Vybraná rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek od roku 2020

Úřad dospěl k závěru, že důvod k odmítnutí námitek podle § 245 odst. 3 zákona nebyl dán;

což se ostatně stalo i v právě posuzovaném případě), jakož i s odkazem na větší míru

transparentnosti i při odmítnutí námitek podle § 245 odst. 3 zákona tyto navíc věcně

vypořádávají.

§ 104 ZZVZ

§ 105 odst. 2 ZZVZ

Prokazování určité části kvalifikace prostřednictvím jiné osoby lze považovat za nepřípustné například v případě, kdy by o způsobilosti (schopnosti) plnit zadavatelem určenou významnou činnost dle § 105 odst. 2 zákona vypovídalo kritérium stanovené dle § 79 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona, tj. předkládanými referencemi by byly prokazovány zkušenosti s činnostmi vyhrazenými vybranému dodavateli. Smyslem předkládání referencí je prokázání zkušenosti s plněním obdobného charakteru, jaký má poptávaný předmět plnění. Uvedeným je tedy sledována způsobilost (schopnost) reálně plnit požadovaný předmět plnění, o čemž vypovídají zkušenosti právě té osoby, která referenci získala. V takovém případě má proto své opodstatnění, aby možnost prokazovat splnění daného kritéria kvalifikace prostřednictvím jiné osoby nebyla připuštěna.

Jak již Úřad předeslal výše, možnost výhrady dle § 105 odst. 2 zákona se již dle samotného znění zákona omezuje na činnosti, netýká se tedy věcí, které bude dodavatel při samotném plnění uvedených činností používat, potažmo dispozice s nimi. Ustanovení § 105 odst. 2 zákona tak nedává možnost zadavateli vymínit si, aby přímo vybraný dodavatel při plnění poptávaného předmětu, konkrétně při plnění významné činnosti vyhrazené vybranému dodavateli, disponoval určitými věcmi pro účely tohoto plnění, resp. aby vlastnictví či dispozice těmito věcmi byla prokazována přímo vybraným dodavatelem.

I pokud si tedy zadavatel ve smyslu § 105 odst. 2 zákona vyhradil plnění významných činností (provedení strojní pokládky hutněných asfaltových směsí) přímo vybraným dodavatelem, nezakládá tato skutečnost žádný zákonný důvod pro to, aby též dispozice věcmi užívanými při plnění těchto činností [dle § 79 odst. 2 písm. j) zákona] byla nutně prokazována pouze prostřednictvím vybraného dodavatele. Stanovení požadavku na doložení dokladu prokazujícího vlastnictví či jiný způsob dispozice s uvedenými zařízeními, tj. minimálně s 5 finišery, 10 silničními válci a případně 1 homogenizérem/plnícím vozem, přímo dodavatelem, resp. jedním z dodavatelů, kteří podají společnou nabídku, je tak požadavkem nedůvodným a učiněným v rozporu se zákonem, neboť možnost jeho stanovení není ustanovením § 105 odst. 2 zákona předvídána (uvedené ustanovení se týká činností a nikoli věcí), přičemž uvedený požadavek v šetřeném případě nevypovídá nic o způsobilosti dodavatele řádně plnit poptávaný předmět plnění, resp. jeho část týkající se vymezených významných činností.

§ 127 odst. 2 písm. g) ZZVZ

Ve světle výše uvedených skutečností je Úřad toho názoru, že 50% podíl peněžních prostředků z veřejných zdrojů je nutné posuzovat před zahájením zadávání veřejné zakázky při stanovení předpokládané hodnoty (tzn. dle poměru části předpokládané hodnoty, která má být hrazena z peněžních prostředků poskytnutých z veřejných zdrojů k celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky stanovené zadavatelem), a nikoliv až v průběhu zadávání. (…)

(…) Pokud by Úřad přistoupil na výše uvedenou argumentaci zadavatele, znamenalo by to, že právnická či fyzická osoba by se mohla stát zadavatelem dle § 4 odst. 2 zákona až v průběhu zadávání veřejné zakázky (např. po posouzení obdržených nabídek dodavatelů) a nikoliv již před jeho zahájením. Mohla by tak nastat situace, že daná osoba nezahájí zadávání veřejné zakázky v některém ze zadávacích řízení dle zákona, a následně by v průběhu zadávání veřejné zakázky naplnila definici zadavatele dle § 4 odst. 2 zákona. Aby byl však zajištěn výše uvedený účel zákona, bylo by dle Úřadu potom nezbytné ukončit způsob zadávání veřejné zakázky a zahájit zadávací řízení dle zákona. Úřad je tedy toho názoru, že právnická či fyzická osoba je povinna posoudit výši 50% podílu ze zákonem stanovených zdrojů již před zahájením zadávání veřejné zakázky při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

§ 46 ZZVZ

Rozklad

Zde lze v obecné rovině souhlasit s navrhovatelem v tom, že může být zcela na místě, aby zadavatel přistoupil k ověření věrohodnosti údajů poskytnutých dodavatelem (v řešené věci by se jednalo o tvrzení vybraného dodavatele v čl. 9.5. jeho nabídky, že splňuje požadavek na zálohu přípojky). Ovšem stěží lze po zadavateli požadovat, aby takto postupoval u jakéhokoliv dodavatelem uvedeného údaje. To by bylo v rozporu se samotným zněním § 39 odst. 5 zákona, který takový postup pouze připouští jako možný. Takový postup bude důvodný v tom případě, kdy budou o dodavatelem uvedených údajích panovat pochybnosti. Zde lze ostatně poukázat i na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0208/2020/VZ, č. j. ÚOHS-05049/2021/162/BVa ze dne 15. 2. 2021, které navrhovatel v návrhu cituje (jakkoliv lze souhlasit se závěrem Úřadu uvedeným v bodě 76 napadeného rozhodnutí, že toto rozhodnutí dopadá na odlišnou situaci) podle kterého: „(…) je třeba, aby v případě kvalifikovaného zpochybnění[4] takového čestného prohlášení dokázal ověřit, že vybraný dodavatel kvalifikaci skutečně splnil“. Klíčovou otázkou tak je, zda měl zadavatel důvod pochybovat o tvrzení vybraného dodavatele natolik, aby přistoupil k jeho ověření, tedy zda bylo zpochybnění ze strany navrhovatele tzv. kvalifikované.

Navrhovatel má zčásti samozřejmě pravdu, skutečně může zvažovat, zda žádost podá či nepodá, ale po podání žádostí o účast, zadavatel posuzuje pouze splnění kvalifikace dodavatele, přičemž dodavatel, který podá žádost o účast není následně povinován podáním předběžné nabídky. Pokud již nyní navrhovatel spatřuje problém v nastavení fungování smluvního vztahu, pak je třeba s ohledem na to, že se o smluvních podmínkách může jednat, počkat až do jednací fáze a pokusit se zadavatele přesvědčit o nutnosti změn, případně podat námitky proti zadávacím podmínkám, o nichž bude z vyjádření zadavatele zřejmé, že již nebudou předmětem jednání. Kvalifikace či minimální technické podmínky nemají na nastavení smluvního vztahu žádný vliv. Dodavatel (pokud splňuje podmínky kvalifikace či minimální technické podmínky) může bez většího rizika podat žádost o účast, neboť o sporných otázkách může v následující fázi jednat.

Ze shora citovaných rozsudků, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu tak lze dovodit, že do kompetence Úřadu spadá posouzení toho, zda konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či představoval neúnosné narušení některé ze základních zásad vymezených v § 6 zákona. Úřad je tak v tomto ohledu přezkumem limitován a nepřísluší mu hodnotit obsah smluvních ujednání stanovených zadavatelem, nevyplývá-li z nich zjevný exces. V tomto světle tedy Úřad přistoupil k posouzení zadavatelem stanovených smluvních podmínek, které navrhovatel svým návrhem napadá.

