29 Dub
Možnost vypuštění nepřijatelného ustanovení z návrhu smlouvy
Je možné v rámci otevřeného řízení, i přes ustanovení § 82 odst. 2 ZVZ, vypustit z návrhu smlouvy ustanovení, které je pro zadavatele nepřípustné (ustanovení je v rozporu s konceptem zákona o veřejných zakázkách – uchazeč si vyhrazuje právo převést kdykoli plnění a fakturace celé smlouvy nebo její části na svou nebo své spřízněné společnosti, přičemž veškerá odpovědnost a závazky uchazeče zůstávají nedotčeny).
Vypuštění příslušného ustanovení by nemělo vliv na zadávací řízení či předmět veřejné zakázky.
V případě, že povinnost zadavatele uzavřít smlouvu v souladu s návrhem smlouvy není absolutní (v rámci otevřeného řízení), kdy může zadavatel požadovat vypuštění nepřijatelného ustanovení a za jakých podmínek?
Děkuji
Ze skutečnosti, že smlouva není uzavřena rozhodnutím o výběru nejvhodnější nabídky, ale teprve postupem a ve lhůtách stanovených v § 82 ZVZ, je třeba dovodit, že zákon dává smluvním stranám jistý prostor pro kontraktační jednání. Takové řešení je nezbytné zejména v situaci, kdy návrh smlouvy není zpracován ve formě způsobilé k podpisu. Proto bývá často nutné vypracovat konečný text smlouvy.
Toto řešení ovšem přináší nebezpečí, že se obě strany nedohodnou na konečném textu smlouvy nebo, že se dohodnou na obsahu smlouvy, který se odlišuje od zadávacích podmínek či od podstatných částí nabídky, čímž dojde k faktickému zmaření účelu zadávacího řízení.
Zákon výslovně požaduje, aby zadavatel s uchazečem uzavřel smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče.
Samostatnou otázkou je rozsah vázanosti smluvních stran obsahem nabídky.
Prakticky použitelný je výklad, který připouští částečnou modifikaci textu smlouvy oproti textu návrhu smlouvy v nabídce, ale pouze v částech, které nebyly předmětem hodnocení a které nebyly určeny ZVZ či požadavky zadavatele v zadávacích podmínkách. Nerespektování tohoto omezení by mohlo vést k neplatnosti smlouvy podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem.
Toto řešení ovšem přináší nebezpečí, že se obě strany nedohodnou na konečném textu smlouvy nebo, že se dohodnou na obsahu smlouvy, který se odlišuje od zadávacích podmínek či od podstatných částí nabídky, čímž dojde k faktickému zmaření účelu zadávacího řízení.
Zákon výslovně požaduje, aby zadavatel s uchazečem uzavřel smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče.
Samostatnou otázkou je rozsah vázanosti smluvních stran obsahem nabídky.
Prakticky použitelný je výklad, který připouští částečnou modifikaci textu smlouvy oproti textu návrhu smlouvy v nabídce, ale pouze v částech, které nebyly předmětem hodnocení a které nebyly určeny ZVZ či požadavky zadavatele v zadávacích podmínkách. Nerespektování tohoto omezení by mohlo vést k neplatnosti smlouvy podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem.