13 Čvc            

Nakládání s odpady

Zjednodušeně můžeme komunální odpady rozdělit na směsný komunální odpad a tříděný odpad. Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO). Tříděný odpad z obcí nejprve projde třídící linkou nebo putuje přímo ke zpracování (papír, sklo) a poté je v co největší možné míře zpracován v zařízeních k materiálovému využití.

S ohledem na ochranu životního prostředí a šetření primárních zdrojů je nevyhnutelné se snažit o minimalizaci produkce všech druhů odpadů bez ohledu na to, zda je lze recyklovat. Recyklace vytříděných složek sice napomáhá k efektivnímu nakládání s odpady, jde však o energeticky náročný proces, přičemž reálně nelze zrecyklovat veškeré odpady a i jejich zpracováním vznikají další odpady, které končí na skládce či ZEVO.

Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech navíc stanovuje následující cíle pro komunální odpady:

  • Zvýšit do roku 2025 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 55 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
  • Zvýšit do roku 2030 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 60 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
  • Zvýšit do roku 2035 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 65 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
  • Odstraňovat uložením na skládku v roce 2035 a v letech následujících nejvýše 10 % z celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
  • Energeticky využívat v roce 2035 a v letech následujících nejvýše 25 % z celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.

Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok. Aby průměrná obec v roce 2025 vytřídila 60 % odpadů, musí k materiálovému využití předat 210 kg surovin, odstranit může pouze 140 kg (směsný odpad, objemný odpad, část nebezpečného odpadu). Obec tedy budou muset výrazně snížit produkci směsného odpadu, aby požadované úrovně dosáhly.

Zdroj: https://arnika.org/jak-udelat-jednoduchou-analyzu-stavu-odpadoveho-hospodarstvi-obce-12

Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu. K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz. A následně obec/město/organizace může přesněji nastavit kroky vedoucí k motivaci obyvatel a snížit tak objem směsného komunálního odpadu a zvýšit míru třídění. Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru. Pro informaci, seznam kompostáren, ale i ostatních zařízení k nakládání s odpady v ČR naleznete na portálu Informačního Systému Odpadového hospodářství.

První krok: analýza

Pro správné nastavení svozu odpadů je tedy nevyhnutelné znát data (současný stav), a dle nich dále nastavovat systém odpadového hospodářství. Zadavatel může využít k jednoduché analýze metodiku Jak udělat jednoduchou analýzu stavu odpadového hospodářství obce, podle které lze jednoduše posoudit stav odpadového hospodářství v obci z různých hledisek, a to podle produkce odpadů, ekonomiky odpadového hospodářství obce, vybavenosti obce a/nebo komunikace obce (podrobněji viz metodika).

Druhou možností je požadovat od dodavatele, aby na začátku plnění provedl analýzu dat na základě množství a typu vyvezeného odpadu a analýzu rozmístění, četnosti svozu a počtu kontejnerů (sběrná síť).

1. Analýza sběrné sítě:

Pro nastavení funkčního a ekonomicky únosného systému je nutné znát naplněnost vyvážených kontejnerů (některé kontejnery jsou přeplněné, jiné se vyváží poloprázdné), zda je jejich počet dostačující a jejich rozmístění vyhovující. V rámci optimalizace by měl zadavatel požadovat provedení fyzické analýzy v těchto bodech:

  • dostatečné množství kontejnerů na tříděný odpad
  • rozmístění a čistota kontejnerů na konkrétních stanovištích
  • kontrola naplněnosti a obsahu kontejnerů na konkrétních stanovištích

2. Analýza dat:

Na základě dat z Ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady dle § 95, odst. (5) zákona č. 541/2020 Sb; o odpadech (často zabezpečuje pro zadavatele svozová společnost) lze zjistit, jaký podíl na celkové produkci odpadů má směsný komunální odpad, tříděný odpad a bioodpad. Vyhodnocení dat z analýzy současného stavu a následné nastavení systému optimalizace vede zadavatele spíše k nastavení partnerství se svozovou společností, nejen k zabezpečení svozu odpadu jako služby.

Následně by měl zadavatel požadovat pravidelnou kontrolu efektivnosti nastavených opatření, a to formou ročního auditu. Audit by měl vycházet z fyzické kontroly a analýzy dat.

