Jak sám uvádíte, k otázce aplikace § 122 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZZVZ), se vyjádřila expertní skupina MMR, jež dospěla k závěru, že při zavádění dynamického nákupního systému nedochází k podání nabídek a výběru dodavatele, tedy nemůže dojít k uplatnění § 122 ZZVZ, neboť při zavádění DNS se do fáze výběru dodavatele zadavatel nedostává, a proto nemá povinnost vyžadovat informace a doklady o skutečném majiteli.

V případě zadávání jednotlivých veřejných zakázek v rámci DNS se již nejedná o zadávací řízení (bylo ukončeno zavedením DNS), nýbrž o tzv. zvláštní postup. Na tento zvláštní postup se pak uplatní ustanovení výslovně uvedená v Hlavě III ZZVZ, resp. ve vztahu k dokladům se uplatní ustanovení uvedená v § 140 odst. 3 ZZVZ. Jedná se o pravidla uvedená v § 45 a v § 81 až 88 ZZVZ.

Jak tedy vyplývá ze znění § 140 odst. 3 ZZVZ, ustanovení § 104 ani § 122 ZZVZ, se na zadávání veřejných zakázek v rámci DNS neaplikuje a zadavatel tedy není povinen požadovat po dodavateli, který je vybrán k podpisu smlouvy, údaje o jeho skutečném majiteli.

Upozorňujeme však na povinnost od takového dodavatele vyžadovat před podpisem smlouvy originály nebo úředně ověřené kopie dokladů o jeho kvalifikaci, nikoliv však na základě § 122 ZZVZ, nýbrž na základě § 86 odst. 3 ZZVZ, který se na zadávání veřejných zakázek v DNS aplikuje. Tyto doklady zadavatel vyžaduje pouze tehdy, pokud je nemá již k dispozici, ať již z procesu zavádění DNS, nebo pokud již byla v rámci DNS smlouva s takovým dodavatelem podepsána a doklady již dříve vyžádány.