Části dynamického nákupního systému

Dynamický nákupní systém (DNS) je sice specifickým komplexním elektronickým institutem zákona, avšak k jeho zavedení dochází v souladu s § 93 odst. 1 ZVZ v otevřeném řízení, které je až na specifikované odlišnosti standardním zadávacím řízením, byť nekončí uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky, nýbrž pouze zavedením DNS, ve kterém teprve budou dílčí veřejné zakázky zadávány.

Máme za to, že žádné ustanovení ZVZ nebrání tomu zavést DNS v rozdělení na části. Naopak, toto řešení může být praktické v případě, že určitá poptávaná plnění je třeba podle pravidel pro agregaci považovat za jednu veřejnou zakázku, avšak existuje předpoklad, že všechna poptávaná plnění není většina dodavatelů schopna sama dodat.

Podle § 98 odst. 4 ZVZ platí, že je-li veřejná zakázka (a tedy i DNS) rozdělena na části, vztahují se ustanovení ZVZ týkající se postupů zadavatele v zadávacím řízení či práv a povinností dodavatele na každou jednotlivou část, nevyplývá-li se ZVZ jinak. V souladu s tímto ustanovením je pak třeba vykládat i ustanovení § 95 odst. 4 ZVZ, tj. povinnost zaslat výzvu k podání nabídky všem zájemcům zařazeným do systému; tato výzva by tedy byla zasílána jen těm zájemcům, kteří by byli zařazeni do příslušné části DNS (obdobná situace nastává i například v případě užšího řízení rozděleného na části, u kterého rovněž omezení počtu uchazečů a následná výzva k podání nabídky probíhá rovněž pro každou část zvlášť). Veřejná zakázka (a tedy i DNS) rozdělená na části se z praktického hlediska chová jako několik samostatných zakázek, které jsou spojeny pouze společným oznámením zadávacího řízení a společnou (celkovou) předpokládanou hodnotou (případně rovněž spolčeným prokázáním kvalifikace).