Vybraná rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek od roku 2020

Úřad dospěl k závěru, že důvod k odmítnutí námitek podle § 245 odst. 3 zákona nebyl dán;

což se ostatně stalo i v právě posuzovaném případě), jakož i s odkazem na větší míru

transparentnosti i při odmítnutí námitek podle § 245 odst. 3 zákona tyto navíc věcně

vypořádávají.

§ 104 ZZVZ

§ 105 odst. 2 ZZVZ

Prokazování určité části kvalifikace prostřednictvím jiné osoby lze považovat za nepřípustné například v případě, kdy by o způsobilosti (schopnosti) plnit zadavatelem určenou významnou činnost dle § 105 odst. 2 zákona vypovídalo kritérium stanovené dle § 79 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona, tj. předkládanými referencemi by byly prokazovány zkušenosti s činnostmi vyhrazenými vybranému dodavateli. Smyslem předkládání referencí je prokázání zkušenosti s plněním obdobného charakteru, jaký má poptávaný předmět plnění. Uvedeným je tedy sledována způsobilost (schopnost) reálně plnit požadovaný předmět plnění, o čemž vypovídají zkušenosti právě té osoby, která referenci získala. V takovém případě má proto své opodstatnění, aby možnost prokazovat splnění daného kritéria kvalifikace prostřednictvím jiné osoby nebyla připuštěna.

Jak již Úřad předeslal výše, možnost výhrady dle § 105 odst. 2 zákona se již dle samotného znění zákona omezuje na činnosti, netýká se tedy věcí, které bude dodavatel při samotném plnění uvedených činností používat, potažmo dispozice s nimi. Ustanovení § 105 odst. 2 zákona tak nedává možnost zadavateli vymínit si, aby přímo vybraný dodavatel při plnění poptávaného předmětu, konkrétně při plnění významné činnosti vyhrazené vybranému dodavateli, disponoval určitými věcmi pro účely tohoto plnění, resp. aby vlastnictví či dispozice těmito věcmi byla prokazována přímo vybraným dodavatelem.

I pokud si tedy zadavatel ve smyslu § 105 odst. 2 zákona vyhradil plnění významných činností (provedení strojní pokládky hutněných asfaltových směsí) přímo vybraným dodavatelem, nezakládá tato skutečnost žádný zákonný důvod pro to, aby též dispozice věcmi užívanými při plnění těchto činností [dle § 79 odst. 2 písm. j) zákona] byla nutně prokazována pouze prostřednictvím vybraného dodavatele. Stanovení požadavku na doložení dokladu prokazujícího vlastnictví či jiný způsob dispozice s uvedenými zařízeními, tj. minimálně s 5 finišery, 10 silničními válci a případně 1 homogenizérem/plnícím vozem, přímo dodavatelem, resp. jedním z dodavatelů, kteří podají společnou nabídku, je tak požadavkem nedůvodným a učiněným v rozporu se zákonem, neboť možnost jeho stanovení není ustanovením § 105 odst. 2 zákona předvídána (uvedené ustanovení se týká činností a nikoli věcí), přičemž uvedený požadavek v šetřeném případě nevypovídá nic o způsobilosti dodavatele řádně plnit poptávaný předmět plnění, resp. jeho část týkající se vymezených významných činností.

§ 127 odst. 2 písm. g) ZZVZ

Ve světle výše uvedených skutečností je Úřad toho názoru, že 50% podíl peněžních prostředků z veřejných zdrojů je nutné posuzovat před zahájením zadávání veřejné zakázky při stanovení předpokládané hodnoty (tzn. dle poměru části předpokládané hodnoty, která má být hrazena z peněžních prostředků poskytnutých z veřejných zdrojů k celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky stanovené zadavatelem), a nikoliv až v průběhu zadávání. (…)

(…) Pokud by Úřad přistoupil na výše uvedenou argumentaci zadavatele, znamenalo by to, že právnická či fyzická osoba by se mohla stát zadavatelem dle § 4 odst. 2 zákona až v průběhu zadávání veřejné zakázky (např. po posouzení obdržených nabídek dodavatelů) a nikoliv již před jeho zahájením. Mohla by tak nastat situace, že daná osoba nezahájí zadávání veřejné zakázky v některém ze zadávacích řízení dle zákona, a následně by v průběhu zadávání veřejné zakázky naplnila definici zadavatele dle § 4 odst. 2 zákona. Aby byl však zajištěn výše uvedený účel zákona, bylo by dle Úřadu potom nezbytné ukončit způsob zadávání veřejné zakázky a zahájit zadávací řízení dle zákona. Úřad je tedy toho názoru, že právnická či fyzická osoba je povinna posoudit výši 50% podílu ze zákonem stanovených zdrojů již před zahájením zadávání veřejné zakázky při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

§ 46 ZZVZ

Rozklad

Zde lze v obecné rovině souhlasit s navrhovatelem v tom, že může být zcela na místě, aby zadavatel přistoupil k ověření věrohodnosti údajů poskytnutých dodavatelem (v řešené věci by se jednalo o tvrzení vybraného dodavatele v čl. 9.5. jeho nabídky, že splňuje požadavek na zálohu přípojky). Ovšem stěží lze po zadavateli požadovat, aby takto postupoval u jakéhokoliv dodavatelem uvedeného údaje. To by bylo v rozporu se samotným zněním § 39 odst. 5 zákona, který takový postup pouze připouští jako možný. Takový postup bude důvodný v tom případě, kdy budou o dodavatelem uvedených údajích panovat pochybnosti. Zde lze ostatně poukázat i na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0208/2020/VZ, č. j. ÚOHS-05049/2021/162/BVa ze dne 15. 2. 2021, které navrhovatel v návrhu cituje (jakkoliv lze souhlasit se závěrem Úřadu uvedeným v bodě 76 napadeného rozhodnutí, že toto rozhodnutí dopadá na odlišnou situaci) podle kterého: „(…) je třeba, aby v případě kvalifikovaného zpochybnění[4] takového čestného prohlášení dokázal ověřit, že vybraný dodavatel kvalifikaci skutečně splnil“. Klíčovou otázkou tak je, zda měl zadavatel důvod pochybovat o tvrzení vybraného dodavatele natolik, aby přistoupil k jeho ověření, tedy zda bylo zpochybnění ze strany navrhovatele tzv. kvalifikované.

Navrhovatel má zčásti samozřejmě pravdu, skutečně může zvažovat, zda žádost podá či nepodá, ale po podání žádostí o účast, zadavatel posuzuje pouze splnění kvalifikace dodavatele, přičemž dodavatel, který podá žádost o účast není následně povinován podáním předběžné nabídky. Pokud již nyní navrhovatel spatřuje problém v nastavení fungování smluvního vztahu, pak je třeba s ohledem na to, že se o smluvních podmínkách může jednat, počkat až do jednací fáze a pokusit se zadavatele přesvědčit o nutnosti změn, případně podat námitky proti zadávacím podmínkám, o nichž bude z vyjádření zadavatele zřejmé, že již nebudou předmětem jednání. Kvalifikace či minimální technické podmínky nemají na nastavení smluvního vztahu žádný vliv. Dodavatel (pokud splňuje podmínky kvalifikace či minimální technické podmínky) může bez většího rizika podat žádost o účast, neboť o sporných otázkách může v následující fázi jednat.

Ze shora citovaných rozsudků, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu tak lze dovodit, že do kompetence Úřadu spadá posouzení toho, zda konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či představoval neúnosné narušení některé ze základních zásad vymezených v § 6 zákona. Úřad je tak v tomto ohledu přezkumem limitován a nepřísluší mu hodnotit obsah smluvních ujednání stanovených zadavatelem, nevyplývá-li z nich zjevný exces. V tomto světle tedy Úřad přistoupil k posouzení zadavatelem stanovených smluvních podmínek, které navrhovatel svým návrhem napadá.

Úřad předně uvádí, že zadavatel v šetřeném případě v čl. III. odst. 3.1.1. návrhu smlouvy o dílo stanovil předpokládaný termín pro předání a převzetí staveniště, od něhož plyne lhůta pro plnění, a to jaro roku 2024. Zadavatel k tomuto v rozhodnutí o námitkách a obdobně ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že se jedná o odhad počátku plnění, kdy bližší specifikaci nelze objektivně očekávat, neboť zakázku chce financovat za pomoci dotace, kdy však nelze blíže presumovat vydání právního aktu o přidělení dotace (zadavatel k tomu dodává, že se snaží mít celou akci co nejlépe připravenou, aby mohl zakázku co nejdříve realizovat). Takové zdůvodnění je dle Úřadu legitimní, neboť zadavatel z principu není schopen předvídat, kdy konkrétně dojde k získání prostředků pro realizaci veřejné zakázky, když toto se může v důsledku mnoha skutečností, které jsou často mimo sféru vlivu zadavatele, protáhnout, což však nemůže být překážkou pro připravenost zakázky pro realizaci. Proto v případě, kdy zadavatel není schopen termín zahájení prací na zakázce s ohledem na charakter a okolnosti zadávání dané zakázky stanovit konkrétněji, nelze jej k tomu nutit, resp. za těchto okolností lze rozumně akceptovat, že si zadavatel potřebuje ponechat určitý prostor pro možnost určení termínu zahájení plnění.

§ 113 ZZVZ

§ 211 ZZVZ

Byť lze mít za to, že zadavatelem stanovenou lhůtu v délce 3 pracovních dnů by bylo možno bez dalšího považovat za relativně krátkou, ve spojení s obsahem žádosti o zdůvodnění MNNC takto stanovená lhůta nevzbuzuje na první pohled pochybnosti o tom, že by nebylo možno na žádost o zdůvodnění MNNC reagovat a požadované zdůvodnění předložit. Předmětem žádosti totiž nejsou jakkoli složité dotazy (a navíc například v nadměrném počtu dotazů), nýbrž toliko požadavek na vysvětlení vlastních úvah a propočtů navrhovatele (v souvislosti s podezřením o MNNC), které jistě zvažoval při přípravě nabídky.

