ČÁST PRVNÍ Obecná ustanovení (§ 1- § 32)

Rozhodující vliv na předmět plnění má výsledná činnost, poptává-li zadavatel plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované za konkrétním účelem – může se jednat o totožnou charakteristiku zajišťované práce dle kódů Common Procurement Vocabulary [CPV kód: 22110000 – Tištěné knihy, brožury a letáky], že odlišná bude až výsledná forma zobrazení textu – tzn. tiskařské služby ve VZ rozdělené na části. Naproti tomu povinnost sčítat předmět plnění v případě zakázky na zajištění zpracování textů, jejich editace, finální korektury atd., nemusí nutně znamenat stejný CPV kód jako databázové služby – elektronické knihy, ale směřuje-li k zajištění konkrétního výsledku veřejné zakázky, je CPV kód spíše orientační, než skutečnou nebo faktickou stránkou povahy předmětu plnění. Podstatným se jeví posouzení konkrétní potřeby zadavatele, ta převažující představuje volbu mezi kódy v otázce „hlavního“ předmětu plnění. Cílem zákonodárce v kontextu výše uvedeného je, že bude sečteno plnění VZ, u kterých je nutno předpokládanou hodnotu sčítat na základě pravidel stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky (§16-23 ZZVZ).

K otázce narušení hospodářské soutěže předchozí účastí účastníka zadávacího řízení při přípravě zadávacího řízení, zda může být zpracovatel projektové dokumentace zároveň účastníkem zadávacího řízení, sdělujeme, že zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) neuvádí žádný zákaz, který by stanovil, že se dodavatel, který se podílel na projektové dokumentaci, nemůže podílet na realizaci veřejné zakázky. To, že se účastník podílel na projektové dokumentaci k veřejné zakázce, však může způsobit nezpůsobilost účastníka z důvodu možného narušení hospodářské soutěže dle § 48 odst. 5 písm. c) ZZVZ. V takovém případě účastník musí na výzvu zadavatele prokázat, že jeho účastí na přípravě zadávacího řízení k narušení hospodářské soutěže nedošlo. V zájmu zachování zásady rovného zacházení dle § 6 odst. 2 ZZVZ může zadavatel například stanovit delší lhůtu pro podání nabídek, aby ostatní účastníci mohli dohnat informační náskok účastníka, který se podílel na zpracování projektové dokumentace. Zadavatel je také podle § 36 odst. 4 ZZVZ povinen v zadávací dokumentaci označit části, které vypracovala jiná osoba než zadavatel a tuto osobu v zadávací dokumentaci identifikovat. Lze shrnout, že stejný dodavatel, který zpracovával projektovou dokumentaci, může zároveň provést i vlastní realizaci veřejné zakázky. Účastník, který se podílel na přípravě zadávacího řízení, však musí prokázat, že jeho účastí nedojde k narušení hospodářské soutěže, čímž by se účastník dle § 48 odst. 5 písm. c) ZZVZ stal nezpůsobilým. Pro větší zajištění zásady rovného zacházení může zadavatel stanovit delší lhůtu pro podání nabídek, aby ostatní účastníci měli čas seznámit se s předmětem veřejné zakázky stejně dobře jako účastník, který se jako dodavatel podílel na projektové dokumentaci. Zadavatel je rovněž povinen v zadávací dokumentaci označit části, které vypracovala jiná osoba než zadavatel a tuto osobu identifikovat.

Je nutné vycházet z pravidel zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, která stanoví pro dotované zadavatele limit peněžních prostředků (50%) a způsob jejich použití – jedná se o “prostředky použité k úhradě”. V případě zakázky s použitím více než 50 % peněžních prostředků rozpočtu veřejného zadavatele nebo EU (§ 4 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek) k úhradě, se tak příjemce dotace musí podřídit pravidlům zadávání veřejných zakázek, protože se z definice se stal zadavatelem, tedy musí postupovat podle zákona. Rozhodnou je tedy výše/podíl peněžních prostředků všech veřejných rozpočtů (i když se prostředky stanoví nejprve orientačně podle konkrétních okolností, včetně zohlednění podmínek dotace) které zadavatel použije k úhradě. Pokud je dotace pevně stanovena konkrétní částkou, bez ohledu na výši vysoutěžené ceny (a tedy se podíl dotace může měnit), lze doporučit s ohledem na princip opatrnosti, postupovat podle zákona vždy, kdy příjemci dotace hrozí (na základě stanovení předpokládané hodnoty, průzkumu trhu, atp.), že by při úhradě zakázky byla překročena hranice 50%. Pokud je dotace vymezena procentem, je vysoutěžená cena bezpředmětná, podíl je v každém případě již dán dopředu.

Nelze jasně určit o jaká pravidla pro užší nebo otevřenou výzvu jde, podle jakých pravidel zadavatel postupoval. Předpokládáme, že jde o zakázku malého rozsahu – VZMR dle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), protože nezmiňujete, že by zakázka byla zadávána v zadávacím řízení.
Obecně při hodnocení nabídek v případě VZMR je jedno, zda jde o užší nebo otevřenou výzvu, vychází se z pravidel, uvedených ve výzvě/zadávací dokumentaci při respektování pravidel uvedených ve vnitřní směrnici. Bude tedy konkrétně záležet na zadávacích podmínkách, co měl zadavatel napsáno v zadávací dokumentaci a na jeho přístupu.
Bezpochyby pokud zadavatel měl uzavřenou výzvu uveřejněnou na webu zadavatele, tak se může jednat o administrativní chybu bez dopadu na výsledek a způsob zadání a nebo se může jednat o úmysl zadavatele – přestože se pohyboval (s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky) v pravidlech pro uzavřenou výzvu, nad rámec povinností uveřejnil. Tedy je na zadavateli, zda pravidla pro otevřenou výzvu bude dodržovat, či nikoliv (mohou být přísnější než pravidla pro užší výzvu). Pokud jde pouze o skutečnost, že pro zakázku s předpokládanou hodnotou odpovídající užší výzvě (tedy méně přísná pravidla) uveřejnil, tak zadavatel vykonává něco navíc. Zatímco u zakázky pro otevřenou výzvu zadavatel musí pravidla odpovídající předpokládané hodnotě dodržet, tak v případě, že zadavatel uzavřenou výzvu uveřejní např. z důvodu, že očekává více nabídek, tak by to neměl být problém – s ohledem na výši zakázky pouze přidává vyšší stupeň transparentnosti a s ohledem na zásadu přiměřenosti lze akceptovat jak pravidla pro hodnocení v případě užší výzvy, tak otevřené výzvy.

V posuzovaném případě záleží na  předpokládané hodnotě letenek, které pořizujete v průběhu 12 měsíců nebo v účetním období. Pokud předpokládaná hodnota určená podle § 19 odst. 1 nebo 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZZVZ”) nedosahuje limitu podle § 25 ZZVZ, tedy jedná se o veřejnou zakázku malého rozsahu nebo o podlimitní veřejnou zakázku, jste oprávněni postupovat podle § 19 odst. 3 ZZVZ. V takovém případě by bylo možné letenky pořizovat nahodile dle svých aktuálních potřeb. Pokud ovšem objem letenek, respektive jejich předpokládaná hodnota, přesáhne limit podle § 25 ZZVZ, tedy bude se jednat o nadlimitní veřejnou zakázku, není zadavatel v takovém případě oprávněn využít postup podle § 19 odst. 3 ZZVZ a musí zadat nákup letenek v některém ze zadávacích řízení podle ZZVZ.

Předmět veřejné zakázky je popsán jako převedení finančních prostředků do termínovaného vkladu veřejným zadavatelem.

Investiční nástroje, jak jsou v § 3 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, vymezeny, jsou následující:

a) investiční cenné papíry,

b) cenné papíry kolektivního investování,

c) nástroje peněžního trhu,

d) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů, měnovým kurzům, úrokové míře nebo úrokovému výnosu, povolenkám na emise skleníkových plynů, jakož i jiným derivátům, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání věci, k níž se jejich hodnota vztahuje,

e) nástroje umožňující přenos úvěrového rizika,

f) finanční rozdílové smlouvy,

g) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit, zda si přeje vypořádání v penězích, nejde-li o vypořádání v penězích z důvodu selhání jedné ze stran derivátu nebo z jiného důvodu předčasného ukončení derivátu,

h) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá právo na dodání této komodity, a se kterými se obchoduje na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému popřípadě v organizovaném obchodním systému, s výjimkou velkoobchodních energetických produktů podle čl. 2 bodu 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií obchodovaných v organizovaném obchodním systému, z nichž vyplývá povinnost dodání této komodity,

i) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá právo na dodání této komodity, které nejsou uvedené v písmenu h), nejsou určené pro obchodní účely a mají znaky jiných derivátových investičních nástrojů,

j) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke klimatickým ukazatelům, přepravním tarifům nebo míře inflace a dalším ekonomickým ukazatelům uveřejněným na úseku oficiální statistiky, a z nichž vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit, zda si přeje vypořádání v penězích, nejde-li o vypořádání v penězích z důvodu selhání jedné ze stran derivátu nebo z jiného důvodu předčasného ukončení derivátu,

k) nástroje, jejichž hodnota se vztahuje k věcem, právům, dluhům, indexům nebo kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, které nejsou uvedené v písmenech a) až j) a mají znaky jiných derivátových investičních nástrojů; zejména jde o ty, které jsou obchodovány na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému, nebo v organizovaném obchodním systému, a

l) povolenky na emise skleníkových plynů.

Neshledali jsme zde souvislost s cennými papíry, nebo jinými investičními nástroji podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, na který je v § 29 odst. 1 písm. l) bodě 1 odkazováno. Máme tudíž za to, že zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení není pod toto ustanovení podřaditelné.

Zařazení mezi veřejné zakázky malého rozsahu se bude odvíjet od výše předpokládané hodnoty. Dotazem však není uvedeno, jaká je předpokládaná hodnota veřejné zakázky.

Uvádíme odkaz na Společné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj – MMR a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) k problematice možnosti uzavření smlouvy na bankovní služby:

http://portal-vz.cz/wp-content/uploads/2016/01/Spole%C4%8Dn%C3%A9-stanovisko-MMR_%C3%9AOHS_bankovn%C3%AD-slu%C5%BEby.docx

Ve stanovisku je k této problematice uvedeno:

Veřejnou zakázkou malého rozsahu je podle § 27 písm. a) ZZVZ veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.

Předpokládaná hodnota bankovních služeb dlouhodobějšího charakteru se stanoví podle § 21 ZZVZ. U veřejných zakázek na služby, u kterých se nestanoví celková smluvní cena, je rozhodná předpokládaná výše úplaty:

a) za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší,

b) za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.

U bankovních a finančních služeb musí zadavatel do předpokládané hodnoty zahrnout poplatky, provize, úroky a jiné související platby (§ 21 odst. 2 písm. b) ZZVZ).

Pokud platby za bankovní služby za 4 roky nedosahují 2 000 000 Kč, nemusí být předmětné služby zadány v zadávacím řízení. Tato situace nastává často u vedení běžných účtů.

Bankovní služby mívají charakter trvajících služeb ve smyslu § 19 ZZVZ. Podle § 19 odst. 1 ZZVZ se předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, stanoví jako

a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo

b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a).

Do předpokládané hodnoty trvajících služeb se zahrnuje vždy alespoň 12 měsíců, případně delší účetní období, a to i kdyby měla být smlouva na veřejnou zakázku uzavřena na kratší dobu.

Pokud zadavatel za bankovní služby za rok zaplatí více než 2 000 000 Kč, nebude se jednat o veřejnou zakázku malého rozsahu, i kdyby uzavíraná smlouva samotná měla pokrývat kratší dobu a dosáhnout nižší částky.

Povinnost sčítat předpokládané hodnoty jednotlivých částí veřejné zakázky je stanovena dle § 18 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek – ZZVZ, přičemž za dodržování pravidel podle tohoto zákona při stanovení předpokládané hodnoty je odpovědný právě zadavatel, který sestavuje plány veřejných zakázek v návaznosti na hospodaření ve své organizaci na rozpočtové období. Volba zadání v mírnějším režimu neznamená obcházet pravidla funkčního celku, tvořeného souvisejícím plněním, nebo že související plnění nemusí být zadáváno v časové souvislosti. Lze tak subsumovat, že pokud zadávací řízení pro nadlimitní část veřejné zakázky již bylo alespoň zahájeno, jsou i zákonné podmínky na zvolený postup ve výjimce splněny. Obecně tedy každá část veřejné zakázky musí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky tzn. “v součtovém režimu veřejné zakázky”, ale samozřejmě lze využít i pravidlo podle § 18 odst. 3 ZZVZ. Oprávněnost použití této výjimky ze součtového pravidla ZZVZ posoudí výše uvedeným postupem zadavatel a pokud hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty, může být část veřejné zakázky zadána např. jako veřejná zakázka malého rozsahu v souladu s ustanovením § 18 odst. 3 ZZVZ.

Povinnost zveřejňovat veřejné zakázky na profilu zadavatele je stanovena zákonem o zadávání veřejných zakázek, zákon č. 134/2016 Sb. (dále jen „ZZVZ“). Pro zveřejňování zakázek na profilu zadavatele platí především limitní hodnoty pro jednotlivé druhy veřejných zakázek, které jsou uvedeny v následující nařízení vlády zapracovávajícím příslušné předpisy – úplné znění nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek ve znění nařízení vlády č. 471/2017 Sb., nařízení vlády č. 335/2019 Sb., nařízení vlády č. 475/2021 Sb. a nařízení vlády č. 435/2023 Sb. – bylo aktualizováno a je dostupné zde.

Je ovšem třeba podotknout, že obce či města se při zadávání veřejných zakázek menšího rozsahu, než jaké jsou uvedeny v tabulce, často řídí svými vlastními pravidly či směrnicemi pro zadávání zakázek malého rozsahu. Pro účely zveřejňování zakázek na profilu zadavatele platí i nadále limitní hodnoty pro jednotlivé druhy veřejných zakázek malého rozsahu dle § 27 ZZVZ (limity vymezující tyto VZMR na dodávky a služby 2 mil. Kč a stavební práce 6 mil. Kč), které zůstávají nadále beze změny.

Výši příslušného finančního limitu určující nadlimitní veřejné zakázky doplňuje následující tabulka:

Zda se povinnost dle § 219 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), týká i smluv s rámcovým charakterem (obdobné rámcovým dohodám podle ZZVZ), jejichž předpokládaná hodnota nicméně nepřekročí limity na veřejné zakázky malého rozsahu, uvádíme následující.

Pokud smlouva s rámcovým prvkem byla uzavřena mimo zadávací řízení a celková předpokládaná hodnota u takto uzavíraných smluv nepřekročí limity na veřejnou zakázku malého rozsahu, nemůže se jednat o rámcovou dohodu dle § 131 ZZVZ, ale jedná se o smlouvu pouze obdobnou rámcové dohodě, ve smyslu ZZVZ. Povinnost dle ustanovení § 219 odst. 2 ZZVZ se vztahuje pouze na rámcovou dohodu, uzavřenou postupem dle ZZVZ. 

Nicméně v případě, že by veřejná zakázka zadaná na základě takové smlouvy přesáhla hodnotu 500 000 Kč (bez daně z přidané hodnoty), je zadavatel povinen uveřejnit dle § 219 odst. 1 ZZVZ každou jednotlivou smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku. Na smlouvu, na jejímž základě jsou až následně jednotlivé zakázky zadávány, se však ve Vámi popsaném případě povinnost uveřejnění smlouvy na profilu nevztahuje.

Lze shrnout, že na smlouvu s rámcovým charakterem, jejíž předpokládaná hodnota nepřekročí limity veřejné zakázky malého rozsahu (tedy je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky než finanční limity dle § 27 ZZVZ), se povinnost dle § 219 odst. 2 ZZVZ nevztahuje, jelikož nejde o rámcovou dohodu a zadavatel smlouvu tedy není povinen v souladu s tímto ustanovením dle ZZVZ uveřejnit. Je nicméně povinen uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku, pokud je na základě takové smlouvy s rámcovým prvkem zadána a jejíž cena přesáhne 500 000 Kč.

Prostřednictvím internetových stránek Ministerstva pro místní rozvoj bylo uveřejněno stanovisko [https://portal-vz.cz/metodiky-stanoviska/stanoviska/spolecne-stanovisko-ministerstva-pro-mistni-rozvoj-a-uohs/] k otázce řešení nákupů potraviny u veřejných zadavatelů (školských zařízení, nemocnic atp.), že pokud jsou pravidelně pořizovanými dodávkami, stanoví se předpokládaná hodnota dle § 19 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“).

Jako postup určení “stejného druhu dodávek” při pravidelném pořizování potravin nebo pro účely stanovení předpokládané hodnoty, se jeví vyhovující a dostatečné sčítat (až) dodávky, které spadají do každé jednotlivé skupiny pod tříciferným kódem. Pokud charakter skupiny potravin lze považovat za dostatečně odlišný, např. rozdíl mezi masnými výrobky (skupina 151) a mléčnými výrobky (skupina 155), nic nebrání zadavateli, aby zakázku při zadávání rozdělil na části zákonem předvídaným způsobem.

Zadavatel je povinen před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky v souladu s tímto zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) stanovit předpokládanou hodnotu dle § 16 ZZVZ.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky tak slouží hlavně ke stanovení režimu, ve kterém bude veřejná zakázka zadána. V případě veřejné zakázky malého rozsahu, zadávané v otevřeném řízení, nevyplývá ze ZZVZ povinnost zadavatele uveřejnit předpokládanou hodnotu (stále však trvá povinnost předpokládanou hodnotu podle § 16 ZZVZ stanovit).

Lze shrnout, že zadavatel je povinen před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky stanovit předpokládanou hodnotu dle § 16 ZZVZ. Není však povinen mimo specifické případy předpokládanou hodnotu uveřejnit nebo její výši sdělit účastníkům zadávacího řízení.

Např. zadavatel je povinen uvést předpokládanou hodnotu vyhrazeného plnění v zadávací dokumentaci dle § 16 odst. 3 ZZVZ, pokud si v zadávací dokumentaci vyhradí možnost použití jednacího řízení bez uveřejnění, k poskytnutí nových služeb nebo nových stavebních prací vybraným dodavatelem podle § 100 odst. 3 ZZVZ.

Pravidlo uvedené § 19 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), jak se dotazujete „na období 12ti měsíců“, které se použije při stanovení předpokládané hodnoty na zakázky pravidelné povahy, je určeno pro cenu uhrazenou zadavatelem podle písm. a) nebo jak uvádíte dotazem dle písm. b), ve vztahu k pořizovaným plánům nákupu na daný rok, a to za účelem odhadu budoucího plnění. Účelem je stanovit předpokládanou hodnotu co nejpřesněji, primárně za předchozích 12 měsíců u veřejných zakázek pravidelné povahy podle písmene a), pokud účetní rok není delší ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, kdy je rozhodné období (účetní rok) delší než 12 měsíců, pokud např. dle komentovaného znění zákona zadavatel přecházel z kalendářního účetního roku na hospodářský rok. Jako gestor ZZVZ však nemáme možnost interpretovat jiné právní předpisy ve smyslu samostatného zákona o účetnictví.

Zpravidla však smlouvy na veřejné zakázky nejsou uzavírány na účetní období roku – od 1. 1., do 31. 12. každého roku. Podobně je stanoveno najisto, že pokud smlouva není uzavřena na dobu určitou, stanoví se předpokládaná hodnota za 48 měsíců, nikoliv za 4 po sobě jdoucí účetní období. Nelze proto dle pravidel podle § 19 ZZVZ označit za chybu, pokud zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu na základě 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a tedy jak uvádíte: březen 2022 – březen 2023. V případě postupu ve výjimce dle § 31 ZZVZ stanoví zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky nejpozději před jejím zadáním.

Provozní jednotka s funkční samostatností pro oblast zadávání veřejných zakázek nebo některých jejich kategoriích je zmíněna v § 17 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), není zde však přímo definována. Podrobněji je samostatná provozní jednotka popsána v bodu 20 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES: „Za opodstatněný by například bylo možné považovat odhad hodnot veřejných zakázek na úrovni samostatné provozní jednotky veřejného zadavatele, jako jsou například školy nebo mateřské školy, za předpokladu, že má dotčená jednotka nezávislou odpovědnost za zadávání svých zakázek. Tento předpoklad lze považovat za splněný v případě, že samostatná provozní jednotka nezávisle vede zadávací řízení a činí rozhodnutí o nákupu, disponuje pro dotčené veřejné zakázky samostatnou rozpočtovou položkou, nezávisle uzavře danou smlouvu a financuje ji z rozpočtu, kterým disponuje. Rozdělení není opodstatněno tam, kde veřejný zadavatel veřejnou zakázku pouze organizuje decentralizovaným způsobem.“

Samostatnost hospodaření provozní jednotky může být stanovena obecně závaznými právními předpisy, ale i vnitřními předpisy či organizačními pokyny zadavatele. Není zásadní forma, ale to, zda skutečně došlo k převedení samostatného rozhodování na tuto jednotku. Taková jednotka by měla nezávisle rozhodovat o některých otázkách naplnění svých provozních potřeb a relativně samostatně hospodařit s finančními prostředky. Měla by být schopna samostatně bez zásahu zadavatele rozhodovat o některých záležitostech ohledně zadávání veřejných zakázek, provádět zadávací řízení, činit rozhodnutí o výběru dodavatele a uzavírat smlouvy. V každém případě by takové postavení provozní jednotky mělo být dlouhodobé povahy, jelikož § 17 odst. 2 ZZVZ by neměl být použit k  účelovému obcházení zákona (nemělo by tak být možné zohlednit např. jednorázové pověření k zadání zakázky.)

Nemusí se jednat o samostatnou právnickou osobu ani o samostatnou rozpočtovou kapitolu ve smyslu rozpočtových pravidel. Příklady provozních jednotek podle § 17 odst. 2 ZZVZ jsou například městské části statutárních měst, fakulty vysokých škol, odštěpné závody nebo pobočky obchodních společností. V případě, který uvádíte záleží hlavně na tom, zda kino relativně samostatně hospodaří a rozhoduje o některých otázkách zadávání veřejných zakázek. Pokud zadávání probíhá zcela na úrovni příspěvkové organizace, o provozní jednotku s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek se nejedná.

Lze shrnout, že to, zda se jedná o provozní jednotku s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek nebo některých jejich kategorií podle § 17 odst. 2 ZZVZ, závisí na tom, zda provozní jednotka dostatečně samostatně rozhoduje o svých provozních potřebách, zda může relativně samostatně hospodařit a zda má možnost nezávisle rozhodovat o otázkách souvisejících se zadáváním veřejných zakázek. Samostatnost provozní jednotky může být stanovena obecně závaznými právními předpisy, minimálně by však měla být založena interními předpisy zadavatele, důležitý je tak faktický stav.

S ohledem na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – ÚOHS-R0204/2020/VZ lze uvedené interpretovat způsobem, že se tedy jinými slovy bude jednat o požadavek na přítomnost určité samostatné administrativní struktury (nikoliv nutně právní osobnosti), která bude mít zadání veřejné zakázky na starost a bude za ni odpovídat, přičemž je rovněž nutná existence určité finanční samostatnosti, která může a nemusí znamenat samostatnou rozpočtovou kapitolu.