1. Analýza sběrné sítě:

Doporučujeme, aby dodavatel 1–2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění. Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad. Dodavatel předem informuje zadavatele o termínech kontrol a na závěr mu předá zprávu z provedené kontroly. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob. Kontrola nádob působí i jako motivační stimul pro obyvatele k vyšší recyklaci a jasně deklaruje záměr zadavatele zájem o odpovědné nakládání s odpadem.

Pro inspiraci uvádíme příklad kontroly nádob ve městě Choceň ve smluvních podmínkách:

„Zajistit fotodokumentaci a popis a uvědomit objednatele o závadném obsahu sběrné nádoby nebo o nemožnosti jejího vysypání, v takovém případě, nebude-li závada ihned odstraněna, nebude sběrná nádoba vyprázdněna. V případě nevyvezení nádoby, nebo nemožnosti uskutečnit jiné sjednané služby, zhotovitel neprodleně předloží objednateli (oddělení životního prostředí městského úřadu) jmenný seznam (nebo seznam čísel popisných), kde a kdy tyto služby nebylo možno realizovat a uvede důvod, proč služby nebylo možné provést. Současně bude o důvodu nevyvezení nádoby informován občan (např. pomocí letáku, označení nádoby apod.).“

2. Analýza dat:

Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů. Vyhodnocování dat z hlášení o produkci odpadu by se mělo porovnávat s daty získanými z první vstupní analýzy, aby došlo ke správnému posouzení, jak došlo ke zlepšení v třídění.

Vážení směsného komunálního odpadu

Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů. Toho lze docílit vážením odpadu při svozu, proto je důležitým požadavkem, aby dodavatel buď měl svozová auta vybavena váhou, nebo zajistit vážení auta před vjezdem do obce/města a při výjezdu z ní. Například je možné využít vážení formou spolupráce se zařízením, které jí disponuje (např. sběrný dvůr, zemědělské družstvo). Zvlášť u menších obcí je důležité požadovat přesné informace o množství odpadu, neboť častou praxí je spojený svoz odpadu z více obcí naráz a následné rozpočítávání celkového množství svezeného odpadu na jednotlivé obce podle počtu jejích obyvatel.

Technologická úroveň vozidel

Sběr odpadu je (např. vedle doručování pošty či nepravidelné osobní dopravy) jednou ze služeb definovaných v příloze č. 1 zákona č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, ve znění pozdějších předpisů. Při zadávání nadlimitních veřejných zakázek na tyto služby se uplatňují minimální podíly nízkoemisních vozidel podle ustanovení § 4 uvedeného zákona. 

 

„§ 4 

(1) Zadavatel a objednatel podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících (dále jen „objednatel“) jsou povinni dodržet minimální podíly nízkoemisních vozidel, které činí 

a) pro silniční vozidla kategorie M1, M2 a N1 

1. 29,7 % ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2025 a 

2. 29,7 % od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030, 

b) pro silniční vozidla třídy I kategorie M3 a třídy A kategorie M3 a vozidla určená k provozu na dráze trolejbusové 

1. 41 % ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2025 a 

2. 60 % od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030 a 

c) pro silniční vozidla kategorie N2 a N3 

1. 9 % ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2025 a 

2. 11 % od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030.“ 

 

Dříve někteří zadavatelé aplikovali požadavek na nízkoemisní vozidla v podobě dílčího kritéria hodnocení nabídek. Pro dosažení podílu čisté mobility nad rámec zákona lze takto postupovat i nadále, ale pro dosažení úrovně minimálních požadavků zákona je namístě aplikovat požadavek ve formě smluvní podmínky plnění podle § 37 ZZVZ. 

Nakládání s odpady

Pro úplné zavedení správného systému odpadového hospodářství je důležité vědět, kde jednotlivé druhy odpadů fyzicky končí. Příklad Masarykovy univerzity: zadavatel deklaroval mj. omezování vzniku odpadů u objednatele a preference materiálového využití odpadů. Výsledkem je 100 % dalšího využití komunálního odpadu (materiálové 40%, energetické 60%), tedy nulového skládkování.

Dalším příkladem je město Žďár nad Sázavou, kde zadavatel veřejnou zakázku rozdělil na dvě části: odstranění směsného komunálního odpadu jeho uložením na skládce (skládkování) a energetické využití směsného komunálního odpadu. Jako nejvýhodnější byla pro každou část zakázky vyhodnocena nabídka s nejnižšími Náklady životního cyklu: součet nabídkové ceny a dopravních a manipulačních nákladů.