Úřad však předně konstatuje, že se v situaci, kdy navrhovatel zadavateli nepředložil zdůvodnění MNNC vůbec, a tedy ani po lhůtě stanovené zadavatelem v žádosti o zdůvodnění MNNC, a s touto žádostí se seznámil až dne 9. 8. 2023, kdy si (dle detailu zprávy doručované prostřednictvím elektronického) přečetl doručovanou zprávu zadavatele obsahující žádost o zdůvodnění MNNC, tj. až 20. den po doručení žádosti o zdůvodnění MNNC a navíc až v měsíci srpnu, kdy podle čl. 5. výzvy k podání nabídek zadavatel předpokládal zahájení plnění veřejné zakázky, vyvstávají zásadní pochybnosti o tom, zda motivem navrhovatele pro podání námitek a návrhu směřujícím vůči postupu zadavatele v předmětném zadávacím řízení není toliko snaha zvrátit své vlastní pochybení. Pokud by navrhovatel projevoval upřímný a skutečný zájem o řádné obhájení své nabídkové ceny, nepochybně by buďto požádal o prodloužení stanovené lhůty pro doručení zdůvodnění MNNC nebo by toto zdůvodnění doručil zadavateli dodatečně a požádal o prominutí zmeškání lhůty, což však navrhovatel neučinil. (…)

Úřad nicméně konstatuje, že co se týče shora zmíněného omezení komunikace v podobě imperativu „bude doručeno“, ustanovení § 211 zákona možnost omezení komunikace na pouhý elektronický nástroj přímo nevylučuje. Přestože ustanovení § 211 odst. 5 a 6 zákona naznačují také možnost komunikace prostřednictvím datové schránky nebo datové zprávy opatřené platným uznávaným elektronickým podpisem, nelze je vykládat v tom smyslu, že by komunikace prostřednictvím datové schránky nebo uvedené datové zprávy měla být výslovně připuštěna v každém zadávacím řízení a omezení komunikace by tak bylo nezákonné. Jazykovým výkladem je naopak možné zjistit, že komunikovat je možno různými způsoby (dle § 211 odst. 5 zákona), přičemž zákon neuvádí, že by některý z nich nemohl být zadavatelem zvolen jako výhradní. Zadavatel tudíž není omezen ve výběru, který ze způsobů komunikace v zadávacím řízení využije, avšak s tou podmínkou, že dodrží navazující požadavky zákona a zásady dle ustanovení § 6 zákona.

(…) Dle Úřadu totiž v šetřeném případě nemůže „plně“ obstát závěr zadavatele, že navrhovatel nedodržel ve výzvě dle § 46 zákona stanovenou lhůtu, neboť samotný přípis navrhovatele ze dne 31. 7. 2023 reagující na dotčenou výzvu zadavatele, jenž se v textu odvolává na jeho jednotlivé přílohy (které byly s ohledem na jejich velikost zasílány samostatnými datovými zprávami, a proto jejich zaslání zabralo více času), byl zadavateli prokazatelně doručen v jím stanovené lhůtě, a zadavatel se jím tedy měl zabývat. Nadto i část příloh byla zadavateli doručena ve stanovené lhůtě a zbylé přílohy dle kompletního výčtu byly zadavateli doručeny v desítkách minut po stanoveném termínu, a to kolem jedné hodiny ranní. Nelze tedy předpokládat, že takovéto „zpoždění“ doručení části příloh by jakkoliv mohlo ovlivnit (zdržet) zadavatelův postup při přezkoumání odpovědi navrhovatele a vyhodnocení obdržených skutečností a podkladů, když zadavatel zcela jistě toto posouzení neměl v úmyslu činit a nečinil v jednu hodinu v noci, ale nejdříve až ráno toho dne. (…) V této souvislosti pak nelze pominout, že v souladu s § 46 odst. 1 zákona bylo oprávněním zadavatele uvedené zmeškání lhůty týkající se doručení vybraných příloh bez dalšího prominout, což by bylo v šetřeném případě s ohledem na popsané okolnosti dle Úřadu přiléhavé a přiměřené (i při zohlednění skutečnosti, že sám navrhovatel zadavatele upozorňoval na krátkou lhůtu pro vyřízení zadavatelovy žádosti dle § 46 zákona a žádal o její prodloužení). Úřad je tak toho názoru, že v posuzované věci byl zadavatel povinen se předloženým objasněním, resp. doplněním nabídky navrhovatele zabývat, neboť toto měl zadavatel prokazatelně k dispozici před koncem jím stanovené lhůty a včetně všech jeho příloh de facto ihned po skončení jím stanoveného termínu, a zadavatel tedy měl s ohledem na přiměřenost jeho postupu skutečnosti uvedené v přípisu navrhovatele ze dne 31. 7. 2023 přezkoumat a vypořádat, resp. i přihlédnout k doloženým podkladům, a až pokud by po provedeném posouzení dospěl k závěru, že toto objasnění, resp. doplnění nabídky navrhovatele není dostatečné k prokázání souladu se zadávacími podmínkami, mohl navrhovatele z účasti v zadávacím řízení vyloučit právě s odkazem na takto formulovaný důvod. (…)

Vzhledem k výše uvedenému považuje Úřad za prokázané, že ve vztahu k vybranému dodavateli byly naplněny podmínky pro jeho vyloučení ve smyslu § 48 odst. 2 písm. a) zákona, neboť jím předložené údaje nesplňovaly zadávací podmínky a obviněný byl povinen vybraného dodavatele, kterého vybral k uzavření smlouvy, ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 8 zákona vyloučit. Obviněný však vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění výše uvedených zadávacích podmínek nevyloučil, ačkoliv mu zákon tuto povinnost ve vztahu k vybranému dodavateli výslovně ukládá, čímž se dopustil porušení výše citovaných ustanovení zákona.