Pokud jde o pravidla uchovávání dokumentace o zadávacím řízení po dobu 10 let, tak ta se týkají přesně řečeno dokumentace o zadávacím řízení (ZŘ) – tedy takové pravidlo se nevztahuje na výjimky, kdy zadavatel nemusí zadávat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, tedy i na výjimku dle § 27 zákona č. 134/2016 Sb. (ZZVZ), neboť veřejný zadavatel není povinen zadat v ZŘ veřejnou zakázku malého rozsahu (§ 31 – Výjimka pro veřejné zakázky malého rozsahu). Zadavatel tak použije běžná pravidla pro archivaci dokumentace nebo i další pravidla a povinnosti ohledně uchovávání dokumentace, pokud taková pravidla stanoví např. poskytovatel dotace, např. v souladu se smlouvou o poskytnutí dotace.

Podle § 14 odst. 3, písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) je zakázkou na stavební práce veřejná zakázka, jejímž předmětem je: „poskytnutí činnosti uvedené v oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému pro účely veřejných zakázek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (dále jen „hlavní slovník jednotného klasifikačního systému“)“. V oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému v třídě 45.42 – Truhlářské a zámečnické kompletační práce je uvedeno i „Osazování dveří a oken a souvisejících komponentů“. V případě výměny požárních dveří a výměny vitráží se tedy jedná o zakázku na stavební práce, jakožto výsledku stavebních nebo montážních prací vytvářející jednotný celek, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce. O zakázku na dodávky by šlo v případě, že by dodavatel např. pouze dodal potřebné komponenty, které by zadavatel následně instaloval sám. Lze tedy shrnout, že podle § 14 odst. 3, písm. a) ZZVZ se v případě výměny požárních dveří a výměny vitráží jedná o zakázku na stavební práce, za předpokladu, že předmětem zakázky není pouze dodání potřebných komponentů bez jejich následné instalace dodavatelem.

Na dotaz, zda je možné zadat veřejnou zakázku malého rozsahu (dále jen „VZMR“), která v důsledku použití inflační doložky překročí hranici VZMR stanovenou v § 27 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), připojujeme následující odpověď:

Inflační doložka je vyhrazenou změnou závazku podle § 100 odst. 1 ZZVZ, podle § 16 odst. 3 se aplikuje uvedené pravidlo i v případě VZMR, že “předpokládaná hodnota změn závazků ze smlouvy, jejichž možnost byla vyhrazena v zadávací dokumentaci podle § 100″ musí být zahrnuta do “celkové” předpokládané hodnoty.

Předpokládaná hodnota navýšení ceny v důsledku použití inflační doložky tedy musí být zahrnuta do celkové předpokládané hodnoty veřejné zakázky a v tomto dotaze přesáhne předpokládaná hodnota hranici VZMR podle § 27 ZZVZ. Z toho vyplývá, že veřejnou zakázku bude nutné zadat v zadávacím řízení (§ 3), nikoliv ve výjimce.

Lze shrnout, že inflační doložka musí být vždy započítána do předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Pokud předpokládaná míra inflace navýší celkovou předpokládanou hodnotu natolik, že bude překročena hranice VZMR stanovená v § 27 ZZVZ, není možné zakázku zadat jako VZMR mimo zadávací řízení.

• Uzavření smlouvy na veřejnou zakázku

V § 2 zákona 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), je stanoveno, že zadáním veřejné zakázky se pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12, § 155, 156, 189 a 190.

Uzavření dotazem popsané smlouvy (tj. uzavřená s jedním dodavatelem na tiskové služby, které jsou operativně objednávány zadavatelem a hrazeny dle sjednaných jednotkových cen) splňuje zákonné vymezení zadání veřejné zakázky. V zákonném vymezení zadání veřejné zakázky nehraje roli rozložení plnění a plateb.

• Zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení

Podle § 2 odst. 3 ZZVZ je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Tato povinnost se považuje za splněnou mimo jiné, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II ZZVZ. Zákonem není stanoveno, že by nějaké veřejné zakázky musely být zadány na základě rámcových dohod.

Volba, zda zadání veřejné zakázky provést v zadávacím řízení, nebo na základě rámcové dohody, je ponechána na zadavateli.

• Doba trvání smlouvy na VZ není zákonem o zadávání veřejných zakázek omezena

V § 21 odst. 1 písm. b) ZZVZ je možnost uzavřít smlouvu na dobu neurčitou předvídána: použijí se zvláštní pravidla pro předpokládanou hodnotu veřejných zakázek na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, je v případě smlouvy na dobu neurčitou rozhodná předpokládaná výše úplaty za 48 měsíců.

• Dodržení povinné elektronické formy písemné komunikace při uzavírání smlouvy na VZ

Smlouva na veřejnou zakázku i rámcová dohoda musí být uzavřena písemně (§ 51 odst. 3 ZZVZ) resp. elektronicky (§ 211 odst. 3 ZZVZ).

Dotazem nastíněný postup, spočívající v předání datového souboru s dokumenty k vytištění prostřednictvím softwarového systému bez potvrzení od dodavatele, by v případě zadávání veřejných zakázek na základě rámcové dohody odpovídal úpravě § 1744 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve které je stanoveno, že s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas. Podle § 1745 občanského zákoníku je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 

Vzhledem k zásadě transparentnosti (§ 6 ZZVZ) a povinnosti uveřejňovat smlouvy na veřejné zakázky (§ 219 ZZVZ) doporučujeme stanovit podmínky rámcové dohody vždy tak, aby zadání veřejné zakázky na jejím základě probíhalo písemně a elektronicky.

Expertní skupina MMR k ZZVZ vydala stanovisko k situacím, kdy dojde k uzavření smlouvy jinak než elektronicky: [DŮSLEDKY NEDODRŽENÍ POVINNÉ ELEKTRONICKÉ FORMY PÍSEMNÉ KOMUNIKACE PŘI UZAVÍRÁNÍ SMLOUVY NA VEŘEJNOU ZAKÁZKU]. Závěry učiněné v tomto stanovisku, že nedodržení formy uzavření smlouvy nezpůsobuje neplatnost smlouvy, se jeví být použitelné i při zadávání veřejných zakázek na základě rámcových dohod a vzniku smlouvy faktickým plněním. Nicméně takovéto uzavření smlouvy faktickým plněním neodpovídá požadavku na písemné, resp. elektronické, uzavírání smluv na veřejné zakázky podle ZZVZ.

• Rámcová dohoda podle § 131 ZZVZ

Rámcovou dohodou se ujednávají rámcové podmínky týkající se zejména ceny nebo jiných podmínek plnění veřejné zakázky, které jsou závazné po dobu trvání rámcové dohody. Trvání vztahu z rámcové dohody nesmí být kromě výjimečných a řádně odůvodněných případů vztahujících se k předmětu rámcové dohody delší než 4 roky.

Nejvyšší soud v obecné poloze dovodil, že tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah a pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají (rozsudek sp. zn. 32 Cdo 24/2010 a rozsudek sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněný pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dodavatel tudíž není povinen na základě rámcové dohody poskytnout zadavateli plnění.

Odpověď na dotaz

Zákon o zadávání veřejných zakázek zadavateli neurčuje, zda zadání veřejné zakázky provést v jednom zadávacím řízení, nebo na základě rámcové dohody uzavřené v zadávacím řízení (§ 3). Smlouvu na dobu neurčitou, lze uzavřít v zadávacím řízení, pokud si zadavatel na místo zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení zvolí provedení zadávacího řízení na uzavření rámcové dohody s pozdějším případným zadáním veřejné zakázky, bude moci rámcovou dohodu uzavřít jen na 4 roky a z této rámcové dohody nebude vyplývat povinnost dodavatele poskytnout plnění. Problematickým je i uzavření smlouvy tzv. faktickým plněním namísto písemně resp. elektronicky, jak to smysl a účel ZZVZ vyžaduje.

Nákup pohonných hmot je v obecné rovině považován za nákup pravidelné povahy, u kterého je třeba předpokládanou hodnotu stanovit v souladu s § 19 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“). Komentářová literatura mnohdy označuje nákup pohonných hmot jako nahodilý nákup a podřazuje stanovení přepokládané hodnoty těchto dodávek pod § 19 odst. 3 ZZVZ. Dle tohoto ustanovení se jedná o veřejné zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Možnost podřadit nákup pohonných hmot pod ustanovení § 19 odst. 3 ZZVZ ovšem není absolutní, jak také potvrdil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ve svém rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0269/2022/VZ ze dne 9. 8. 2022.

V předmětné věci nakupovaly Technické služby města Chomutova, příspěvková organizace, pohonné hmoty do své čerpací stanice, odkud ji následně odčerpávala pouze její vozidla, a předpokládanou hodnotu těchto nákupů stanovovaly právě dle § 19 odst. 3 ZZVZ. Úřad k tomuto ovšem konstatoval následující: „Za takovou komoditu, jež bývá pořizována v režimu § 19 odst. 3 zákona, lze obecně považovat např. pohonné hmoty, kdy každé „načerpání“ pohonných hmot je považováno za samostatnou veřejnou zakázku. Úmyslem zákonodárce tak bylo přijmout takovou právní úpravu, která by neomezovala zadavatele při pořizování určitých specifických plnění (vzhledem k jejich zvláštní povaze a nahodilosti jejich pořizování). V šetřeném případě však nelze označit nákupy pohonných hmot (motorové nafty) obviněným za opakovaně pořizované podle svých aktuálních potřeb. Hlavní činností obviněného je totiž mj. údržba komunikací či správa veřejné zeleně, přičemž k provozování jeho základní činnosti je pořizování pohonných hmot logicky nezbytné. Za tímto účelem obviněný disponuje vlastní čerpací stanicí (do níž pohonné hmoty nakupuje), ze které jsou pohonné hmoty „tankovány“ za účelem provozování základní činnosti obviněného. Obviněný tak nepořizuje pohonné hmoty nahodile, např. pouze pro služební vozidla na „běžných“ (veřejných) čerpacích stanicích, ale systematicky za účelem plnění jeho hlavní činnosti, která by bez značného množství pohonných hmot nemohla být prakticky vykonávána. Lze tak shledat, že obviněný pořizuje pohonné hmoty v relativně pravidelných intervalech a o podobné hodnotě (viz bod 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí), když spotřeba pohonných hmot je ovlivněna potřebou vykonávaných prací např. dle ročního období. Obviněný si však musí být vědom, že čerpací stanici, jejíž nádrž disponuje určitým objemem, bude muset pohonnými hmotami naplnit, aby mohl provozovat svou činnost, a musí být dle svých zkušeností schopen předpokládat svou spotřebu pohonných hmot v určitém časovém rozmezí. Dodávku pohonných hmot do čerpací stanice navrhovatele tak nelze považovat „za pořízení podle svých aktuálních potřeb“, neboť předmětné dodávky pohonných hmot nelze považovat za nahodilé, když nutnost disponovat zásobou pohonných hmot lze označit za esenciální nutnost k provozování činnosti obviněného.“

V předmětném rozhodnutí dále došel Úřad k závěru, že zadavatel byl povinen postupovat podle § 19 odst. 1 písm. a) ZZVZ a provést výpočet předpokládané hodnoty u jednotlivých veřejných zakázek na dodávky pohonných hmot, nikoliv postupovat podle výjimky v § 19 odst. 3 ZZVZ. Výše citované rozhodnutí je dle našeho názoru aplikovatelné rovněž na Vaši situaci. Pokud máte vlastní čerpací stanici, lze předpokládat, že nákup pohonných hmot nebude zcela nahodilý, a naopak bude uskutečňován v relativně pravidelných intervalech. Zároveň předpokládáme, že nakupujete pohonné hmoty za účelem plnění jedné z Vašich hlavních činností (např. provoz záchranky), ke které je nákup pohonných hmot nezbytný. Z výše uvedených důvodů jsme toho názoru, že budete povinni stanovit předpokládanou hodnotu v souladu s § 19 odst. 1 ZZVZ. V případě, že předpokládaná hodnota těchto dodávek přesáhne 2 mil. Kč bez DPH, bude se jednat o podlimitní, popř. nadlimitní veřejnou zakázku, a budete povinni aplikovat příslušná ustanovení a realizovat zadávací řízení dle ZZVZ, neboť žádnou další výjimku na nákup pohonných hmot ZZVZ nestanovuje.

K Vašemu dotazu, zda je zásada transparentnosti v § 6 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) splněna v případě, že jediná povinnost spojená se zadáním veřejné zakázky malého rozsahu (dále jen „VZMR“), je ověření v místě a čase obvyklé ceny poptávaného plnění, přičemž postup není formalizován a neexistuje žádný záznam o průběhu tohoto ověření, uvádíme následující.

Zásada transparentnosti spočívá v možnosti kontroly a přezkoumatelnosti postupu zadavatele. V případě, že neexistuje záznam o ověření ceny v místě a čase obvyklém a není tedy možné postup zadavatele zpětně přezkoumat, není postup zadavatele transparentní. Není sice stanoven konkrétní postup, který musí zadavatel u VZMR dodržet, nicméně u VZMR s vyšší předpokládanou hodnotou je vhodné postupovat tak, aby byl postup zadavatele přezkoumatelný.

Zásada transparentnosti může do jisté míry kolidovat s ostatními zásadami (např. se zásadou přiměřenosti) nebo s principy 3E. Například nákup občerstvení za 300 Kč nevyžaduje tak přísný postup zadavatele, jelikož administrativní náročnost postupu pro zajištění transparentnosti, by byla nepřiměřená s ohledem na marginální hodnotu plnění. Velmi tedy závisí na předpokládané hodnotě, ale i na specifikách daného odvětví (obchodních zvyklostech, struktuře trhu) či místě plnění veřejné zakázky. Čím více se předpokládaná hodnota blíží hranici mezi VZMR a podlimitním režimem, tím přísněji by mělo být zajištěno dodržování zásad podle § 6 ZZVZ.

Lze tedy shrnout, že pouhé zjištění ceny v místě a čase obvyklém, bez pořízení záznamu a zajištění zpětné přezkoumatelnosti, nemusí být dostačujícím postupem pro zajištění transparentnosti VZMR. U VZMR s nižší předpokládanou hodnotou může být takový postup adekvátní, ale u VZMR blíže k hranici podlimitního režimu je vhodné použít přísnější opatření k zajištění dodržení zásad v § 6 ZZVZ.

Možnost zadavatelů zadat veřejnou zakázku společně je upravena v § 7 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také ZZVZ). V odst. 3 tohoto ustanovení je pak uvedeno, že za dodržení ZZVZ odpovídají při společném zadávání zúčastnění zadavatelé společně s výjimkou úkonů, které provádí zúčastněný zadavatel pouze svým jménem a na svůj účet. Takovým úkonem je například podpis smlouvy s dodavatelem.

Zadavatelé zadávající veřejnou zakázku společně mají povinnost podle § 7 odst. 2 ZZVZ uzavřít mezi sebou smlouvu, která upravuje práva a povinnosti související s daným zadávacím řízením a dále vymezení pravidel jednání vůči třetím osobám. Předmětem této smlouvy je zpravidla určení zadavatele, který bude jednat jménem všech zadavatelů zúčastněných na společném zadávání.

Podle § 51 odst. 1 ZZVZ je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy s dodavatelem. Zadávací řízení je tedy ukončené podpisem smlouvy a jak bylo uvedeno výše, smlouva upravující práva a povinnosti společných zadavatelů se vztahuje na zadávací řízení. Vzhledem k tomu by tedy po ukončení společného zadávacího řízení měl každý zadavatel sám za sebe uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku podle § 219 ZZVZ, ke které se dobrovolně zavázal tím, že ji uzavřel s vybraným dodavatelem.

Závěrem dodáváme, že pro zadavatele neplatí povinnost uveřejnit smlouvu na profilu zadavatele podle § 219 ZZVZ, pokud je smlouva uveřejněna podle jiného právního předpisu. Pokud tedy zadavatel uveřejní smlouvu na veřejnou zakázku podle zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, není potřeba, aby smlouvu duplicitně uveřejnil na svém profilu zadavatele.

V souladu s § 18 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), je zadavatel povinen do předpokládané hodnoty veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 ZZVZ zahrnout předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Pokud zadavatel do předpokládané hodnoty veřejné zakázky nezapočítá vše požadované, může se následně dopustit nezákonného dělení veřejných zakázek. Je proto třeba posoudit, zda Vámi poptávané dodávky nesplňují výše uvedené požadavky, tj. zda netvoří jeden funkční celek a nejsou zadávány v časové souvislosti.

Naplnění podmínky časové souvislosti bude třeba vykládat zejména s ohledem na úmysly a informace zadavatele jemu dostupné v okamžiku zahájení zadávacího řízení, klíčové jsou taktéž termíny uzavření smluv, popř. termíny plnění. V dané věci bude třeba posoudit, zda zadavatel již před zahájením prvního zadávacího řízení věděl, že bude potřebovat také dalších 8 sad, či zda měl tuto potřebu alespoň předpokládat. Pokud by tomu tak bylo, lze s ohledem na termíny uzavření smluv a termíny realizace veřejných zakázek předpokládat, že podmínka časové souvislosti bude naplněna. Pokud zadavatel o předmětné potřebě před zahájením prvního zadávacího řízení nevěděl a ani tuto potřebu nemohl předpokládat, lze se domnívat, že podmínka časové souvislosti naopak naplněna nabude.

Argument, že zadavatel uzavřel smlouvu již v květnu, přestože plnění probíhalo až v listopadu, není relevantní. ZZVZ nestanovuje povinnost plnit neprodleně po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Naopak dle ZZVZ je žádoucí, aby zadavatel zahájil zadávací řízení včas, aby i v případě prodlev v zadávacím řízení mohlo dojít ke včasnému uzavření smlouvy, potažmo ke včasnému plnění předmětu veřejné zakázky. Pokud tedy bylo nutné zajistit dodávky neprodleně po ukončení plnění první veřejné zakázky, je v souladu se ZZVZ, že zadavatel uzavřel smlouvu na druhou veřejnou zakázku v průběhu platnosti první smlouvy.

Při posouzení toho, zda se jedná o jednu či více veřejných zakázek, je dále třeba přihlížet zejména k místním, časovým a věcným souvislostem, tj. ke skutečnosti, zda předmět plnění veřejné zakázky tvoří jeden funkční celek.

• Při posouzení funkčního celku je poté třeba vycházet zejména z věcného posouzení předmětu veřejných zakázek, kdy se za funkční celek považuje především plnění stejného nebo srovnatelného druhu, za něž se pokládá i souhrn jednotlivých určitých relativně samostatných plnění, pokud spolu úzce souvisejí, zejména z hlediska místního, urbanistického, funkčního nebo technologického.
• Věcná souvislost je dána zejména konkrétním záměrem a účelem daného projektu, a nikoliv obecně tím, zda se jedná o poskytování služby jednoho druhu. Automaticky to tedy neznamená, že je nutné, aby zadavatel pro určení režimu zakázky sčítal předpokládané hodnoty zakázek, jejichž předmětem je stejný druh dodávek, nicméně bude nutné posuzovat taktéž účel těchto dodávek.

Je také vhodné poukázat na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) sp. zn. ÚOHS-S0238/2021/VZ ze dne 1. 12. 2021, ve kterém Úřad konstatoval, že v případě, kdy zadavatel pořizuje plnění pouze do zásoby, tj. k uskladnění, a není mu v době pořízení znám účel použití plnění, není zde možné shledat, že by spolu plnění souvisela z hlediska funkčního. Vždy bude tedy třeba posuzovat, zda zadavatel poptává plnění k přímému použití, či pouze do zásoby, a zda plnění z obou veřejných zakázek bude sloužit stejnému účelu. Pokud zadavateli nebude účel znám, či dodávky z jednotlivých veřejných zakázek budou sloužit jinému účelu, lze předpokládat, že nebude naplněna podmínka funkčního celku a zadavatel tedy nebude mít povinnost předpokládané hodnoty jednotlivých veřejných zakázek sčítat. Pokud však zadavatel poptával všechna plnění za totožným účelem, dojde k naplnění podmínky funkčního celku.

Pro povinnost sčítat předpokládané hodnoty plnění je třeba kumulativní naplnění výše uvedených podmínek, musí se tedy jednat o jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti. Pokud obě podmínky splněny jsou, a zadavatel přesto zadá veřejné zakázky zvlášť pouze dle předpokládané hodnoty jednotlivého plnění, dopustí se tím nezákonného dělení veřejných zakázek, tedy porušení ZZVZ. Dalším důvodem, proč by se měly předpokládané hodnoty jednotlivých plnění sčítat, by mohlo být, že se jedná o veřejné zakázky pravidelné povahy.

Dle rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0336/2020/VZ ze dne 20. 11. 2020 jsou dodávkami nebo službami pravidelné povahy myšleny takové trvající či pravidelně pořizované dodávky a služby, které zadavatel nakupuje opakovaně a jsou tedy prakticky trvale či opakovaně nezbytné pro jeho činnost. Zpravidla se bude jednat o typově stejné dodávky či služby, u kterých je zadavatel schopen předem určit jejich předpokládaný rozsah a předpokládanou hodnotu, a to na rok dopředu. Pokud by tedy zadavatel v průběhu roku pravidelně poptával typově stejné sady, jednalo by se o veřejné zakázky pravidelné povahy a zadavatel by byl povinen stanovit předpokládanou hodnotu v souladu s § 19 ZZVZ. V případě, že by se ovšem jednalo pouze o nahodilé nákupy, již by trvala pouze povinnost stanovit předpokládanou hodnotu dle § 16, popř. § 18 ZZVZ, nikoliv dle § 19 ZZVZ.

V souladu s § 18 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), musí součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 ZZVZ zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Je proto třeba posoudit, zda Vámi poptávané služby nesplňují tyto požadavky, tj. zda netvoří jeden funkční celek a nejsou zadávány v časové souvislosti.

S ohledem na skutečnost, že již nyní před zahájením zadávacího řízení víte, že budete dané průzkumy poptávat, pokud průzkumy budou prováděny souběžně, lze konstatovat, že podmínka časové souvislosti je naplněna.

Aby bylo možné zjistit, zda jednotlivá plnění tvoří funkční celek, je nutné určit, zda existuje cíl či účel, který je spojuje. Tento účel však nemůže být příliš obecného rázu, neboť v takovém případě by byli zadavatelé nuceni sčítat předpokládané hodnoty zakázek spolu fakticky nesouvisejících.

Příkladem lze uvést veřejné zakázky na různé stupně projektové dokumentace. V tomto případě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svém rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0149/2022/VZ ze dne 9. 5. 2022 konstatoval následující: „U šetřených veřejných zakázek lze přitom dovodit shodný účel plnění, a tudíž konstatovat i funkční souvislost, neboť za jednotící účel předmětných plnění dle SoD DURSP a SoD DPS lze obecně označit zajištění kompletní projektové dokumentace pro stavbu koupaliště v Horšovském Týně.“

Pokud lze tedy dovodit společný účel stavebně technického a stavebně historického, popř. i dalšího průzkumu, dojde k naplnění podmínky funkčního celku a je nutné předpokládané hodnoty jednotlivých plnění sečíst a veřejnou zakázku zahájit v režimu dle součtu těchto hodnot.

