Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), upravuje komplexně pravidla pro zadávání zakázek; § 2 odst. 3 „Zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9.“

• Pravidla ohledně předmětu veřejné zakázky, případně jejího rozdělení na části jsou upraveny v 1. části ZZVZ. Obecně platí dva základní principy při stanovování předmětu a předpokládané hodnoty konkrétní veřejné zakázky. Zadavatel nesmí ve veřejné zakázce kumulovat rozdílná, spolu nesouvisející plnění. Tím by zadavatel omezil hospodářskou soutěž, neboť by nabídku mohlo podat méně dodavatelů, než pokud by zadavatel jednotlivá plnění požadoval samostatně. Na druhou stranu zadavatel nesmí obcházet pravidla ZZVZ tím, že veřejnou zakázku uměle rozdělí na více samostatných veřejných zakázek, tak aby je mohl zadat v mírnějším režimu.
  Zadavatel by tedy před zadáním veřejné zakázky měl posoudit, jaké plnění požaduje, zda se například jedná o dodávky, které jsou běžně na trhu poskytovány samostatně nebo naopak vzájemně. Zadavatel může dle vlastního uvážení na základě ZZVZ rozdělit veřejnou zakázku na více částí, v takovém případě může veřejnou zakázku rozdělenou na části zadat v jednom zadávacím řízení, nebo může jednotlivé části zadat v samostatných zadávacích řízeních, ale v režimu, který odpovídá součtu předpokládaných hodnot všech těchto veřejných zakázek (jednotlivých částí veřejné zakázky).

Kdy se bude jednat o veřejnou zakázku, jejíž jednotlivé části budou muset být sečteny, i když se jedná o relativně samostatná plnění, pak blíže upravuje § 18 ZZVZ. Podle § 18 ZZVZ bude muset zadavatel sčítat předpokládané hodnoty všech poptávaných plnění vždy, když tato plnění spolu budou vzájemně tvořit jeden funkční celek a budou zadávány v časové souvislosti. To prakticky znamená, že mezi jednotlivými plněními bude existovat věcná, místní a časová souvislost. Tyto souvislosti musí být naplněny kumulativně, pokud tedy nebude naplněna některá z podmínek věcné, místní nebo časové souvislosti, může zadavatel zadat jednotlivá plnění v samostatných zadávacích řízeních a nesčítat jejich předpokládané hodnoty.

Problematikou funkční a časové souvislosti se zabýval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), proto níže uvádíme úryvky z rozhodnutí ÚOHS vztahující se právě k těmto pojmům:

• K pojmu časové souvislosti se ÚOHS vyjádřil v rozhodnutí č.j. S0112/2019 následovně: „Aby byla podmínka časové souvislosti určitých plnění naplněna, musí být tato plnění dle názoru Úřadu realizována či zadána v tomtéž časovém období, případně v období časově blízkém, či na sebe například musí časově navazovat. Rozhodnou skutečností pro určení existence časové souvislosti může být také fakt, že zadavatel v době zadávání určitého plnění již prokazatelně závazně plánoval, že v dohledné budoucnosti bude realizovat konkrétní plnění s totožným či obdobným předmětem.“
• K pojmu funkční souvislosti se ÚOHS vyjádřil ve svém rozhodnutí č.j. R0055/2019 následovně: „Funkční souvislost je totiž nutné chápat jako určitou návaznost jednotlivých předmětů plnění, neboť právě souvislost jednotlivých předmětů plnění je nezbytným předpokladem pro určení toho, zda lze konstatovat existenci funkční souvislosti či její absenci. Pro představu uvádím, že funkční souvislost se může projevit např. v jednotícím záměru zadavatele nebo v podmíněnosti realizace dílčích plnění nebo ve zřejmé potřebě zadavatele v určitém okamžiku realizovat všechna plnění, byť na různých územích spravovaných zadavatelem, ale jednotlivá plnění by sama o sobě nesplnila požadovaný cíl. Jinými slovy řečeno, aby se v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti, či alespoň obdobnosti (věcná souvislost).“

Podstatné pro určení funkční souvislosti je posouzení, zda plnění směřuje k zajištění konkrétního výsledku veřejné zakázky.

CPV kód je spíše orientační, než skutečnou nebo faktickou stránkou povahy předmětu plnění. Při posouzení funkčního celku je tedy třeba vycházet zejména z věcného posouzení předmětu veřejných zakázek, kdy se za funkční celek považuje především plnění stejného nebo srovnatelného druhu, za něž se pokládá i souhrn jednotlivých určitých relativně samostatných plnění, pokud spolu úzce souvisejí, zejména z hlediska místního, urbanistického, funkčního nebo technologického. Věcná souvislost je dána zejména konkrétním záměrem a účelem daného záměru, a nikoliv obecně tím, zda se jedná o poskytování dodávek jednoho druhu. Automaticky to tedy neznamená, že je nutné, aby zadavatel pro určení režimu zakázky sčítal předpokládané hodnoty zakázek, jejichž předmětem je stejný druh dodávek, nicméně bude nutné posuzovat taktéž účel těchto dodávek. Pokud však zadavatel poptává všechna plnění za totožným účelem, dojde k naplnění podmínky funkčního celku a předpokládané hodnoty jednotlivých veřejných zakázek se budou sčítat.