§ 36 odst. 1 ZZVZ

Napadená zadávací podmínka tedy nepochybně zvýhodňuje ty dodavatele, kteří pro plnění předmětu veřejné zakázky nepředpokládali využití technických a programových prostředků společností Huawei a ZTE. Je zcela zřejmé, že napadená zadávací podmínka rovněž omezuje hospodářskou soutěž mezi dodavateli. Klíčovou otázkou tak je, zda stanovení napadené zadávací podmínky zadavatelem je důvodné a obhajitelné či zda neexistují relevantní důvody, které by stanovení napadené zadávací podmínky mohly obhájit. (…) Pokud se pak zadavatel, který podle stávající právní úpravy povinnou osobu podle ZKB není, dobrovolně (případně s ohledem na připravovanou legislativu, která se jej bude zřejmě bezprostředně týkat) hodlá postupy stanovenými pro povinné subjekty řídit, lze tento postup považovat za zcela logický a dle názoru Úřadu mu lze takto odpovědné jednání těžko jakkoli vyčítat. V takovém případě pak stanovení požadavků pro zajištění kybernetické bezpečnosti nelze a priori považovat za nezákonné omezení hospodářské soutěže (nedůvodnou překážku hospodářské soutěže), je však nezbytné posoudit, zda tyto požadavky byly stanoveny v souladu se ZKB, VKB a varováním NÚKIB a zda byla hospodářská soutěž za tímto účelem omezena jen v míře nezbytné pro zajištění odpovídající kybernetické bezpečnosti zadavatele. (…)

(…) Jak bylo dovozeno výše, napadená zadávací podmínka je de facto jediným možným opatřením, kterým zadavatel je schopen účinně čelit hrozbám z pohledu kybernetické bezpečnosti při modernizaci ICT a zároveň dostát povinnostem, které v souladu s připravovanou legislativou v oblasti kybernetické bezpečnosti může zadavatel v dohledné době v souvislosti s předmětem plnění veřejné zakázky reálně očekávat. Úřad tak v uvedeném ohledu nepovažuje napadenou zadávací podmínku s ohledem na individuální okolnosti veřejné zakázky za jakkoliv excesivní či představující libovůli zadavatele, nýbrž jediný způsob, jak mohl zadavatel dostát svým povinnostem v oblasti kybernetické bezpečnosti, které na něj s vysokou mírou pravděpodobnosti dopadnou v okamžiku přijetí očekávané legislativy v oblasti kybernetické bezpečnosti, tj. v průběhu plnění šetřené veřejné zakázky. Úřad tak uzavírá, že napadená zadávací podmínka s ohledem na výše uvedené nepředstavuje ani porušení některé ze základních zásad zadávacího řízení, a to včetně zákazu diskriminace, neboť se v jejím případě nejedná o bezdůvodné omezení hospodářské soutěže.

§ 101 ZZVZ

§ 115 ZZVZ

(…) Zadavatel tedy v zadávacích podmínkách záměrně zvýhodnil nabídky, které budou obsahovat komplexní řešení oproti nabídkám obsahujícím toliko řešení dílčí, avšak je zároveň třeba dodat, že se v šetřeném případě nejedná o bezdůvodné zvýhodnění skupiny dodavatelů, kteří zadavateli nabídnou komplexní řešení oproti dodavatelům, kteří jsou schopni nabídnout řešení toliko dílčí, neboť toto zvýhodnění má své ekonomické opodstatnění, které spočívá v úspoře finančních prostředků zadavatele v průběhu životního cyklu dodávaných technologií, jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Namítané bodové zvýhodnění komplexního řešení tak nenaplňuje elementární znak diskriminačního jednání ve smyslu § 6 odst. 2 zákona, kterým je ryzí účelovost a bezdůvodnost takového jednání zadavatele, který se záměrně snaží diskriminovat či přímo předem vylučovat konkrétní dodavatele nebo okruh dodavatelů, aniž by k tomu měl nějaký relevantní vysvětlitelný důvod, což zjevně není šetřený případ. Úřad při svém šetření posoudil i samotnou výši zadavatelem stanoveného zvýhodnění komplexního řešení a dospěl k závěru, že ačkoliv je míra tohoto zvýhodnění pro dodavatele s dílčím řešení znatelná, nelze ji označit za excesivní nebo vylučující možnost podání nabídky pouze na dílčí část veřejné zakázky, což podle vyjádření zadavatele Klatovská nemocnice dokládá i ten fakt, že na jednu z částí veřejné zakázky zadavatel jednu takovou dílčí nabídku obdržel. (…)

