12 Úno
Námtiky dodavetele
Dobrý den,
prosím o odpověď.
Dodavatel podá námitky prostřednitcvím datové schránky, ale nepodepíše je uznávaným elektronickým podpisem dle § 149 odst. 4 ZVZ, tj. nesplnil tedy požadavek dle ZVZ a jeho námitky nebyly přezkoumány, ale byly odmítnuty.
1) Byl tento postup souladný s ZVZ?
2) Je zadavatel povinen vyzvat dodavatele k doplnění dokumentu, podepsaného uznávaným elektronickým podpisem a jestli ano, pak na základě jakého ustanovení ZVZ?
Dobrý den,
zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších právních předpisů, (dále jen „ZVZ“) upravuje z hlediska podávání námitek v zadávacím řízení celý tento proces a těmito pravidly jsou zadavatel i stěžovatel povinni se řídit po celou dobu zadávacího řízení. S ohledem na Váš dotaz bychom rádi z pozice gestora ZVZ objasnili, jak mají účastníci zadávacího řízení v dané situaci postupovat.
Dle § 110 odst. 2 ZVZ lze podat námitky proti všem úkonům zadavatele. ZVZ vyžaduje pro tento úkon písemnou formu, a to s odkazem na ustanovení § 110 odst. 7 tohoto zákona. Způsoby, kterými lze doručit tyto písemnosti upravuje ustanovení § 148 odst. 2 ZVZ, kdy jedním ze způsobů je prostřednictvím datové schránky.
Jak uvádíte ve Vašem dotazu, nebyly námitky podané prostřednictvím datové schránky stěžovatelem podepsány uznávaným elektronickým podpisem s odkazem na § 149 odst. 4 ZVZ. Zde bychom však rádi odkázali na „Stanovisko k aplikaci č. zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, na oblasti reglementované zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách“ č. j. MV-34959-2/LG-2009 ze dne 5.6.2009, které vypracovalo Ministerstvo vnitra (dále jen „stanovisko MV“). Ve stanovisku MV je v článku 11. „K atestování informačního systému datových schránek“ uvedeno, že z obsahu pojmů elektronické prostředky a elektronické nástroje, jak jsou definovány v § 149 odst. 1 a 2 zákona, jednoznačně plyne, že datové schránky, respektive informační systém datových schránek nelze subsumovat ani pod jeden z těchto pojmů. Není ani sítí či službou elektronických komunikací, neboť ke komunikaci mezi dvěma datovými schránkami dochází uvnitř informačního systému datových schránek, nikoliv tedy po síti elektronických komunikací. Není ani programovým vybavením (software), protože datová schránka je kombinací programového vybavení a technického vybavení (hardware). Navíc, byť je spojena se sítí elektronických komunikací, ta slouží pouze k jejímu ovládání a úkony jsou činěny pouze mezi schránkami, nikoliv prostřednictvím sítě elektronických komunikací. Z uvedeného důvodu se povinnost atestace podle § 149 zákona na datové schránky, respektive informační systém datových schránek nevztahuje. Ve snaze eliminovat pochybnosti ohledně vztahu datových schránek a elektronických prostředků a elektronických nástrojů Ministerstvo vnitra navíc iniciovalo modifikaci § 148 odst. 2 zákona v podobě doplnění datových schránek mezi způsoby komunikace.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že systém datových schránek nelze podřadit pod elektronické prostředky či elektronické nástroje. V případě doručování prostřednictvím datových schránek tedy nelze aplikovat oprávnění zadavatele podle § 149 odst. 4 věty poslední zákona, neboť to se vztahuje pouze na datové zprávy zasílané elektronickými prostředky.
V případě, že tedy námitky podané prostřednictvím datové schránky obsahovaly všechny náležitosti stanovené v § 110 odst. 7 ZVZ, nebyl zadavatel oprávněn tyto námitky odmítnout. Tento závěr plyne také z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S710/2013/VZ-20179/2014/512/JLí ze dne 24. září 2014, které se problematikou podáním námitek prostřednictvím datové schránky zabývá.
zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších právních předpisů, (dále jen „ZVZ“) upravuje z hlediska podávání námitek v zadávacím řízení celý tento proces a těmito pravidly jsou zadavatel i stěžovatel povinni se řídit po celou dobu zadávacího řízení. S ohledem na Váš dotaz bychom rádi z pozice gestora ZVZ objasnili, jak mají účastníci zadávacího řízení v dané situaci postupovat.
Dle § 110 odst. 2 ZVZ lze podat námitky proti všem úkonům zadavatele. ZVZ vyžaduje pro tento úkon písemnou formu, a to s odkazem na ustanovení § 110 odst. 7 tohoto zákona. Způsoby, kterými lze doručit tyto písemnosti upravuje ustanovení § 148 odst. 2 ZVZ, kdy jedním ze způsobů je prostřednictvím datové schránky.
Jak uvádíte ve Vašem dotazu, nebyly námitky podané prostřednictvím datové schránky stěžovatelem podepsány uznávaným elektronickým podpisem s odkazem na § 149 odst. 4 ZVZ. Zde bychom však rádi odkázali na „Stanovisko k aplikaci č. zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, na oblasti reglementované zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách“ č. j. MV-34959-2/LG-2009 ze dne 5.6.2009, které vypracovalo Ministerstvo vnitra (dále jen „stanovisko MV“). Ve stanovisku MV je v článku 11. „K atestování informačního systému datových schránek“ uvedeno, že z obsahu pojmů elektronické prostředky a elektronické nástroje, jak jsou definovány v § 149 odst. 1 a 2 zákona, jednoznačně plyne, že datové schránky, respektive informační systém datových schránek nelze subsumovat ani pod jeden z těchto pojmů. Není ani sítí či službou elektronických komunikací, neboť ke komunikaci mezi dvěma datovými schránkami dochází uvnitř informačního systému datových schránek, nikoliv tedy po síti elektronických komunikací. Není ani programovým vybavením (software), protože datová schránka je kombinací programového vybavení a technického vybavení (hardware). Navíc, byť je spojena se sítí elektronických komunikací, ta slouží pouze k jejímu ovládání a úkony jsou činěny pouze mezi schránkami, nikoliv prostřednictvím sítě elektronických komunikací. Z uvedeného důvodu se povinnost atestace podle § 149 zákona na datové schránky, respektive informační systém datových schránek nevztahuje. Ve snaze eliminovat pochybnosti ohledně vztahu datových schránek a elektronických prostředků a elektronických nástrojů Ministerstvo vnitra navíc iniciovalo modifikaci § 148 odst. 2 zákona v podobě doplnění datových schránek mezi způsoby komunikace.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že systém datových schránek nelze podřadit pod elektronické prostředky či elektronické nástroje. V případě doručování prostřednictvím datových schránek tedy nelze aplikovat oprávnění zadavatele podle § 149 odst. 4 věty poslední zákona, neboť to se vztahuje pouze na datové zprávy zasílané elektronickými prostředky.
V případě, že tedy námitky podané prostřednictvím datové schránky obsahovaly všechny náležitosti stanovené v § 110 odst. 7 ZVZ, nebyl zadavatel oprávněn tyto námitky odmítnout. Tento závěr plyne také z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S710/2013/VZ-20179/2014/512/JLí ze dne 24. září 2014, které se problematikou podáním námitek prostřednictvím datové schránky zabývá.