Jak poukázal i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí č. j. 30 Af 16/2019 – 48 ze dne 30. 11. 2020, pojem „funkční celek“ je třeba vykládat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a je třeba zvažovat ta kritéria a souvislosti, která s ohledem k charakteru věci mohou být relevantní. Toto posouzení však musí provést sám zadavatel, který má k dispozici veškeré potřebné informace. Zadavatel tedy musí zvážit: zda je cílem (účelem) realizovaných veřejných zakázek pořídit dodávky náhradních dílů pro opravy vozového parku zadavatele (vojenské techniky) tak, aby byl zadavatel schopen zajistit, že tato technika bude připravena k plnění konkrétních úkolů zadavatele (jednotící záměr zadavatele), nebo zda posouzení funkční souvislosti vztáhne pouze ke konkrétnímu předmětu plnění VZ, tedy ke konkrétním typům vojenské techniky (absence podmíněnosti dílčích plnění).

Časová souvislost – ano (veřejné zakázky jsou zadávány ve vzájemné časové souvislosti)

Doporučujeme dále zvážit, zda poptávané dodávky mezi sebou netvoří jeden funkční celek (existuje společný jednotící záměr, účel zadání veřejných zakázek). Pokud – ano, zvolte postup veřejné zakázky rozdělené na části zadávané v režimu odpovídajícímu součtu PH obou veřejných zakázek. Naopak pokud i pak dospějete k opačnému názoru, tj. k odůvodnění popsanému dotazem, pak můžete jednotlivé dodávky požadovat samostatně.

Popisujete tak věcné a funkční hledisko výhradně ke konkrétním typům vozidel, nikoliv ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky, kterým je zajištění náhradních dílů pro opravy vozidel.

Hodnota hodnota veřejných zakázek pravidelné povahy

Doporučujeme dále posoudit při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, a tím i stanovení režimu VZ, zda se ve Vašem případě nejedná o dodávky pravidelné povahy. Současná rozhodovací praxe je v otázce užití neurčitého právního pojmu veřejných zakázek „stejného druhu“ velice přísná. Pokud náhradní díly k vojenské technice pořizujete opakovaně (z dotazu lze předpokládat že ano), pak by náhradní díly k vojenské technice byly „stejného druhu„. 

Například v rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také „Úřad“), číslo jednací: S0173/2023/VZ ze dne 16. 3. 2023 se uvádí: „V šetřeném případě obviněný, jak se podává z bodu 1. odůvodnění tohoto příkazu, v období od 28. 1. 2019 do 31. 12. 2021 opakovaně (k uzavření smluvního vztahu docházelo průměrně 3x/měsíc) pořizoval (a uhradil); externí právní služby spočívající např. v konzultacích, vypracování stanovisek, analýz, písemností právního charakteru, zadávací dokumentace k veřejným zakázkám, administraci zadávacích řízení, právním poradenstvím souvisejícím se smluvními vztahy obviněného apod.

V tomto kontextu Úřad podotýká, že není rozhodné, jakých konkrétních otázek či problémů se právní služby týkají, rozhodné je, že předmětem šetřených smluvních vztahů je právě poskytování právních služeb (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 278/2020-38 ze dne 19. 5. 2021 a č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011 a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 86/2008-161 ze dne 13. 1. 2011 či rozhodnutí Úřadu ve věci sp. zn. S174/2014/VZ).“ Obecně znakem veřejných zakázek pravidelné povahy je jejich opakovanost, tedy jejich v zásadě neomezená potřeba, kdy má zadavatel povědomí o jejich potřebě a rozsahu.

S odkazem na aktuální rozhodovací praxi lze dovodit, že právě u veřejné zakázky pravidelné povahy je pro stanovení předpokládané hodnoty rozhodný součet úhrad za dodávky stejného druhu za předchozích minimálně 12 měsíců, a to bez rozdílu. I v tomto případě lze zvolit postup veřejné zakázky rozdělené na části zadávané v režimu odpovídajícímu PH veřejné zakázky pravidelné povahy.

Závěrem dodáváme, že jako vhodné řešení této situace by mohlo být zavedení dynamického nákupního systému (§ 138 – § 142 ZZVZ). V případě zavedení dynamického nákupního systému pak nebudete muset řešit problematiku rozdělení předmětu veřejné zakázky a získáte velkou flexibilitu pro zadávání veřejných zakázek na konkrétní náhradní díly dle aktuálních potřeb zadavatele.