Pro úplnost Úřad dodává, že zadavatel Klatovská nemocnice má řádné a logické odůvodnění pro svůj postup i pro případ, kdy by nabídka dodavatele, u které byla při hodnocení uplatněna bonifikace za komplexní řešení, byla vybrána jako nejvýhodnější pouze v části plnění. Zadavatel Klatovská nemocnice podle svého vyjádření počítá i s touto eventualitou, kdy podle jeho vyjádření i tato situace mu přináší ekonomickou výhodu oproti stavu, kdy by obdržel toliko nabídky na dílčí části plnění, neboť alespoň jeden z vybraných dodavatelů bude mít v takovém případě znalosti a zkušenosti s komplexním plnění předmětu veřejné zakázky, a tedy dokáže v průběhu jejího plnění eliminovat většinu jím zmíněných rizik, respektive je bude schopen  v průběhu realizace ve spolupráci s ostatními dodavateli dílčích částí úspěšně vyřešit. Na takové úvaze neshledává Úřad ničeho nelogického či excesívního.

§ 222 ZZVZ

Smluvní podmínka posuzovaná v nyní šetřeném případě ve znění „termín ukončení se může změnit“ právě popsané elementární požadavky na „výhradu“ změny závazku nesplňuje, neboť se pouze jedná o vágní proklamaci (upozornění či konstatování), jež nemá reálné právní účinky, resp. smluvním stranám nestanoví žádná práva či povinnosti, které by mohly být vymahatelné soudní cestou.

Úřadem posuzovaná smluvní podmínka tudíž nemá charakter vyhrazené změny závazku ve smyslu § 100 odst. 1 ZZVZ, a proto obviněný nebyl povinen dodržet podmínky, které jsou na ni tímto ustanovením zákona kladeny – zejména požadavek, aby podmínky pro změnu a její obsah byly vymezeny jednoznačným způsobem. Nesplnění daných podmínek tedy nemůže znamenat porušení § 100 odst. 1 ZZVZ, neboť obviněný podle tohoto ustanovení zákona nepostupoval, a to ani formálně, když nic takového v zadávací dokumentaci netvrdil, ani materiálně, když předmětnou smluvní podmínku nelze označit vzhledem k jejímu znění za „vyhrazenou“ změnu závazku.

Obviněný stanovil v čl. 2.4 zadávací dokumentace pouze „předpokládanou“ dobu realizace stavby v délce 4 měsíce a „předpokládané“ termíny zahájení I. a II. etapy prací. Dle tohoto předpokladu měla každá etapa stavby trvat dva měsíce – I. etapa v říjnu a listopadu 2018 a II. etapa v březnu a dubnu 2019. Od prosince 2018 do února 2019 měly být práce plánovaně přerušeny z důvodu zimní přestávky.

(…) Všichni potenciální dodavatelé tudíž museli být srozuměni s tím, že nemusí dojít k zahájení prací v říjnu 2018, resp. že práce mohou být zahájeny i později vzhledem k tomu, že délka zadávacího řízení je v zásadě nepředvídatelná (zadavatelé např. nevědí, zda jejich postup nebude napaden u Úřadu a zda kvůli tomu nebudou blokováni podle § 246 ZZVZ v uzavření smlouvy).

(…) Termín ukončení prací 26. 6. 2019 dohodnutý v dodatku č. 1 tudíž odpovídá zadávacím podmínkám (resp. nepředstavuje jejich změnu), neboť v nich byly stanoveny pouze předpokládané termíny zahájení prací, dva bloky výstavby (před plánovanou zimní přestávkou a po ní) a předpokládaná doba realizace stavby v délce 4 měsíce, což obviněným bylo vše dodrženo. Proto pokud by nově sjednaný termín dokončení prací II. etapy byl již součástí původních zadávacích podmínek zadávacího řízení (spolu s dalšími termíny uvedenými v dodatku č. 1), tato skutečnost by nemohla mít vliv na účast dodavatelů v zadávacím řízení, ani na jeho výsledek. Vzhledem k tomu obviněný nepochybil tím, že uzavřel dodatek č. 1, aniž by ve smyslu § 222 odst. 1 ZZVZ provedl nové zadávací řízení.

§ 39 odst. 5 ZZVZ

Potvrzeno  R0018/2024/VZ

§ 48 odst. 2 ZZVZ

Potvrzeno R0028/2024/VZ

§ 48 odst. 2 ZZVZ

Potvrzeno R0035/2024/VZ

§ 48 odst. 5 písm. d) ZZVZ

Potvrzeno R0036/2024/VZ

§ 48 odst. 5 písm. d) ZZVZ

§ 99 odst. 2 ZZVZ

Potvrzeno R0055/2024/VZ

Potvrzeno R0055/2024/VZ

Potvrzeno R0055/2024/VZ

Zcela jiná situace však nastane, pokud je seznam poskytnutých referencí a s nimi související osvědčení objednatelů, resp. informace a údaje v těchto dokumentech obsažené, a tedy i splnění zadávacích podmínek, relevantním způsobem zpochybněno. Zejména pak vyvstanou-li takové pochybnosti na základě relevantních a řádně podaných námitek. V takovém případě je povinností zadavatele tyto kvalifikované pochybnosti vyvrátit, a mít tak postaveno najisto, že vybraný dodavatel kritéria kvalifikace skutečně prokázal, a tedy rovněž splnil podmínky účasti v zadávacím řízení.