Dodavatel by měl zadavatele informovat o způsobech konečného nakládání s odpady. Tyto informace poslouží k hodnocení, zda je s odpady nakládáno v souladu s hierarchií odpadového hospodářství dle zákona. V praxi se velmi často setkáváme s tím, že zadavatel neví, kde jejich odpady končí. Jde především o to, aby vytříděné složky komunálního odpadu (např. plasty, papír, sklo, kovy) nekončily na skládkách nebo v zařízeních pro energetické využití odpadu.

Sběrný dvůr

Totéž platí i pro zpracování vytříděných složek ve sběrném dvoře. Sběrný dvůr má potenciál využít i dotřiďovací linku za účelem prodeje vytříděných složek a zabezpečení financí na provoz sběrného dvora. Příležitostí je i využití prostor sběrného dvoru pro vznik re-use centra.

Správnému nastavení systému odpadového hospodářství napomáhá i zřízení technických služeb (TS), které se mohou lépe přizpůsobovat změnám při optimalizaci systému nakládání s odpady. Navíc má zadavatel i lepší dohled nad tím, kde odpady končí. Příkladem může být zavedení pytlového sběru vytříděných složek, který můžou zaměstnanci TS sami svážet na sběrný dvůr (nebo ho tam obyvatelé sami vozí) a až po naplnění sběrného kontejneru zadavatel objednává odvoz vytříděné složky, a to cíleně do zařízení na zpracování daného druhu odpadu. Zřízení technických služeb napomáhá i podpoře místní zaměstnanosti nebo zaměstnávání dlouhodobě znevýhodněných.

Nakládání s biologicky rozložitelným odpadem

Jednou z dalších příležitostí je zřízení (či využívání blízké) kompostárny s cílem zpracování biologického odpadu (odpady z údržby zeleně, ovoce a zelenina). Zadavatel by neměl zapomínat i na sběr bioodpadu ze zahrádkářské kolonie. Svoz může probíhat i individuálně (velkoobjemový kontejner na bioodpad je umístěn při vstupu do sběrného dvora). Gastroodpad z kuchyní by se měl zpracovávat v bioplynové stanici (pozn. některé kompostárny zpracovávají i gastroodpad, závisí od nastavení zpracování kompostárny). V širším měřítku by zadavatel neměl zapomínat i na podporu domácího či komunitního kompostování.

Při nastavování funkčního efektivního systému, který je v souladu s hierarchií  odpadového hospodářství, je vhodné pro výběr konečného zpracovatele odpadu využít portál Informačního Systému Odpadového hospodářství, kde mj. nalezne i elektronickou mapu – Registr zařízení. V tomto registru nalezne zadavatel zařízení dle typu (např. kompostárny, bioplynové stanice, zařízení k třídění odpadů a další) a dle regionu apod.

Motivace ke zvýšenému třídění

Jediná možnost, jak dosáhnout vyšší míru třídění a snížit tak množství směsného komunálního odpadu je motivace obyvatel. Zadavatel ovlivní konkrétní parametry svozu, a to co se s odpadem dále děje, ale to, zda se bude produkce odpadu měnit, závisí od obyvatel. Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Inspirativním příkladem je město Jihlava, které spustilo i Program zodpovědného nakládání s odpadem s cílem motivovat obyvatelé ke zlepšení třídění a získání tak slevy na poplatku za směsný odpad. Jedním z mnoha inspirativních příkladů, jak lze komunikovat myšlenku minimalizace odpadů je například i kampaň města na vozech MHD.

Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty. Další tipy k lepší motivaci obyvatel:

  • Zveřejnění a aktivní informování o výsledcích vstupní analýzy (nestačí zveřejnit informace na webu)
  • Každoroční zveřejňování a aktivní informování obyvatel o výsledcích z auditů (zpětná vazba pro obyvatele)
  • Nastavení motivačních plateb za svoz (zvýhodnit třídění)
  • Zapojování tématu třídění do všech možných aktivit města a obce (pravidelně komunikovat důležitost třídění a odpadového hospodářství).
Logo EU
Logo NPO
Logo MMR
© 2025 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR | Dodavatel portálového řešení: Spojené nástroje elektronické, s.r.o.