Úřad předně uvádí, že zadavatel v šetřeném případě v čl. III. odst. 3.1.1. návrhu smlouvy o dílo stanovil předpokládaný termín pro předání a převzetí staveniště, od něhož plyne lhůta pro plnění, a to jaro roku 2024. Zadavatel k tomuto v rozhodnutí o námitkách a obdobně ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že se jedná o odhad počátku plnění, kdy bližší specifikaci nelze objektivně očekávat, neboť zakázku chce financovat za pomoci dotace, kdy však nelze blíže presumovat vydání právního aktu o přidělení dotace (zadavatel k tomu dodává, že se snaží mít celou akci co nejlépe připravenou, aby mohl zakázku co nejdříve realizovat). Takové zdůvodnění je dle Úřadu legitimní, neboť zadavatel z principu není schopen předvídat, kdy konkrétně dojde k získání prostředků pro realizaci veřejné zakázky, když toto se může v důsledku mnoha skutečností, které jsou často mimo sféru vlivu zadavatele, protáhnout, což však nemůže být překážkou pro připravenost zakázky pro realizaci. Proto v případě, kdy zadavatel není schopen termín zahájení prací na zakázce s ohledem na charakter a okolnosti zadávání dané zakázky stanovit konkrétněji, nelze jej k tomu nutit, resp. za těchto okolností lze rozumně akceptovat, že si zadavatel potřebuje ponechat určitý prostor pro možnost určení termínu zahájení plnění.

§ 113 ZZVZ

§ 211 ZZVZ

Byť lze mít za to, že zadavatelem stanovenou lhůtu v délce 3 pracovních dnů by bylo možno bez dalšího považovat za relativně krátkou, ve spojení s obsahem žádosti o zdůvodnění MNNC takto stanovená lhůta nevzbuzuje na první pohled pochybnosti o tom, že by nebylo možno na žádost o zdůvodnění MNNC reagovat a požadované zdůvodnění předložit. Předmětem žádosti totiž nejsou jakkoli složité dotazy (a navíc například v nadměrném počtu dotazů), nýbrž toliko požadavek na vysvětlení vlastních úvah a propočtů navrhovatele (v souvislosti s podezřením o MNNC), které jistě zvažoval při přípravě nabídky.

Úřad však předně konstatuje, že se v situaci, kdy navrhovatel zadavateli nepředložil zdůvodnění MNNC vůbec, a tedy ani po lhůtě stanovené zadavatelem v žádosti o zdůvodnění MNNC, a s touto žádostí se seznámil až dne 9. 8. 2023, kdy si (dle detailu zprávy doručované prostřednictvím elektronického) přečetl doručovanou zprávu zadavatele obsahující žádost o zdůvodnění MNNC, tj. až 20. den po doručení žádosti o zdůvodnění MNNC a navíc až v měsíci srpnu, kdy podle čl. 5. výzvy k podání nabídek zadavatel předpokládal zahájení plnění veřejné zakázky, vyvstávají zásadní pochybnosti o tom, zda motivem navrhovatele pro podání námitek a návrhu směřujícím vůči postupu zadavatele v předmětném zadávacím řízení není toliko snaha zvrátit své vlastní pochybení. Pokud by navrhovatel projevoval upřímný a skutečný zájem o řádné obhájení své nabídkové ceny, nepochybně by buďto požádal o prodloužení stanovené lhůty pro doručení zdůvodnění MNNC nebo by toto zdůvodnění doručil zadavateli dodatečně a požádal o prominutí zmeškání lhůty, což však navrhovatel neučinil. (…)

Úřad nicméně konstatuje, že co se týče shora zmíněného omezení komunikace v podobě imperativu „bude doručeno“, ustanovení § 211 zákona možnost omezení komunikace na pouhý elektronický nástroj přímo nevylučuje. Přestože ustanovení § 211 odst. 5 a 6 zákona naznačují také možnost komunikace prostřednictvím datové schránky nebo datové zprávy opatřené platným uznávaným elektronickým podpisem, nelze je vykládat v tom smyslu, že by komunikace prostřednictvím datové schránky nebo uvedené datové zprávy měla být výslovně připuštěna v každém zadávacím řízení a omezení komunikace by tak bylo nezákonné. Jazykovým výkladem je naopak možné zjistit, že komunikovat je možno různými způsoby (dle § 211 odst. 5 zákona), přičemž zákon neuvádí, že by některý z nich nemohl být zadavatelem zvolen jako výhradní. Zadavatel tudíž není omezen ve výběru, který ze způsobů komunikace v zadávacím řízení využije, avšak s tou podmínkou, že dodrží navazující požadavky zákona a zásady dle ustanovení § 6 zákona.