Nestačí tedy pouhé (stručné) uvedení důvodu, ale je vyžadováno, aby se zadavatel vyjádřil ke všem stěžovatelem uváděným skutečnostem, a to dokonce podrobně a srozumitelně. Je tedy kladen důraz na podrobnost a konkrétnost odůvodnění, neboť je žádoucí, aby se zadavatel pokusil obhájit svůj postup před stěžovatelem takovým způsobem, aby následně umožnil stěžovateli učinit kvalifikované rozhodnutí, zda chce podávat návrh k Úřadu a platit kauci.

Potvrzeno

R0073/2024/VZ

K určení, zda se jedná o uzavření smlouvy na dobu určitou či neurčitou Úřad uvádí následující:

V případě, kdy je mezi smluvními stranami uzavírána smlouva s tzv. automatickou prolongací, se jedná o takový smluvní vztah, jenž je sice uzavírán na dobu ve smlouvě blíže specifikovanou, který však stejně tak může existovat trvale, pokud smluvní strany aktivně neprovedou kroky směřující k jejímu ukončení. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že na takový smluvní vztah je nutno pro účely stanovení předpokládané hodnoty plnění ze smlouvy pohlížet jako na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, neboť není vyloučeno, že smlouva bude trvat nekonečně dlouhou dobu. Přestože tedy v textu smluv s tzv. automatickou prolongací je uvedeno časové rozpětí, na které je smlouva uzavřena, fakticky se jedná o smluvní vztah uzavíraný na dobu neurčitou. Nicméně je nutno zdůraznit, že v každém konkrétním případě je nutno zohlednit konkrétní smluvní ustanovení a okolnosti daného smluvního vztahu.

Potvrzeno   R0066/2024/VZ

Potvrzeno   R0070/2024/VZ

PM: 10.6.2024Potvrzeno   R0068/2024/VZ

Potvrzeno   R0068/2024/VZ

Potvrzeno   R0081/2024/VZ

Potvrzeno   R0081/2024/VZ

Potvrzeno   R0078/2024/VZ

Potvrzeno   R0078/2024/VZ

Potvrzeno   R0078/2024/VZ

§ 79 odst. 1 věty druhé ZZVZ

Potvrzeno   R0071/2024/VZ

Potvrzeno   R0089/2024/VZ

Potvrzeno   R0092/2024/VZ

Potvrzeno   R0096/2024/VZ

Úřad v této souvislosti dodává, že zadavatel je povinen rozhodnout rovněž o námitkách, které nejsou podány oprávněnou osobou, jsou podány opožděně či nesplňují zákonné náležitosti.

Přestože námitky stěžovatele v části směřující proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky nebyly obviněnému doručeny ve lhůtě podle § 242 odst. 4 ZZVZ a v částech směřujících proti výběru, resp. proti úkonům zadavatele nebyly podány oprávněnou osobou, byl obviněný povinen podle § 245 odst. 3 písm. a), resp. b) ZZVZ námitky odmítnout, přičemž posledním dnem lhůty pro odeslání rozhodnutí o námitkách dle § 245 odst. 1 ZZVZ tak bylo (v souladu s obecnými pravidly pro počítání času).

Obviněný v šetřeném případě nezákonným postupem negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví, neboť akceptoval stav, kdy vybraný dodavatel mohl zneužít svého postavení coby tvůrce části zadávacích podmínek a své informační výhody oproti případným dalším potenciálním účastníkům zadávacího řízení, když byl dříve seznámen s částí zadávacích podmínek, na jejichž vypracování se podílel a jejichž podobu mohl upravit s ohledem na svoji budoucí účast v zadávacím řízení s cílem získat před dalšími potenciálními účastníky zadávacího řízení konkurenční výhodu. V postupu obviněného nedošlo k realizaci žádného opatření, které by bylo schopné zamezit možnému zneužití postavení vybraného dodavatele k získání osobní výhody.

Vzhledem k tomu, že podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví v tomto případě k okamžiku zadání veřejné zakázky, neboť tato nebyla zadána v zadávacím řízení, Úřad provedl součet smluvně sjednaných cen ze smluv.

S ohledem na uvedené skutečnosti je tedy nepochybné, že v daném případě není předem předurčeno žádnou objektivní legitimní skutečností (např. technologicky či autorskoprávně), že dodávané krátkodobé úložiště dokumentů musí být vyvinuto a následně fungovat pouze na platformě GINIS, jak požaduje zadavatel.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je Úřad toho názoru, že zadavatel není v nyní posuzovaném případě výchozí situací nucen poptávat software krátkodobého úložiště dokumentů vč. licencí pouze na platformě GINIS, resp. u dodavatelů z partnerského programu GORDIC, neboť poptává zcela nový informační systém, který není zatížen žádnými licenčními omezeními.

