných izolací, pěnové sklo, může se použít i do betonu (postupně se začínají v ČR třídit i plastová okna – sklo, plast).
• Sádrokarton: na výrobu sádrokartonových desek, příměs při výrobě cementu, zdicí prvky z recyklované sádry (využití sádrokartonu závisí od kontaminace).
• Dřevo: na výrobu dřevovláknitých a dřevotřískových desek.
• Papír: na výrobu foukané celulózy nebo jako výztuž, recyklované desky z vrstveného kartonu (konstrukční plášťové desky pro lehké kostrové příčky).
• Plasty: podlahy, fasádní obklady, geotextilie a další, plastové rámy oken.

Příklady využití recyklovaných výrobků ve stavebnictví:

• Beton s recyklovaným kamenivem: Může obsahovat hrubé recyklované betonové kamenivo, které splňuje požadavky ČSN EN 12620+A1. Procentuální množství recyklovaného kameniva v betonu je definováno v ČSN EN 206+A1 (prohlášení o shodě). Procentuální množství recyklovaného kameniva závisí na typu recyklovaného kameniva a expoziční třídě betonu.
• Desky na bázi dřeva: Při výrobě desek na bázi dřeva je možné použít dřevěný recyklát pocházející z výroby panelů, montovaných výrobků a stavebních a demoličních odpadů. Jde o dřevěný materiál ve formě pilin, dřevovláknitého dřeva, odřezků z masivního dřeva nebo z kompozitních odřezků dřeva. Sádrokartonové desky musí splňovat ČSN EN 13986 +A1.
• Antuka: Antuku je možné vyrobit drcením odpadních keramických zdicích prvků a střešních tašek. Musí splňovat požadavky na povrch sportovišť. Musí splňovat požadavky na obsah nebezpečných látek definovaný v tabulkách 10.1 a 10.2 Vyhlášky č. 387/2016 Sb.

 Certifikace budov

Certifikace zelených budov hodnotí vliv budovy na životní prostředí nejenom z pohledu emisí, spotřeby energií. Dopady výstavby budovy působí v širší míře, než je samotný prostor budovy. Existuje několik certifikačních systémů udržitelnosti budov, LEED a BREEAM jsou celosvětově nejrespektovanější a nejčastěji využívané pro hodnocení administrativních, obchodních a logistických objektů. Hodnotí se specifikace budovy, designu, konstrukce a užívání. Okrem těchto komplexních existují i menší specifické certifikace (např. na parkování).

V České republice se objevuje pět systémů: LEED, BREEAM, DGNB, SBToolCZ a WELL. SBToolCZ je národní český certifikační nástroj pro vyjádření úrovně kvality budov, a to v souladu s principy udržitelné výstavby. Proces certifikace byl oficiálně představen a uveden do provozu v červnu 2010.

BREEAM má 6 stupňů hodnocení a je určen především pro nové komerční budovy, nové bytové domy, průmyslové haly. Lze ho použít i pro existující budovy (BREEAM In Use), přestavby, urbanistické projekty. Posuzuje stavbu komplexně v 10 kategoriích: energie, zdraví a vnitřní prostředí, inovace, využití půdy, materiály, management, znečištění, doprava, odpad a voda. Ve světe je aktuálně 23 062 udělených certifikací (většina je ve Velké Británii, je to jejich národní certifikační nástroj), v ČR 359 a z toho 125 nové budovy (zbytek BREEAM In Use se zaměřením na provoz budovy, jak ji provozně a technicky zlepšit).

LEED (americký certifikát) má 4 stupně hodnocení, pro nové budovy, mixed – use, obytné budovy, existující, přestavby, urbanistické projekty. Kromě povinných požadavků jsou v LEED tzv. kredity v kategoriích: udržitelná lokalita, hospodaření s pitnou vodou, energie a atmosféra, materiály a zdroje, kvalita vnitřního prostředí, inovace v návrhu, regionální priority.