(…) Dle Úřadu totiž v šetřeném případě nemůže „plně“ obstát závěr zadavatele, že navrhovatel nedodržel ve výzvě dle § 46 zákona stanovenou lhůtu, neboť samotný přípis navrhovatele ze dne 31. 7. 2023 reagující na dotčenou výzvu zadavatele, jenž se v textu odvolává na jeho jednotlivé přílohy (které byly s ohledem na jejich velikost zasílány samostatnými datovými zprávami, a proto jejich zaslání zabralo více času), byl zadavateli prokazatelně doručen v jím stanovené lhůtě, a zadavatel se jím tedy měl zabývat. Nadto i část příloh byla zadavateli doručena ve stanovené lhůtě a zbylé přílohy dle kompletního výčtu byly zadavateli doručeny v desítkách minut po stanoveném termínu, a to kolem jedné hodiny ranní. Nelze tedy předpokládat, že takovéto „zpoždění“ doručení části příloh by jakkoliv mohlo ovlivnit (zdržet) zadavatelův postup při přezkoumání odpovědi navrhovatele a vyhodnocení obdržených skutečností a podkladů, když zadavatel zcela jistě toto posouzení neměl v úmyslu činit a nečinil v jednu hodinu v noci, ale nejdříve až ráno toho dne. (…) V této souvislosti pak nelze pominout, že v souladu s § 46 odst. 1 zákona bylo oprávněním zadavatele uvedené zmeškání lhůty týkající se doručení vybraných příloh bez dalšího prominout, což by bylo v šetřeném případě s ohledem na popsané okolnosti dle Úřadu přiléhavé a přiměřené (i při zohlednění skutečnosti, že sám navrhovatel zadavatele upozorňoval na krátkou lhůtu pro vyřízení zadavatelovy žádosti dle § 46 zákona a žádal o její prodloužení). Úřad je tak toho názoru, že v posuzované věci byl zadavatel povinen se předloženým objasněním, resp. doplněním nabídky navrhovatele zabývat, neboť toto měl zadavatel prokazatelně k dispozici před koncem jím stanovené lhůty a včetně všech jeho příloh de facto ihned po skončení jím stanoveného termínu, a zadavatel tedy měl s ohledem na přiměřenost jeho postupu skutečnosti uvedené v přípisu navrhovatele ze dne 31. 7. 2023 přezkoumat a vypořádat, resp. i přihlédnout k doloženým podkladům, a až pokud by po provedeném posouzení dospěl k závěru, že toto objasnění, resp. doplnění nabídky navrhovatele není dostatečné k prokázání souladu se zadávacími podmínkami, mohl navrhovatele z účasti v zadávacím řízení vyloučit právě s odkazem na takto formulovaný důvod. (…)

Vzhledem k výše uvedenému považuje Úřad za prokázané, že ve vztahu k vybranému dodavateli byly naplněny podmínky pro jeho vyloučení ve smyslu § 48 odst. 2 písm. a) zákona, neboť jím předložené údaje nesplňovaly zadávací podmínky a obviněný byl povinen vybraného dodavatele, kterého vybral k uzavření smlouvy, ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 8 zákona vyloučit. Obviněný však vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění výše uvedených zadávacích podmínek nevyloučil, ačkoliv mu zákon tuto povinnost ve vztahu k vybranému dodavateli výslovně ukládá, čímž se dopustil porušení výše citovaných ustanovení zákona.

§ 36 odst. 1 ZZVZ

Napadená zadávací podmínka tedy nepochybně zvýhodňuje ty dodavatele, kteří pro plnění předmětu veřejné zakázky nepředpokládali využití technických a programových prostředků společností Huawei a ZTE. Je zcela zřejmé, že napadená zadávací podmínka rovněž omezuje hospodářskou soutěž mezi dodavateli. Klíčovou otázkou tak je, zda stanovení napadené zadávací podmínky zadavatelem je důvodné a obhajitelné či zda neexistují relevantní důvody, které by stanovení napadené zadávací podmínky mohly obhájit. (…) Pokud se pak zadavatel, který podle stávající právní úpravy povinnou osobu podle ZKB není, dobrovolně (případně s ohledem na připravovanou legislativu, která se jej bude zřejmě bezprostředně týkat) hodlá postupy stanovenými pro povinné subjekty řídit, lze tento postup považovat za zcela logický a dle názoru Úřadu mu lze takto odpovědné jednání těžko jakkoli vyčítat. V takovém případě pak stanovení požadavků pro zajištění kybernetické bezpečnosti nelze a priori považovat za nezákonné omezení hospodářské soutěže (nedůvodnou překážku hospodářské soutěže), je však nezbytné posoudit, zda tyto požadavky byly stanoveny v souladu se ZKB, VKB a varováním NÚKIB a zda byla hospodářská soutěž za tímto účelem omezena jen v míře nezbytné pro zajištění odpovídající kybernetické bezpečnosti zadavatele. (…)