Pokud je účelem výše vyjmenovaných průzkumů např. zjištění stavu nemovitosti, popř. zajištění podkladů pro vydání všech povolení potřebných k rekonstrukci stavby, lze se domnívat, že lze dovodit společný účel plnění a bude nutné předpokládanou hodnotu sčítat.

Naopak pokud by průzkumy probíhaly ve stejné době a na stejném místě, avšak každý průzkum by sloužil k jinému účelu a jednotící účel by zde nebyl shledán, nebyla by podmínka funkčního celku splněna a zadavatel by byl oprávněn zahájit veřejné zakázky dle předpokládané hodnoty jednotlivých plnění – jednotlivých průzkumů.

Informace, že jeden průzkum je oprávněno provádět 106 osob, zatímco druhý pouze 4 osoby, je pro stanovení předpokládané hodnoty irelevantní. Neboť je však okruh dodavatelů značně rozlišný, doporučujeme v případě, že se bude jednat o jednu veřejnou zakázku, rozdělit tuto zakázku na části, aby nedošlo k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže.

K dotazu ohledně existence povinnosti postupovat podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“) při zřízení práva stavby na pozemcích města, Vám sdělujeme následující:

Dle § 2 ZZVZ se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Rovněž dle § 2 ZZVZ se za zadání veřejné zakázky nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12, § 155, 156, 189 a 190 ZZVZ.

Pro posouzení, zda se jedná o zadání veřejné zakázky či nikoliv a zda je tedy potřeba postupovat v souladu se ZZVZ, je výše uvedené ustanovení § 2 ZZVZ stěžejní. I v případě zřízení práva stavby je nutné prozkoumat, zda nedochází k naplnění pojmových znaků, které jsou obsaženy v definici “zadání veřejné zakázky”.

To, že se jedná o institut občanského práva přitom není rozhodující, neboť ZZVZ je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a vždy, když se bude jednat o “zadání veřejné zakázky”, tak je potřeba úpravu vyplývající ze ZZVZ dodržet. U práva stavby obecně je tedy potřeba zamyslet se nad tím, zda se nejedná o veřejnou zakázku na stavební práce podle § 14 odst. 3 ZZVZ, případně koncesi na stavební práce podle § 174 odst. 2 ZZVZ. Rozdíl mezi veřejnou zakázkou na stavební práce a koncesí na stavební práce spočívá v přenosu provozního rizika spojeného s užíváním stavby.

ad1) V případě, že: částka za realizaci stavby byla stanovena pevnou částkou, nebyla by tedy závislá na výši zisku stavebníka (oprávněného z práva stavby) tj. odměna, či úplata by nespočívala v právu stavebníka poskytovat vlastní službu, ale byla by garantována zadavatelem, přičemž odpovědnost a rizika by zůstávala na zadavateli, je nutno postupovat postupem pro zadávání veřejných zakázek.

ad2) V opačném případě, kdy: zadavatel umožní stavebníkovi brát užitky z provedené stavby a na stavebníka by bylo přeneseno provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z provozování stavby, bude nutno postupovat postupem pro zadávání koncesí.

V dotazu nejsou sděleny bližší podrobnosti ohledně smluvních podmínek, v rámci kterých bude právo stavby zřízeno. Zmiňován je pouze závazek města, že si bude objednávat hodiny pro ZŠ a pro veřejnost. I tento závazek lze považovat za úplatu ze strany zadavatele, neboť úplata nemusí být pouze v peněžité, ale může být rovněž v nepeněžité formě. Z provozování hodin pro ZŠ a veřejnost budou pak dodavateli plynout užitky.

Vzhledem k tomu, že po uplynutí sjednané doby přejde stavba do vlastnictví města, je potřeba na tuto skutečnost pohlížet tak, že zadavatel prostřednictvím uvedeného smluvního vztahu ve výsledku získá uvedenou stavbu, což je dalším znakem veřejné zakázky.

Záleží tedy především na tom, na čí straně bude provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z provozování stavby, tato skutečnost rozhodne o tom, zda se jedná o veřejnou zakázku na stavební práce nebo koncesi na stavební práce.

V souladu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ) nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Zadavatel je vždy povinen při nastavení zadávacích podmínek zohlednit své potřeby a zadávací podmínky následně nastaví takovým způsobem, aby co nejlépe dosáhl požadovaného účelu veřejné zakázky. Pokud je podstatnou vlastností energetická třída spotřebiče, jste oprávněni v technických podmínkách stanovit, že požadujete minimální energetickou třídu určité skupiny.

Je však nutné poukázat také na skutečnost, že splnění technické specifikace je podmínkou účasti v zadávacím řízení a zadavatel není oprávněn stanovit zadávací podmínky tak, aby bezdůvodně omezil okruh potenciálních dodavatelů. Vhodným řešením proto zpravidla bývá i) požadovat v rámci podmínek účasti pouze nižší energetickou třídu a ii) v rámci kritérií hodnocení stanovit jako kritérium „energetickou třídu spotřebiče“, v rámci kterého pak zadavatel dodávce s vyšší třídou energetické účinnosti přidělí větší počet bodů v porovnání s tou, která splňuje minimální požadovanou energetickou třídu.

Pokud zadavatel k dosažení účelu veřejné zakázky potřebuje nejvyšší energetickou třídu, je samozřejmě oprávněn tento požadavek stanovit v zadávací dokumentaci, avšak důkazní břemeno o nezbytnosti tohoto požadavku nese sám zadavatel. Je proto třeba zohlednit také dostupnost dodávky na trhu a ověřit si, že požadavkem na nejvyšší energetickou třídu zadavatel bezdůvodně neomezí hospodářskou soutěž např. pouze na jediného dodavatele, přestože zmírněním tohoto požadavku by hospodářskou soutěž naopak značně rozšířil na velký okruh potenciálních dodavatelů. Je však také nutné poukázat na skutečnost, že požadavek na nejvyšší energetickou třídu může být promítnutím zásady environmentálně odpovědného zadávání a může být tedy v mnoha případech žádoucí.

Jak však bylo řečeno výše, tento požadavek nesmí vést k porušování zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. Je tedy třeba, aby zadavatel posoudil, zda a) požadavek na nejvyšší energetickou třídu “skutečně” přispěje k dodržování zásady environmentálně odpovědného zadávání a zda b) bezdůvodně nevytvoří překážky hospodářské soutěže.

Druhou rovinou Vašeho dotazu je poté nastavení dotačních pravidel:

Poskytovatel dotace je oprávněn stanovit taková pravidla, prostřednictvím kterých dosáhne nejlépe účelu daného programu. Neznamená to však, že by všechna tato pravidla aplikovaná v zadávacím řízení byla automaticky v souladu se ZZVZ. Tento soulad je povinen posoudit sám zadavatel při nastavení zadávacích podmínek při zohlednění všech specifik konkrétního zadávacího řízení. V souladu s výše uvedeným je nutné konstatovat, že zadavatel je oprávněn Vámi uváděnou podmínku stanovit v zadávací dokumentaci v případě, že tím určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručuje konkurenční výhodu a že tento požadavek bude v souladu se základními zásadami zadávání veřejných zakázek dle § 6 ZZVZ. V opačném případě je zadavatel oprávněn požadovat pouze nižší energetickou třídu, a pokud je pro něj energetická třída podstatnou vlastností dodávky, může ji stanovit také jako jedno z kritérií hodnocení.

Na základě § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“), není zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku malého rozsahu (dále také „VZMR“) v zadávacím řízení v režimu ZZVZ, avšak je povinen dodržet zásady podle § 6 ZZVZ, tj. zásady transparentnosti a přiměřenosti a ve vztahu k dodavatelům zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace, a za předpokladu, pokud to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, také zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací, přičemž svůj postup je zadavatel povinen řádně odůvodnit.

Podle § 27 písm. a) ZZVZ se VZMR na služby nebo dodávky myslí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší částce 2 000 000 Kč bez DPH. S ohledem na skutečnost, že Vámi zvažovaný nákup hotelových poukázek v hodnotě 282 000 Kč naplňuje znaky VZMR dle § 27 ZZVZ, nejste při jejich nákupu povinni postupovat v režimu ZZVZ, avšak jste podle § 6 ZZVZ povinni dodržovat tam uvedené zásady. Co se týče postupu podle směrnice Vašeho zřizovatele, je toto třeba projednat právě s Vaším zřizovatelem, neboť Ministerstvo pro místní rozvoj jakožto gestor ZZVZ poskytuje metodickou pomoc při zadávání veřejných zakázek zadávaných v režimu ZZVZ, avšak se již nevyjadřuje ani nezasahuje do vnitřních předpisů jednotlivých zadavatelů.

Smíšenou zakázkou označuje  zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) ve svém § 32 zakázku, která je z jedné části veřejnou zakázkou, kterou je zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení, a naopak z části zakázkou, na niž se tato povinnost nevztahuje.

Odstavec 2 tohoto ustanovení dále zadavateli umožňuje, aby v případě smíšené zakázky, jejíž části jsou objektivně oddělitelné, zadával její jednotlivé části samostatně, v takovém případě zadá každou část takovým způsobem, který dané části (veřejné zakázce) odpovídá.

Veřejnou zakázku tedy zadá v zadávacím řízení dle ZZVZ a část, na níž se vztahuje výjimka, zadá postupem odpovídajícím této výjimce.

Při zadávání sektorové veřejné zakázky, která není koncesí, zadavatel postupuje dle § 151 odst. 4 ZZVZ , tedy také podle části první ZZVZ, pokud není stanoveno jinak, je možné na Váš případ aplikovat právě výše uvedený § 32 ZZVZ. Část veřejné zakázky jste proto oprávněni zadat v zadávacím řízení a část postupem odpovídajícím výjimce, ke které jste oprávněni.

K první části dotazu sdělujeme, že pokud by se zadavatel rozhodl zadat smíšenou zakázku pouze jako jednu veřejnou zakázku, musí ji zadat v zadávacím řízení v souladu s § 32 odst. 3 ZZVZ, přičemž předpokládanou hodnotu smíšené zakázky stanoví podle hodnoty části, kterou je povinen zadat v zadávacím řízení, pokud se nebude jednat o situaci dle § 32 odst. 4 ZZVZ.

Na základě doplňujícího dotazu, pokud se jedná o zakázku charakteru funkčního celku a jedna část tohoto funkčního celku bude následně předmětem odprodeje ve smyslu § 158 odst. 2 písm. a), zda to znamená, že tato jedna část by tak spadala pod výjimku bez povinnosti zadání v ZŘ, sdělujeme, že ustanovení § 32 odst. 1 ZZVZ stanovuje, že smíšenou zakázkou se rozumí zakázka, která je z části veřejnou zakázkou, kterou je zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení, a z části zakázkou, na niž se tato povinnost nevztahuje.

Toto ustanovení tedy počítá se situací, že dané plnění je poptáváno v rámci jedné veřejné zakázky, tj. předmětná plnění spolu tvoří jeden funkční celek.

Pokud by plnění naopak jeden funkční celek netvořilo, nebylo by možné ho zadávat v rámci jedné veřejné zakázky, neboť by se jednalo o nezákonné slučování veřejných zakázek. Na plnění, která netvoří funkční celek, tedy není možné § 32 ZZVZ aplikovat.

Důvody neoddělitelnosti nemohou být založeny pouze na subjektivním názoru zadavatele, avšak bude se jednat zpravidla o důvody technické, právní či ekonomické, pro které není možné jednotlivá plnění poptávat samostatně, avšak je nutné uzavřít např. jednu smlouvu s jedním dodavatelem. Skutečnost, že se jedná o neoddělitelná plnění, je třeba vždy prokázat vzhledem ke specifikům jednotlivé zakázky, přičemž důkazní břemeno náleží zadavateli.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel může aplikovat § 32 ZZVZ i v případě, že se jedná z části o sektorovou veřejnou zakázku, kterou je zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení, a z části se jedná o zakázku, na níž je zadavatel dle ZZVZ oprávněn aplikovat výjimku.

Posouzení, zda se jedná o související zakázky tvořící jeden funkční celek nebo zda jsou zadávány v časové souvislosti, je na zadavateli. Z Vámi poskytnutých informací nemůžeme žádný závěr vyvodit, ale dá se předpokládat, že spolu budou jednotlivé zakázky souviset – jedná se o kurzy pro zdravotníky. Pokud si zadavatel není jistý, doporučujeme zadávat zakázky v přísnějším režimu, tzn. posuzovat je jako jeden celek. V případě, že byste chtěli zadávat jednotlivá školení jako samostatné zakázky malého rozsahu, doporučujeme mít připravené důkladné odůvodnění, že spolu jednotlivé zakázky nijak nesouvisí a že jste předpokládanou hodnotu veřejných zakázek stanovili v souladu s postupy § 16 – 23 ZZVZ a nedošlo tak k zadání v jiných režimech zadání, než správně mělo dojít. Pokud jednotlivá školení spolu souvisejí a problémem je tedy zda a jak je zadat v případě, že ještě nevíte, jestli budete jednu z částí realizovat, popřípadě ji budete realizovat s ohledem na konkrétní skutečnosti (schválení finančních prostředků) později. Z hlediska zadávání není problém takovou část vyhradit s podmínkou, že bude realizována pouze v případě, že bude projekt schválen.

V případě, že se pohybujete na hranici pro zadání veřejné zakázky malého rozsahu a podlimitní veřejné zakázky, velmi doporučujme zadávat veřejnou zakázku v odpovídajícím součtovém režimu (např. podlimitní, dle PH). Takovouto zakázku můžete rozdělit na jednotlivé části a ty zadávat samostatně (i v jiném termínu). S ohledem na celkovou výši předpokládané hodnoty, pokud by překročila limit pro VZMR, je nutné zadat každou jednotlivou zakázku – část – jako podlimitní – tzn., můžete zadat 9 částí a 10. část později, až budete mít schváleno. Navíc, rozdělení zakázky na části může přispět k tomu, že se přihlásí více možných dodavatelů spíše na konkrétní jednotlivé části než na celý celek. Zároveň můžete, např. pro část 10, využít postupu podle § 18 odst. 3 ZZVZ.

Zadat veřejnou zakázku přímo konkrétnímu dodavateli lze v souladu se ZZVZ v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, v tomto konkrétním případě v souladu s § 63 pokud v předchozím otevřeném řízení, užším řízení nebo zjednodušeném podlimitním řízení nebyly podány žádné nabídky nebo tyto nabídky nesplňovaly požadavky zadavatele a zadavatel podstatně nezměnil zadávací podmínky nebo pokud může být veřejná zakázka splněna pouze určitým dodavatelem viz odst. 3 a 4 § 63 ZZVZ (což vzhledem k tomu, že se jedná o kurzy pro zdravotníky, nepředpokládáme). Postup, kdy by zadavatel dopředu skutečně věděl, že na trhu existuje pouze jeden jediný dodavatel v oblasti vzdělávání a zadal veřejnou zakázku bez odpovídající soutěže i na základě skutečně dlouhodobé odlišné zkušenosti, zcela určitě nedoporučujeme.

Uvedený požadavek by skutečně nebyl v rozporu s ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZZVZ”), neboť by nedocházelo k omezování účasti dodavatelů, kteří mají sídlo v tomto ustanovení uvedených zemích.

Uvedeným požadavkem však s nejvyšší pravděpodobností dojde k porušení zákazu diskriminace (§ 6 odst. 2 ZZVZ) a tuto zásadu provádějících ustanovení ZZVZ (především § 36 odst. 1 ZZVZ, který stanoví, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Požadavkem na to, aby byl výrobce předmětu plnění z EU totiž zvýhodňujete dodavatele nabízející plnění výrobců z EU před dodavateli, kteří nabízejí předmět plnění od výrobců se sídlem mimo členské státy EU. Ze strany dodavatelů dodávajících předmět plnění od výrobců, kteří nejsou z členských států EU, bude tak pravděpodobně namítáno, že jsou diskriminováni a že se v případě tohoto požadavku jedná o vytváření bezdůvodných překážek hospodářské soutěže.

Pokud výrobci předmětu plnění z EU dodávají takový předmět plnění, který zadavatel požaduje a jiný dodavatel než ten z EU není schopen mu ho poskytnou, tak bude zadavatel muset využít jinou specifikaci předmětu plnění (tedy technických podmínek) než takovou, že výrobce předmětu plnění musí být z EU; může např. využít odkaz na štítky (§ 94 ZZVZ) apod.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky se určuje na základě § 16 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 ZZVZ. Předpokládaná hodnota je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Aby byla zajištěna aktuálnost předpokládané hodnoty, určí se podle § 16 odst. 5 ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení (možnost uplatnění výjimky z povinnosti konat zadávací řízení je navázána na předpokládanou hodnotu – § 27 ZZVZ.)

U problematiky určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na nákup stravovacích poukazů je třeba vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 8 Afs 12/2012 (dále jen „rozsudek NSS“), ve kterém byla řešena právě tato problematika. Podle tohoto rozsudku NSS se u veřejné zakázky na stravovací poukazy do předpokládané hodnoty veřejné zakázky nezapočítává částka odpovídající nominální hodnotě poptávaných poukázek, protože při nákupu poukázek dochází ke směně vzájemně značně zastupitelných nositelů hodnot a nedochází tak k vydávání veřejných prostředků. Předpokládaná hodnota je v takovém případě tvořena výší provize, kterou obdrží dodavatel od zadavatele za poskytnutí služby. Dle rozsudku NSS není třeba do výše předpokládané hodnoty vedle nominálních hodnot poptávaných poukázek započítávat ani provizi dodavatele poskytovanou od třetích subjektů (smluvních partnerů dodavatele).

V rozsudku NSS bylo dále uvedeno, že pro určení předpokládané hodnoty není určující, zda úplata směřuje k dodavateli z veřejných prostředků, může to být i ze soukromých prostředků, tzv. nepřímá úhrada. Nicméně v případě stravovacích poukazů se provize mezi dodavatelem a třetími subjekty sjednávají prostřednictvím dlouhodobých smluv bez ohledu na jednotlivé časově na nich nezávislé veřejné zakázky. Proto se v praxi výše této provize budě těžko určovat.

Předpokládanou hodnotu u nákupu stravovacích poukazů tedy netvoří nominální výše pořizovaných poukazů, ani výše provize dodavatele od třetích subjektů, ale předpokládanou hodnotu bude tvořit cena za zprostředkování směny, cena spojená s výrobou stravovacích poukazů, tedy personifikací, distribucí, případné vrácení přebývajících poukazů a další poplatky spojené s jejich zajištěním a dodáním zadavateli.

Je třeba brát v potaz i to, že existuje více dodavatelů těchto služeb. Každý dodavatel stravovacích poukazů má jiný okruh nasmlouvaných partnerů, u kterých pak zaměstnanci mohou uplatnit tyto poukazy. Proto v praxi zadavatelé při hodnocení zohledňují vedle nabídkové ceny za stravovací poukaz také počet smluvních partnerů dodavatele. A to z důvodu, aby předešli situaci, kdy dodané stravovací poukazy budou sice nejlevnější, nicméně zaměstnanci zadavatele budou omezeni při jejich uplatnění, jelikož budou akceptovány pouze v úzkém okruhu nasmlouvaných partnerů dodavatele. To, že dodavatel předloží nulovou nabídkovou cenu ještě nutně neznamená, že je jeho nabídka kvalitnější než nabídka od dodavatele, jehož nabídková cena bude vyšší.

Dle našeho názoru se jedná o veřejnou zakázku, znak úplatnosti takové veřejné zakázky může být naplněn i formou nepřímé úhrady, tedy i v případě, kdy zadavatel neposkytne dodavateli žádnou přímou úplatu za služby spojené s nákupem stravovacích poukazů, neboť dodavateli bude úplata následně poskytnuta jeho smluvními partnery. Nicméně tuto úplatu nelze započítat do předpokládané hodnoty, z důvodu, jenž byl uveden výše. Doporučujeme tedy postupovat podle pravidel § 16 ZZVZ a určit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, tedy určit zadavatelem poskytovanou provizi dodavateli za služby nákupu a distribuce stravovacích poukazů, a následně pak postupovat v příslušném režimu dle ZZVZ. S ohledem na výše uvedený způsob určování předpokládané hodnoty u stravovacích poukazů se s velkou pravděpodobností bude jednat o výjimku veřejné zakázky malého rozsahu podle § 31 ZZVZ.

Nominální hodnota stravenek není součástí předpokládané hodnoty veřejné zakázky, neboť nenaplňuje znaky úplatnosti podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jako je uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z které plyne povinnost dodavatele poskytnout za úplatu určité plnění. Naproti tomu nepřímé úhrady od třetích stran neboli provize za poskytování stravovacích kuponů dodavateli stravenek jsou v přímé souvislosti s plněním veřejné zakázky stejně jako náklady spojené s vydáním stravovacích poukazů.

V souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), není zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení podlimitní veřejnou zakázku na dodávky, služby nebo stavební práce poskytované Vězeňskou službou České republiky České republice na základě výjimky § 30 písm. b) ZZVZ. Zákonnou podmínkou pro využití této výjimky je skutečnost, že plnění je poskytnuté České republice.

Státní podnik je podle zákona 77/1997 Sb., o státním podniku, státní organizací a právnickou osobou, jejímž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva. Podnik provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu. Podnik má právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek.

Státní podnik má vlastní právní osobnost, a tudíž není zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. a) ZZVZ, tj. Českou republikou. Podle § 2 ZZVZ se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Přestože je to běžné, zákonná definice zadání veřejné zakázky nevyžaduje, aby dodavatel poskytoval plnění ryze zadavateli.

Vzhledem k tomu, že pro oprávnění využít předmětnou výjimku není rozhodující, kdo je zadavatel, a že státní podnik vykonává činnost za účelem plnění zájmů České republiky, lze mít za to, že i státní podnik by mohl výjimky podle § 30 písm. b) ZZVZ využít. Rozhodující bude, jakým způsobem se ve smlouvě nastaví poskytování plnění České republice.

Pokud by byla předpokládaná hodnota veřejné zakázky nižší než 2 000 000 Kč jednalo by se o veřejnou zakázku malého rozsahu a zadavatel by nebyl povinen zadat ji v zadávacím řízení na základě § 31 ZZVZ. Pro využití této výjimky je rozhodující pouze předpokládaná hodnota veřejné zakázky a komu konkrétně je plnění poskytováno, nemá na využitelnost výjimky vliv.

Dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), se zadavatelem rozumí osoba, která k úhradě nadlimitní nebo podlimitní veřejné zakázky použije více než 200.000.000 Kč, nebo více než 50 % peněžních prostředků, poskytnutých z rozpočtu veřejného zadavatele, či z rozpočtu Evropské unie nebo veřejného rozpočtu cizího státu s výjimkou případů, kdy je veřejná zakázka plněna mimo území Evropské unie.