WELL je certifikace pro hodnocení kvality vnitřního prostředí, nejde o komplexní environmentální certifikaci. Součástí je fyzické testování, ve světě je 4 659 udělených certifikací a v ČR 10. Certifikace cílí na zdravé prostředí budovy s ohledem na zdraví a pohodu. Vznikla na základě medicínského průzkumu (v r. 2014), cílem je zdravé a bezpečné prostředí a obsahuje 7 pilířů: vzduch, voda, výživa, světlo, kondice, pohodlí, mysl.

SBToolCZ je stále jediným lokalizovaným nástrojem v ČR a jako jediný respektuje místní klimatické, stavební a legislativní poměry. SBToolCZ vychází z mezinárodně uznávané metody a hodnotí podobná kritéria jako ostatní zahraniční metody. Metodika SBToolCZ je založena na multikriteriálním pojetí, kdy do hodnocení vstupuje sada různých kritérií, které zohledňují principy udržitelné výstavby. Rozsah kritérií, která vstupují do procesu hodnocení, se liší dle typu budovy (obytné budovy, administrativní budovy aj.) a dle fáze životního cyklu, který je posuzován (fáze hodnocení kvality návrhu budovy, fáze hodnocení kvality budovy).

Modulární stavebnictví

Zajímavým příkladem je i modulární stavebnictví přizpůsobující se místu, či případným požadavkům na rozšíření kapacity případné rozšiřující kapacitě. Modulární stavba jako rychlý, promyšlený a moderní způsob výstavby je v Čechách využívaná při výstavbě škol a mateřských školek (např. Praha, Jihlava). Předností je možnost demontáže a přesunu na jiné místo, či použití na jiný účel po dosloužení původnímu účelu.

Dodávka nových plastových oken

Při výměně plastových oken má zadavatel příležitost jednoduše využít možnost povinnosti recyklace starých oken a při nákupu nových zase požadovat podíl druhotné suroviny v PVC profilech nových oken. Inspirací k nastavení požadavků může být Metodický pokyn pro zadávání zakázky na dodávku nových oken nebo výměnu stávajících oken, který připravila Česká komora lehkých obvodových plášťů spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj. Metodika doporučuje „v rámci dodávaných oken z PVC je prokazatelně použit recyklát/regenerát v hlavních rámech oken a okenních křídlech. Splnění této podmínky tvoří 10 % z celkového bodového hodnocení nabídky (zadavatel tedy bude hodnotit prosté splnění podmínky na přítomnost recyklátu).“

Při výrobě jednoho primárního PVC okna je enviromentální dopad 2 100 kg CO2 / 1 tunu PVC, přičemž při využití podílu druhotné suroviny (plastu) je 136 kg CO2 / 1 tunu PVC (Zdroj: ČKLOP).

Energie z obnovitelných zdrojů

Jedním z dalších důležitých principů cirkulární ekonomiky je důraz na využívání energie z obnovitelných zdrojů. Energie s certifikátem zaručujícím její dodání z obnovitelných zdrojů je jednou z dalších komodit, jejíž nákup se ukazuje i jako ekonomicky výhodnější. Rovněž může být i jedním z kroků k naplnění závazků klimatické nouze vyhlášené městy a organizacemi nebo obdobného závazku ke snižování emisí oxidu uhličitého. S nákupem energie z obnovitelných zdrojů má zkušenosti například Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo Masarykova Univerzita.

2. Inspirace k uzavírání biologických toků

Pro zadavatele může být inspirací zpracování biologicky rozložitelných odpadů. Při organizování akcí zadavatel může ovlivnit i plýtvání s jídlem, a to požadavkem na předání zbylého jídla. Cateringová společnost může hotové teplé pokrmy darovat za dodržení několika podmínek, a to, pokud pokrmy byly vydávány osobou k tomu určenou s platným potravinářským průkazem, udržovány v teplotě nad +60 °C a nepřišli do kontaktu s ostatními strávníky. Hotové nebalené pokrmy v samoobslužním bufetu nedoporučujeme darovat z důvodu vyššího rizika kontaminace jídla strávníky v průběhů výdeje. Je však možné darovat pokrmy, které byly zchlazené a zabalené (např. bagety, sendviče, dezerty).