(…) Jak bylo dovozeno výše, napadená zadávací podmínka je de facto jediným možným opatřením, kterým zadavatel je schopen účinně čelit hrozbám z pohledu kybernetické bezpečnosti při modernizaci ICT a zároveň dostát povinnostem, které v souladu s připravovanou legislativou v oblasti kybernetické bezpečnosti může zadavatel v dohledné době v souvislosti s předmětem plnění veřejné zakázky reálně očekávat. Úřad tak v uvedeném ohledu nepovažuje napadenou zadávací podmínku s ohledem na individuální okolnosti veřejné zakázky za jakkoliv excesivní či představující libovůli zadavatele, nýbrž jediný způsob, jak mohl zadavatel dostát svým povinnostem v oblasti kybernetické bezpečnosti, které na něj s vysokou mírou pravděpodobnosti dopadnou v okamžiku přijetí očekávané legislativy v oblasti kybernetické bezpečnosti, tj. v průběhu plnění šetřené veřejné zakázky. Úřad tak uzavírá, že napadená zadávací podmínka s ohledem na výše uvedené nepředstavuje ani porušení některé ze základních zásad zadávacího řízení, a to včetně zákazu diskriminace, neboť se v jejím případě nejedná o bezdůvodné omezení hospodářské soutěže.

§ 101 ZZVZ

§ 115 ZZVZ

(…) Zadavatel tedy v zadávacích podmínkách záměrně zvýhodnil nabídky, které budou obsahovat komplexní řešení oproti nabídkám obsahujícím toliko řešení dílčí, avšak je zároveň třeba dodat, že se v šetřeném případě nejedná o bezdůvodné zvýhodnění skupiny dodavatelů, kteří zadavateli nabídnou komplexní řešení oproti dodavatelům, kteří jsou schopni nabídnout řešení toliko dílčí, neboť toto zvýhodnění má své ekonomické opodstatnění, které spočívá v úspoře finančních prostředků zadavatele v průběhu životního cyklu dodávaných technologií, jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Namítané bodové zvýhodnění komplexního řešení tak nenaplňuje elementární znak diskriminačního jednání ve smyslu § 6 odst. 2 zákona, kterým je ryzí účelovost a bezdůvodnost takového jednání zadavatele, který se záměrně snaží diskriminovat či přímo předem vylučovat konkrétní dodavatele nebo okruh dodavatelů, aniž by k tomu měl nějaký relevantní vysvětlitelný důvod, což zjevně není šetřený případ. Úřad při svém šetření posoudil i samotnou výši zadavatelem stanoveného zvýhodnění komplexního řešení a dospěl k závěru, že ačkoliv je míra tohoto zvýhodnění pro dodavatele s dílčím řešení znatelná, nelze ji označit za excesivní nebo vylučující možnost podání nabídky pouze na dílčí část veřejné zakázky, což podle vyjádření zadavatele Klatovská nemocnice dokládá i ten fakt, že na jednu z částí veřejné zakázky zadavatel jednu takovou dílčí nabídku obdržel. (…)

Pro úplnost Úřad dodává, že zadavatel Klatovská nemocnice má řádné a logické odůvodnění pro svůj postup i pro případ, kdy by nabídka dodavatele, u které byla při hodnocení uplatněna bonifikace za komplexní řešení, byla vybrána jako nejvýhodnější pouze v části plnění. Zadavatel Klatovská nemocnice podle svého vyjádření počítá i s touto eventualitou, kdy podle jeho vyjádření i tato situace mu přináší ekonomickou výhodu oproti stavu, kdy by obdržel toliko nabídky na dílčí části plnění, neboť alespoň jeden z vybraných dodavatelů bude mít v takovém případě znalosti a zkušenosti s komplexním plnění předmětu veřejné zakázky, a tedy dokáže v průběhu jejího plnění eliminovat většinu jím zmíněných rizik, respektive je bude schopen  v průběhu realizace ve spolupráci s ostatními dodavateli dílčích částí úspěšně vyřešit. Na takové úvaze neshledává Úřad ničeho nelogického či excesívního.