Poměr spolufinancování se vždy počítá z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, avšak je na posouzení zadavatele a definici projektu, co bude předmětem dané veřejné zakázky. Na základě dotazem uvedených informací není zřejmé, zda je možné dle projektu do veřejné zakázky zahrnout také rekonstrukce dalších bytů, či nikoliv. Rovněž bude třeba posoudit, zda spolu plnění tvoří jeden funkční celek souvisejících budov.

ad1 ) Pokud by všechny byty byly např. v jedné budově a předmětné plnění by tvořilo jeden funkční celek, přičemž by nebylo v rozporu s definovaným projektem slučování realizace plnění hrazeného i nehrazeného z dotace, přikláněli bychom se spíše k zadání rekonstrukce všech bytů, přičemž poměr dotovaného části by se následně počítal z předpokládané hodnoty celé veřejné zakázky, tj. z hodnoty rekonstrukce 13 bytů.

ad2) Pokud by však 9 bytů spolu se zbývajícími 4 netvořilo jeden funkční celek (který by byl zadáván v časové souvislosti), a projekt by se zbývajícími 4 byty nepočítal, je dle našeho názoru třeba posuzovat naplnění podmínek § 4 odst. 2 ZZVZ pouze k rekonstrukci bytů spolufinancovaných z peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu veřejného zadavatele, či z rozpočtu Evropské unie. Smlouvu se zhotovitelem rekonstrukce 4 bytů by poté bylo možné uzavřít bez aplikace ZZVZ.

Výše uvedené ovšem doporučujeme konzultovat s poskytovatelem dotace vzhledem k definici předmětu projektu.

Ustanovení § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), stanovuje zákaz diskriminace, přičemž diskriminací se rozumí neodůvodněné zvýhodnění určitého okruhu dodavatelů, nikoliv nastavení zadávacích podmínek zadávacího řízení v rozsahu, který odpovídá předmětu veřejné zakázky, či rizikům, která jsou s plněním veřejné zakázky spojena. Požadavek na zajištění servisu je proto možné stanovit při zohlednění předmětu plnění, nelze jej však požadovat za účelem omezení hospodářské soutěže.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svých rozhodnutích zdůraznil, že pro zadavatele není zpravidla rozhodující dojezdová vzdálenost dodavatele, a zadavatelé proto nejsou oprávněni stanovit např. podmínku, že se mohou zadávacího řízení účastnit pouze dodavatelé se sídlem na území České republiky, taková podmínka by byla v rozporu s § 6 odst. 3 ZZVZ. Stanovisko k požadavku na servisní středisko v České republice bychom nalezli např. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 104/2015 – 69 ze dne 31. 5. 2017, ve kterém soud mimo jiné konstatoval: „Z napadeného rozhodnutí přitom nevyplývá, že by žalovaný považoval za diskriminační či jinak v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách požadavek žalobce na zajištění samotného záručního a pozáručního servisu, stejně jako nebyl ze strany žalovaného rozporován požadavek na to, aby servisní oprava byla prováděna přímo v místě (sídle) žalobce a aby bylo na opravu nastoupeno do určité doby. Všechny tyto požadavky žalovaný respektoval, pokládal je za odůvodněné a prvek diskriminace shledal pouze u požadavku na zajištění servisního střediska na území České republiky, jelikož tento považoval ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti předmětů této konkrétní veřejné zakázky za nepřiměřený. S tímto hodnocením se krajský soud v dané věci ztotožňuje. […] Dle krajského soudu je pak nutné odmítnout také argumentaci žalobce, že vymezení požadavku na realizaci včasného servisu tzv. dojezdovými časy je buď stejně diskriminační, či stejně nediskriminační jako požadavek na zřízení servisního střediska na území České republiky. Dle krajského soudu naopak požadavek na vybudování servisního střediska na území České republiky či jeho smluvní zajištění nelze srovnávat s požadavkem na přiměřený termín, ve kterém musí dodavatel nastoupit na realizaci záruční opravy. V takovém případě by totiž bylo ponecháno zcela na vůli dodavatele, jakým způsobem splnění této své povinnosti dostojí, přičemž by v tomto nebyl vázán splněním nové povinnosti v podobě zřízení servisního střediska na území České republiky, či jeho smluvního zajištění. V praxi by se tak jednalo o situaci, kdy by dodavatel nedisponoval servisním střediskem na území České republiky, přesto by však byl schopen ze servisního střediska v zahraničí vyslat technika, který by na místo instalace daného zařízení dorazil ve stanoveném dojezdovém čase, a dostál by tak všem případným smluvním povinnostem. Naopak pokud žalobce striktně požadoval, aby takové středisko dodavatel na území zajistil, pak již mohlo dojít k potenciálnímu omezení těch dodavatelů (v daném případě těch ze zahraničí), kterým by v případě, že by se o předmětnou veřejnou zakázku chtěli ucházet, vznikla nová povinnost.“

Z citovaného rozhodnutí je tedy možné vyvodit, že není možné požadovat, aby měl dodavatel v České republice servisní středisko, neboť tento požadavek nezaručí zadavateli ekonomicky výhodnějšího či zkušenějšího dodavatele ani rychlejší poskytnutí požadovaného servisu apod., tj. nebude pro zadavatele přidanou hodnotou poptávaného plnění. Je však možné stanovit např. požadavek na dojezdový čas, ve kterém musí dodavatel nastoupit u zadavatele k zajištění servisní opravy, neboť tento požadavek již má přímý a pozitivní vliv na poptávané plnění. S ohledem na skutečnost, že požadavek na poskytování servisu u zadavatele, tj. v České republice, je požadavkem obecnějším než stanovení dojezdového času k zadavateli, lze předpokládat, že stanovením tohoto požadavku se zadavatel nedopustí porušení zásady zákazu diskriminace a předmětný požadavek bude v souladu s § 6 ZZVZ.

V souladu s § 18 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), musí součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 ZZVZ zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Je proto třeba posoudit, zda dané stavební práce tvoří jeden funkční celek a jsou zadávány v časové souvislosti.

Z Vašeho dotazu vyplývá, že nyní poptáváte vypracování projektových dokumentací v samostatných zadávacích řízeních, a to dle finančních možností. K uvedenému bychom Vás odkázali na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) č. j. ÚOHS-13125/2021/163/MBR, sp. zn. ÚOHS-R0055/2021/VZ ze dne 10. 5. 2021, kde Úřad mimo jiné konstatoval: „Funkční celek bude možné dovodit i u plnění, které až pospolu poskytují zamýšlený hospodářský a funkční užitek (například projektové práce jednotlivých budov, které jsou součástí stejného areálu a které spolu funkčně souvisí, nikoliv však jakékoliv projektové práce).“ S ohledem na skutečnost, že všechny části střechy kláštera slouží ke stejnému účelu a nachází se ve stejném komplexu budov, lze u projektových prací shledávat naplnění podmínky funkčního celku. K časové souvislosti předseda Úřadu ve svém rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0103/2019/VZ-22346/2019/323/PBl ze dne 13. 8. 2019 konstatoval: „Časová souvislost může v určitých případech činit i několik let, zejména pokud bude prokázáno, že zadavatel již v okamžiku zahájení první veřejné zakázky věděl či alespoň mohl důvodně předpokládat, že bude následně zadávat plnění (veřejnou zakázku), které s první veřejnou zakázkou tvoří jeden funkční celek.“ Neboť již nyní předpokládáte, že budete zadávat veřejné zakázky na vyhotovení projektové dokumentace dalších budov v rámci jednoho komplexu, doporučujeme Vám provést posouzení, zda rovněž projektové práce netvoří jeden funkční celek a není je třeba zadávat v rámci jednoho zadávacího řízení, které můžete v případě potřeby rozdělit na části.

U veřejných zakázek na stavební práce, jejichž předmětem bude rekonstrukce střech, je opět třeba posoudit, zda spolu poptávaná plnění netvoří jeden funkční celek. K veřejným zakázkám na stavební práce, jejichž předmětem je rekonstrukce sousedních budov, se vyjádřil Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí č. j. 30 Af 16/2019 – 48 ze dne 30. 11. 2020 následovně: „Pro posouzení, zda zakázky tvoří jeden funkční celek, není zásadní, jak byly zakázky ve výsledku realizovány, ale fakt, že potenciálně mohly být realizovány ve vzájemné souvislosti, neboť spolu věcně i místně souvisely a sledovaly jednotný cíl a účel. Z obsahu zadávacích dokumentací i smluv o dílo je zřejmé, že předmětná plnění zadavatelem nepochybně mohla být poptávána v rámci jedné veřejné zakázky, což by mělo za následek v podstatě jen jiný způsob místního vymezení poptávaných prací. Vzájemná provázanost zkoumaných veřejných zakázek, tj. skutečnost, že záměrem zadavatele bylo zajistit zateplení obou bytových domů nacházejících se na ulici K. v obci B., je nepochybná. Správní orgány proto správně uzavřely, že obě veřejné zakázky měly souvislost funkční, tj. tvořily jeden funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. […] Lze tak uzavřít, že pojem „funkční celek“ obsažený v § 18 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek je nutno vykládat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zvažovat ta kritéria souvislosti, která s ohledem charakter věci mohou být relevantní. V nyní projednávané věci je nesporné, že obě samostatné veřejné zakázky se týkaly téhož předmětu plnění (zateplení bytových domů), měly blízkou místní souvislost (šlo v podstatě o téměř sousedící domy v téže ulici), sledovaly totožný účel a finanční prostředky na ně plynuly ze shodného zdroje (z dotace IROP). Správní orgány tak oprávněně konstatovaly, že předmětné veřejné zakázky tvořily jeden funkční celek.“

Dle našeho názoru lze shledávat jistou podobnost mezi Vámi poptávaným plněním a předmětem veřejné zakázky z výše citovaného rozhodnutí – předmět plnění je ve Vašem případě též totožný, neboť jím je rekonstrukce střechy, je zde splněna podmínka místní souvislosti, jelikož se jedná o sousední budovy, a zároveň stavební práce sledují stejný účel. Z tohoto důvodu lze v obecné rovině konstatovat, že v případě veřejných zakázek na stavební práce, jejichž předmětem bude rekonstrukce střech komplexu památkově chráněného kláštera, lze shledávat naplnění podmínky funkčního celku zadávaného v časové souvislosti, tj. zadavatel by měl poptávat plnění v rámci jedné veřejné zakázky. Nicméně jak poukázal i Krajský soud v Brně, pojem „funkční celek“ je třeba vykládat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a je třeba zvažovat ta kritéria a souvislosti, která s ohledem k charakteru věci mohou být relevantní. Toto posouzení však musí provést sám zadavatel, který má k dispozici veškeré potřebné informace.

V souvislosti s tímto stanoviskem je nutno rovněž upozornit, že vychází výhradně z materiálů a informací poskytnutých tazatelem. Toto stanovisko je pouze nezávazným právním výkladem. Závazné stanovisko může poskytnout při přezkumu konkrétního případu orgán dohledu – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, závazný výklad zákona v případě sporu podává pouze nezávislý soud.

