19 Bře

Použití záruční lhůty jako hodnotícího kritéria

Dobrý den, použili jsme v zadávacím řízení jako jedno z dílčích hodnotících kritérií délku záruční lhůty. K použití tohoto kriteria jsme přistoupili na základě Metodiky zadávání veřejných zakázek ze dne 15. 7. 2012, kde je na straně 124 uvedeno toto kritérium jako jeden z příkladů možných kritérií v rámci hodnocení ekonomické výhodnosti nabídky. Nyní jsme byli Úřadem Regionální Rady, se kterým průběžně situaci konzultujeme upozorněni, že Záruční lhůta nesmí být použita jako hodnotící kritérium. Zadávací řízení stále běží, máme tudíž možnost včas případně podmínky upravit. Rádi bychom si proto ověřili, zda Záruční lhůta může být použita, či nikoliv, případně za jakých podmínek může být použita.

Dobrý den,

zákon č. 55/2012 Sb., kterým byl s účinností od 1. 4. 2012 novelizován zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, přinesl zákaz použití některých dílčích hodnoticích kritérií, a to konkrétně smluvních podmínek, jejichž účelem je zajištění povinnosti dodavatele (např. smluvní pokuty, úroky z prodlení), a platebních podmínek (délka splatnosti faktur). Záruka jako hodnoticí kritérium nadále zůstává umožněna, zadavatel však vždy musí zvážit účelnost jejího hodnocení. Je rovněž vhodné stanovit minimální a maximální délku záruky, jinak se zadavatel vystavuje riziku, že v nabídce dodavatel nabídne až absurdně dlouhou délku záruky (i delší než životnost požadovaného plnění) a zadavatel bude muset tuto nabídku vyhodnotit jako nejlepší v daném kritériu, protože nabídce s nepřiměřeně dlouhou délkou záruky nelze přidělit nula bodů, i kdyby si to zadavatel vyhradil v zadávací dokumentaci (toto platí obdobně pro všechna hodnoticí kritéria, u kterých je pro zadavatele nejvýhodnější nabídka s co možná nejvyšší hodnotou a jdou k tíži dodavatele; k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 75/2009).