Úřad tedy konstatuje, že zadavatel se stanovením předmětných zadávacích podmínek dopustil tzv. skryté diskriminace potenciálních uchazečů.

Od okamžiku dodání do datové schránky zadavatele, tj. v pátek 10. 11. 2023 v 18:21 hodin, kdy došlo k doručení stejnopisu návrhu obviněnému, se stejnopis návrhu nacházel ve sféře dispozice obviněného, tzn. že obviněnému nic nebránilo, aby se s obsahem návrhu nejpozději následující pracovní den seznámil, a aby začal činit kroky směřující ke splnění povinností stanovených v § 252 odst. 1 ZZVZ.

K otázce doručení písemnosti zaslané prostřednictvím systému datových schránek:

Ustanovení § 211 odst. 9 ZZVZ, jež váže doručení k okamžiku dodání dokumentu do datové schránky, je úpravou zvláštní vůči obecné úpravě obsažené v § 18a odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZEU“), dle kterého je dokument doručen až v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí osoba disponující přístupovými oprávněními.

Pouhá domněnka či nepodložená pochybnost zadavatele ohledně naplnění důvodů pro vyloučení není pro konečné rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení postačující, neboť, jak již bylo popsáno výše, závěr zadavatele musí být z logiky věci přezkoumatelný a musí být opřen o konkrétní zjištění.

Byť zadavatel v době vyloučení disponoval samostatně získanou informací o předmětném parametru, který zadávací podmínky nesplňoval, navrhovatel podanými námitkami proti svému vyloučení reagoval sérií informací a předložených podkladů, které tezi zadavatele o důvodu jeho vyloučení vyvrací.

Navrhovatel svou námitku o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o vyloučení ve lhůtě stanovené zákonem neuplatnil, aniž by mu v jejím včasném podání cokoli bránilo, pročež Úřad uzavírá, že výše zmíněné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, a proto Úřad rozhodl podle § 257 písm. h) zákona o zastavení správního řízení v části vymezené touto částí návrhu.

Úřad na tomto místě tedy uzavírá, že při posuzování splnění či nesplnění předmětného požadavku je nutné do minimálního počtu zaměstnanců navrhovatele zahrnout nejenom osoby vykonávající pro navrhovatele závislou práci na základě pracovní smlouvy v pracovním poměru, ale taktéž všechny osoby vykonávající pro navrhovatele závislou práci mimo pracovní poměr na základě dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, neboť všechny tyto osoby jsou považovány ve smyslu zákoníku práce za zaměstnance.

V obecné rovině Úřad uvádí, že veškeré požadavky na předmět plnění zadavatel stanoví na základě svých potřeb s ohledem na poptávané plnění. Veškeré požadavky však musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele. I při existenci konkrétní potřeby, musí zadavatel při stanovování svých požadavků dodržet základní zásady zadávacího řízení.

Úřad tak uzavírá, že předmětné rozhodnutí o námitkách vyjadřuje ucelený pohled zadavatele na navrhovatelem namítané skutečnosti. Zadavatel se tak ve svém rozhodnutí o námitkách dostatečně vypořádal se všemi relevantními skutečnostmi namítanými navrhovatelem způsobem splňujícím požadavky náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 245 odst. 1 zákona.

Zadavatel nemůže vybraného dodavatele za nesplnění nejednoznačně stanovené podmínky, pokud se výklad vybraného dodavatele jeví jako objektivně možný, ze zadávacího řízení vyloučit. Pokud tedy zadavatel v zadávací dokumentaci jednoznačně nestanovil, kdy má k rozšíření vyšetření o předmětné testy dojít, resp. kdy mají být předmětné testy pro analyzátor dostupné, nelze tuto nejednoznačnost zadávací podmínky přičítat k tíži vybraného dodavatele.

Pokud v průběhu zadávacího řízení vyjde najevo, že zadávací podmínky jsou nejasné či mnohoznačné, nelze tuto skutečnost vykládat k tíži dodavatelů a přistoupit k jejich vyloučení pro nesplnění zadávacích podmínek.

Potvrzeno R0134/2024/VZ

Potvrzeno R0140/2024/VZ

b) v souladu s § 168 odst. 1 zákona bude podíl hodnoty dodávek původem ze států, s nimiž Evropská unie neuzavřela dohodu zajišťující srovnatelný a účinný přístup pro dodavatele z Evropské unie na trhy těchto zemí, určený přímo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, vyšší než 50 % z celkové hodnoty dodávky. To neplatí, pokud vyhlášená mezinárodní smlouva uzavřená Českou republikou stanoví jinak. Dodavatel neplnící tuto podmínku bude ze zadávacího řízení vyloučen.

Úřad nezpochybňuje právo zadavatele takovou zadávací podmínku stanovit, avšak přístup, kdy zadavatel tuto zadávací podmínku stanovil až po podání námitek navrhovatelem, o němž byl přesvědčen, že ji nesplňuje, nasvědčuje záměru zadavatele přístup k veřejné zakázce omezit ve vztahu právě k tomuto dodavateli. Rovněž nelze pominout ani to, že zadavatel v rámci požadavků na technickou kvalifikaci neumožnil její prokázání například prostřednictvím prokázání významného podílu na výrobě apod. Přestože Úřad rozumí snahám zadavatele vyvarovat se problémům s plněním veřejné zakázky ze strany dodavatele, které popisuje např. ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, tohoto nelze zákonným způsobem docílit prostřednictvím nedůvodně omezujících požadavků na technickou kvalifikaci dodavatelů, nýbrž např. vhodně zvolenými smluvními (zejména sankčními) instrumenty. Rovněž je třeba v obecné rovině připomenout, že cílem každého zadavatele by měla být podpora co nejširší hospodářské soutěže a zejména vyvarování se situace, kdy na trhu bude působit jediný dodavatel, který zpravidla nebude podléhat konkurenci, což nepochybně může vést ke zvyšování cen. Výše popsané okolnosti daného případu však nasvědčují snaze zadavatele spíše o omezení přístupu k dané veřejné zakázce (resp. absenci snahy o její rozšiřování) než o jeho podpoře hospodářské soutěže.

Potvrzeno R014062024/VZ

§143 ZZVZ

Potvrzeno R0161/2024/VZ

Potvrzeno R0161/2024/VZ

Potvrzeno R0169/2024/VZ

Potvrzeno R0165/2024/VZ

Potvrzeno R0164/2024/VZ

Potvrzeno R0198/2024/VZ

Potvrzeno R0166/2024/VZ

Potvrzeno R0163/2024/VZ

Potvrzeno R0163/2024/VZ

§ 53 odst. 6 ZZVZ,

§ 114 odst. 3 písm. b) bod 1 ZZVZ

Potvrzeno R0198/2024/VZ

Nesložení kauce v zákonné výši či lhůtě je zákonem považováno za nezhojitelné pochybení, což vyplývá z toho, že řádné složení kauce je zákonodárcem chápáno jako podmínka řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh.  Kauce tak musí být v zákonem předepsané lhůtě složena bez dalšího a opomenutí této povinnosti tedy nelze prominout.

K otázce mimořádně nízké nabídkové ceny navrhovatel zcela opomíjí tu skutečnost, že veřejná zakázka byla zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení, na něž povinnost zabývat se posouzením mimořádně nízké nabídkové ceny podle § 113 zákona nedopadá.

9. 1. 2025

Za nepředvídatelné okolnosti tak nelze považovat situace, které vznikly v důsledku jednání zadavatele, nebo pro jejichž vznik zadavatel připravil podmínky. Nesmí tedy ze strany zadavatele dojít ke konání či opomenutí, které by zapříčinilo vznik tohoto stavu. Zadavatel tedy nemůže tohoto druhu JŘBU užít například tehdy, pokud nedojde k zadání veřejné zakázky a zadavatel pouze svým opomenutím zapříčinil, že toto plnění vzhledem k časové limitaci nemůže být zadáno prostřednictvím jiného zadávacího řízení.

Obviněný vznik krajně naléhavé okolnosti skutečně způsobil sám tím, že v otevřeném řízení na novou rámcovou dohodu a při jeho přípravě postupoval v rozporu se zákonem. Tento rozpor se zákonem spočíval v nezákonném nastavení zadávacích podmínek otevřeného řízení. V kontextu pozdního zahájení tohoto zadávacího řízení pak rozpor zadávacích podmínek se zákonem vedl ke vzniku naléhavé situace, s odkazem na niž obviněný obhajuje použití JŘBU. Obviněný nebyl k použití JŘBU přinucen vnějšími objektivními okolnostmi, ale obstarání předmětného plnění bylo ovlivněno událostmi, které byly tolik

o v jeho moci.

22. 1. 2025

Zadavatel jednak mohl a měl využít buď § 46 zákona, nebo se měl obrátit přímo na zadavatele referenčního plnění ve smyslu § 39 odst. 5 zákona, přičemž zadavatel měl situaci usnadněnu jednak o fakt, že po dodavatelích v nabídkách žádal i kontaktní údaje na referenční zadavatele, jednak o to, že potřeboval ověřit triviální údaj v podobě jediného čísla.

27. 1. 2025

Předmětná maximální hodnota veřejné zakázky není omezením pro dodavatele v tom směru, že se jedná o jejich maximální nabídkovou cenu, ale jedná se o projev zásady transparentnosti ze strany zadavatele, který deklaruje, jakou nejvyšší možnou částku na pořízení veřejné zakázky vynaloží, a to s ohledem na skutečnost, že část veřejné zakázky bude spočívat v dodávání spotřebního materiálu na základě rámcové dohody, u něhož není možno dopředu pevně stanovit jeho množství. Stanovení maximální hodnoty tak vnáší do rámcových smluv prvek jistoty v otázce hodnoty dodaného plnění, a to pro obě strany, tj. zadavatele i dodavatele.

31. 1. 2025