§ 222 ZZVZ

Smluvní podmínka posuzovaná v nyní šetřeném případě ve znění „termín ukončení se může změnit“ právě popsané elementární požadavky na „výhradu“ změny závazku nesplňuje, neboť se pouze jedná o vágní proklamaci (upozornění či konstatování), jež nemá reálné právní účinky, resp. smluvním stranám nestanoví žádná práva či povinnosti, které by mohly být vymahatelné soudní cestou.

Úřadem posuzovaná smluvní podmínka tudíž nemá charakter vyhrazené změny závazku ve smyslu § 100 odst. 1 ZZVZ, a proto obviněný nebyl povinen dodržet podmínky, které jsou na ni tímto ustanovením zákona kladeny – zejména požadavek, aby podmínky pro změnu a její obsah byly vymezeny jednoznačným způsobem. Nesplnění daných podmínek tedy nemůže znamenat porušení § 100 odst. 1 ZZVZ, neboť obviněný podle tohoto ustanovení zákona nepostupoval, a to ani formálně, když nic takového v zadávací dokumentaci netvrdil, ani materiálně, když předmětnou smluvní podmínku nelze označit vzhledem k jejímu znění za „vyhrazenou“ změnu závazku.

Obviněný stanovil v čl. 2.4 zadávací dokumentace pouze „předpokládanou“ dobu realizace stavby v délce 4 měsíce a „předpokládané“ termíny zahájení I. a II. etapy prací. Dle tohoto předpokladu měla každá etapa stavby trvat dva měsíce – I. etapa v říjnu a listopadu 2018 a II. etapa v březnu a dubnu 2019. Od prosince 2018 do února 2019 měly být práce plánovaně přerušeny z důvodu zimní přestávky.

(…) Všichni potenciální dodavatelé tudíž museli být srozuměni s tím, že nemusí dojít k zahájení prací v říjnu 2018, resp. že práce mohou být zahájeny i později vzhledem k tomu, že délka zadávacího řízení je v zásadě nepředvídatelná (zadavatelé např. nevědí, zda jejich postup nebude napaden u Úřadu a zda kvůli tomu nebudou blokováni podle § 246 ZZVZ v uzavření smlouvy).

(…) Termín ukončení prací 26. 6. 2019 dohodnutý v dodatku č. 1 tudíž odpovídá zadávacím podmínkám (resp. nepředstavuje jejich změnu), neboť v nich byly stanoveny pouze předpokládané termíny zahájení prací, dva bloky výstavby (před plánovanou zimní přestávkou a po ní) a předpokládaná doba realizace stavby v délce 4 měsíce, což obviněným bylo vše dodrženo. Proto pokud by nově sjednaný termín dokončení prací II. etapy byl již součástí původních zadávacích podmínek zadávacího řízení (spolu s dalšími termíny uvedenými v dodatku č. 1), tato skutečnost by nemohla mít vliv na účast dodavatelů v zadávacím řízení, ani na jeho výsledek. Vzhledem k tomu obviněný nepochybil tím, že uzavřel dodatek č. 1, aniž by ve smyslu § 222 odst. 1 ZZVZ provedl nové zadávací řízení.

§ 39 odst. 5 ZZVZ

Potvrzeno  R0018/2024/VZ

§ 48 odst. 2 ZZVZ

Potvrzeno R0028/2024/VZ

§ 48 odst. 2 ZZVZ

Potvrzeno R0035/2024/VZ

§ 48 odst. 5 písm. d) ZZVZ

Potvrzeno R0036/2024/VZ

§ 48 odst. 5 písm. d) ZZVZ

§ 99 odst. 2 ZZVZ

Potvrzeno R0055/2024/VZ

Potvrzeno R0055/2024/VZ

Potvrzeno R0055/2024/VZ