Dalším příkladem je zpracování biomasy pro výrobu tepla a elektriky v bioplynové stanici. Z pohledu cirkulární ekonomiky vstupní surovinou je ideální odpad z gastronomických provozů a domácností, čistírenské kaly či výkaly zvířat nebo zbytková biomasa ze zemědělské výroby, a ne cílená zemědělská produkce. Jedním z výstupů je i zbylý odpad z výroby, tzv. digestát, který je se využívá v zemědělství jako vysoce kvalitní hnojivo a tím dochází k uzavírání biologických toků. Příkladem může být energeticky soběstačná obec Kněžice, která v zařízení na biomasu spaluje organický odpad, který produkuje teplo, a to se potrubím přepravuje do obydlí pro vytápění i ohřev vody. Organický materiál obec nakupuje od zemědělců, vyrobené teplo prodává obyvatelům a zisk tak ostává v dané obci na další rozvoj. Bioplynová stanice rovněž zpracovává bioodpad (včetně hnoje ze zemědělských družstev ve vesnici, odpad z lesnictví nebo zahradnictví, kal ze septiků, a dokonce i zbytky z restaurací v okolí) a vyrábí z něho teplo i elektřinu. Dodavatel stavby úzce spolupracoval s partnery projektu, zapojil do něj místní občany a vyškolil je, aby mohli zařízení řídit a spravovat. Při výstavbě byly využívány jen materiály českých dodavatelů, byly minimalizovány dopady na životní prostředí a bylo efektivně nakládáno s odpady. Byla zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti práce a ochrany zdraví.

3. Inovativní příležitosti a využívání digitalizace

Trend využívání inovativních služeb spojených s digitalizací formuje nový způsob uspokojování potřeb směrující k tzv. nevlastnickému přístupu a snižování poptávky po produktech a spotřebě materiálů. Změna poptávky mění myšlení trhu a odpovědný přístup k nakupování mění ekonomické, environmentální a sociální dopady.

Velkou příležitostí pro zadavatele z pohledu cirkulární ekonomiky je nepochybně přesun od vlastnictví k pronájmu a sdílení. Odpadá tak starost o servis, opravy, či nakládání s odpady po dosloužení výrobku či stavby. Tyto činnosti plně zastává dodavatel. Nejjednodušším příkladem je nákup auta, v ideálním případě nákup elektromobilu. Zadavatel by měl místo nákupu zvážit možnost pronájmu jen na nevyhnutné období, či přemýšlet nad možností sdílení s dalšími zadavateli tak, aby bylo plně využito. Zajímavým přístupem může být i sdílení městských aut s obyvateli přes víkendy a svátky, resp. v období jejich nevyužívání úřadem.

Inovativní příležitostí je i pronájem světla jako služby (osvětlení prostoru), či pronájem nábytku, kde vlastníkem stále zůstává dodavatel a rovněž se stará i o výměnu, servis a opravy. Při pronájmu nábytku může jít i o snahu sjednocení celkového designu prostoru.  Obecně s sebou tento způsob zajištění komodit přináší i předpoklad odborné technické znalosti konkrétních produktů při výměně a opravách.

Digitalizace ve službách se postupně rozrůstá i na služby související se zabezpečením provozu budov, kterých je nespočet. Chytrá „digitální“ města se již mohou těšit z úspor energie v budovách ve správě města, inteligentního rychlého a komfortního systému dopravy, či například z úspor získaných snižováním množství odpadů, resp. jejich správného třídění i pomocí zavedení digitálních technologií. Zadavatel tím napomáhá k propojenému a kvalitněji fungujícímu sytému reflektujícímu konkrétní potřeby a nastavením přesných řešení zvyšuje komfort služeb a rovněž omezuje i plýtvání se zdroji. Použít můžeme příklad nakládání s odpady, kdy obyvatelé využívají QR kódy na pytlech ke snazšímu třídění různých druhů odpadů, což vede k lepšímu třídění, následné recyklaci a snižování množství směsného odpadu končícího na skládce.