V současné době probíhá nákup potravin zpravidla s odkazem na výjimku § 19 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen “ZZVZ”), podle které se u pravidelně pořizovaných dodávek s proměnlivou jednotkovou cenou, které zadavatel pořizuje v průběhu účetního období opakovaně dle svých aktuálních potřeb, předpokládaná hodnota jednotlivých nákupů nesčítá. Zadavatel tak zpravidla postupuje mimo zadávací řízení a každý nákup pořizuje jako veřejnou zakázku malého rozsahu. Pokud nakupujete potraviny prostřednictvím elektronického nástroje, který odpovídá požadavkům ZZVZ, potažmo požadavkům vyhlášky č. 260/2016 Sb., o stanovení podrobnějších podmínek týkajících se elektronických nástrojů, elektronických úkonů při zadávání veřejných zakázek a certifikátu shody, a dodržujete ustanovení ZZVZ relevantní pro veřejné zakázky malého rozsahu, lze konstatovat, že v dané věci postupujete v souladu se ZZVZ. Výjimka podle § 19 odst. 3 ZZVZ představuje odchylku od evropských zadávacích směrnic, proto lze předpokládat, že prostřednictvím technické novely ZZVZ bude předmětné ustanovení změněno. Výslednou podobu ovšem není možné v současné chvíli predikovat. Dle návrhu MMR bude zadavatel povinen předpokládanou hodnotu jednotlivých nákupů potravin za dané účetní období sčítat. Neplatí to však absolutně, nýbrž s ohledem na věcnou a časovou souvislost. Pro zadavatele tak bude z našeho pohledu nejpraktičtější zavedení rámcových dohod nebo dynamických nákupních systémů. Vámi uvedený elektronický nástroj podporuje oba způsoby zadávání veřejných zakázek, proto by technická novela ZZVZ neměla mít na daný nástroj žádný vliv.

K dotazu, jak postupovat při nákupu specializovaných čipů, které vyrábí na zakázku pouze jeden výrobce, sdělujeme, že pokud existuje pouze jeden dodavatel, můžeme na základě obdržených informací dovodit, že připadají v úvahu 2 možnosti použití jednacího  řízení bez uveřejnění (JŘBU) podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ).

• První možností je § 63 odst. 3 písm. b) a c) ZZVZ. V daném případě by se mohlo jednat o situaci, kdy zadavatel požaduje poskytnutí určitého plnění, které je předmětem patentové ochrany. Toto plnění je pak bezesporu zadavateli schopen dodat pouze dodavatel, který je držitelem takového patentu, popř. lze technické důvody spatřovat např. v situaci, kdy zadavatel již disponuje nějakým plněním, které mu bylo dříve poskytnuto, a poptává plnění, jehož dodání by mělo za následek nekompatibilitu s dříve poskytnutým plněním, pokud by bylo poskytnuto dodavatelem odlišným od toho, který mu poskytl původní plnění.

V uvedených případech je zadavatel povinen posoudit, zda lze využít také jiného postupu, případně že nenastavil zadávací podmínky způsobem, kterým sledoval vyloučení hospodářské soutěže. Za účelem vyloučení pochyb o existenci pouze jednoho dodavatele, doporučujeme udělat průzkum trhu. Zadavatel musí nezpochybnitelným způsobem prokázat a náležitě zdokumentovat, že objektivně neexistuje více než jeden dodavatel veřejné zakázky. V praxi nelze vyloučit, že může dojít ke kumulaci důvodů pro použití tohoto jednacího řízení bez uveřejnění u jednoho konkrétního dodavatele, typicky se jedná o kumulaci technických důvodů a důvodů ochrany výhradních práv.

• Druhou možností je postup dle ustanovení § 64 písm. a) ZZVZ. Jedná se o situaci, kdy dodávané zboží je vyráběno pouze pro účely výzkumu, pokusu, studia nebo vývoje; taková veřejná zakázka však nesmí zahrnovat dodávku určenou pro výrobu ve velkém rozsahu prováděnou za účelem dosažení hospodářské rentability nebo za účelem pokrytí nákladů zadavatele spojených s výzkumem nebo vývojem. Uvedené zákonné ustanovení obsahuje pojmy výzkum, vývoj, pokus nebo studium, přičemž pojmy výzkum a vývoj jsou legálně definovány v zákoně č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVV“).

ZVV rozeznává dle § 1 odst. 2 ZVV základní výzkum, aplikovaný výzkum a experimentální vývoj. Základním výzkumem rozumí teoretickou nebo experimentální práci prováděnou zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi, zatímco výzkumem aplikovaným rozumí teoretickou a experimentální práci zaměřenou na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Pojem “experimentální vývoj” (pro který ZZVZ používá pojem “vývoj”) zahrnuje získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.

V dotazu je uvedena možnost nakoupit čipy prostřednictvím výjimky dle § 29 písm. r) ZZVZ. Uvedenou výjimku lze využít pouze u těch veřejných zakázek, jejichž předmětem jsou služby ve výzkumu a vývoji. V popsaném případě se jedná o výrobu čipů, tedy o dodávku zboží, proto nelze uvedenou výjimku použít. 

Závěrem bychom rádi zmínili, že ZZVZ neřeší co má zadavatel nakupovat, ani ochotu dodavatele se daného zadávacího řízení zúčastnit, ale řeší pouze procesní normu.

Na základě dotazu, zda do předpokládané hodnoty veřejné zakázky malého rozsahu na pořízení služeb je zadavatel povinen započítat DPH, sdělujeme, že dle § 16 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ) se do předpokládané hodnoty nákupu služeb, zboží nebo stavebních prací DPH nezapočítává.

Dobrovolné a bezúplatné přijetí daru územním samosprávným celkem (obcí), tj. veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, nesplňuje obecné definiční znaky veřejné zakázky (uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce). My jako gestor pro oblast veřejných zakázek jsme oprávněni poskytnout metodickou pomoc pouze v příbuzných otázkách spojených s pravidly zadávání (poskytování darů upravuje § 2055 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.)

Obecně platí, že disponuje-li darovanou věcí veřejný zadavatel jako se svým vlastním majetkem, bude se jednat o veřejné prostředky a případná související plnění již veřejný zadavatel musí realizovat výhradně s ohledem na zákon č. 134/2016 Sb. Pokud se obec rozhodne dar (PD) přijmout, považujeme za vhodné upravit v darovací smlouvě použití daru, kde je dobré zdůraznit, že bezúplatný převod PD nezakládá další práva dárce k poskytnutí navazujících služeb, dodávek nebo stavebních prací. Není tak možné straně darující z pohledu veřejného zadavatele zaručit například placené dopracování PD, nebo nárok strany darující na zhotovení samotného účelu stavby apod.

Pokud veřejná zakázka zahrnuje dodávky (případně služby) a současně stavební práce z oddílu 45 slovníku jednotného klasifikačního systému (klasifikace CPV kódy), určí se hlavní předmět na základě § 15 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZVZZ) podle základního účelu veřejné zakázky. Poměrné zastoupení dodávek a služeb nebo stavebních prací (tzv. „princip těžiště“) se v případě veřejné zakázky na stavební práce neuplatní, z hlediska základního účelu není rozhodující hodnota podílu stavebních prací na předmětu plnění jako celku a může tak představovat i méně než 30 %.

K určení základního účelu veřejné zakázky jako možný příklad na základě rozhodovací praxe dozorového orgánu připojujeme odkaz na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (Úřad), č. j.: S0163/2018, které v čl. 52 uvádí, že „pokud tedy veřejná zakázka zahrnuje na jedné straně dodávky, na straně druhé stavební práce, budou hlavním předmětem takové veřejné zakázky dodávky pouze tehdy, pokud stavební práce sice jsou nezbytné k řádnému splnění veřejné zakázky, avšak v jejich provedení nespočívá základní účel, pro nějž je poskytováno plnění dodavatele jako celek.“

V každém případě je za určení hlavního předmětu veřejné zakázky zodpovědný zadavatel, který má posoudit “základní účel” rekonstrukce z hlediska funkčního celku. Vzhledem k dotazovanému případu není dostatek informací, na základě kterých je možné zcela bezpečně určit druh veřejné zakázky. Je nutné poukázat na skutečnost, že hraniční hodnota pro zadání veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení je nastavena v případě dodávek a služeb přísněji, pouze do 2 mil. Kč bez DPH, proto je na zadavateli, aby unesl důkazní břemeno, že se z hlediska základního účelu veřejné zakázky skutečně jedná o stavební práce, neboť v takovém případě má možnost oprávněně postupovat na základě výjimky pro zakázky malého rozsahu (VZMR) bez zahájení/provedení řádného zadávacího řízení s předpokládanou hodnotou veřejné zakázky nepřesahující 6 mil. Kč bez DPH.

Závěrem doporučujeme, že v případě, kdy je zadavatel v nejistotě určení druhu veřejné zakázky (a tedy mohlo by dojít k porušení postupů podle ZZVZ, zvláště správného určení finančního režimu), je v rámci pravidel bezpečnosti výhodnější využít takový postup, který zadavatele ponechá v jistotě, že při zadání veřejné zakázky neporuší žádný z postupů ZZVZ. Takovým bezpečným postupem/možností je tedy ve Vašem případě zadat veřejnou zakázku např. ve zjednodušeném podlimitním řízení.

Předmětné ustanovení § 29 písm. q) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), vyjímá z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení dle ZZVZ případy, kdy se jedná o veřejnou zakázku na služby zadávanou veřejným zadavatelem jinému veřejnému zadavateli nebo několika veřejným zadavatelům na základě výhradního práva přiznaného právním předpisem nebo uděleného na základě právního předpisu.

První podmínkou tedy je, že smlouva musí být uzavřena mezi dvěma veřejnými zadavateli. Pokud jsou Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a Česká pošta, s.p. veřejnými zadavateli dle § 4 odst. 1 písm. e) ZZVZ, bude tato podmínka splněna.

Dále musí být pro účely této výjimky výhradní právo zakotveno právním předpisem, a to zákonem, či podzákonným právním předpisem, jenž je prováděcím předpisem k zákonu, který věcně řeší danou problematiku. Pokud by se mělo jednat o výhradní právo přiznané či udělené podzákonným právním předpisem, příslušný zákon musí obsahovat zmocnění k vydání takového podzákonného předpisu.

Dotaz odkazuje na § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ze kterého tazatel vyvozuje, že výhradní právo je přiznané právě České poště, s.p. Dle tohoto ustanovení platí následující: „Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, může správní orgán zaslat písemnost do datové schránky kontaktního místa veřejné správy, které tuto písemnost převede autorizovanou konverzí dokumentů a doručí písemnost, která je jejím výstupem; odstavce 1 a 2 platí obdobně. Při zaslání písemnosti do datové schránky kontaktního místa veřejné správy správní orgán určí způsob doručení adresátovi. Kontaktní místo veřejné správy bezodkladně zašle správnímu orgánu doklad o doručení písemnosti, je-li pro řízení třeba, nebo potvrzení o nemožnosti písemnost doručit a důvody nedoručení. Pro účely postupu podle věty první přenese správní orgán výkon své působnosti v oblasti doručování na kontaktní místo veřejné správy. Působnost lze přenést veřejnoprávní smlouvou nebo dohodou mezi správními orgány podle § 160 odst. 3 s účinky pro budoucí doručování za předpokladu, že správní orgán v daném případě postup podle tohoto odstavce zvolí. K uzavření veřejnoprávní smlouvy nebo dohody podle předchozí věty není třeba souhlasu nadřízeného správního orgánu.“

Kontaktní místo veřejné správy je povinno v souladu se správním řádem odeslat písemnost adresátovi prostřednictvím držitele poštovní licence dle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Dle § 22 odst. 1 zákona o poštovních službách Český telekomunikační úřad ukládá povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby na celém území státu nebo na jeho části jednomu nebo několika provozovatelům udělením poštovní licence na základě výběrového řízení tak, aby byly všechny základní služby všeobecně dostupné na celém území státu, a to na dobu nejvýše 5 let.

Zde je ovšem nutné se vrátit k druhé podmínce dle § 29 písm. q) ZZVZ, a to konkrétně k výkladu pojmu „výhradní právo“.

Pojem výhradního právo není v § 29 písm. q) ZZVZ definován, stejně tak bychom nenalezli definici tohoto pojmu v obecných ustanoveních, nicméně domníváme se, že je možné vycházet z definice zakotvené v § 152 ZZVZ. Dle tohoto ustanovení se rozumí zvláštními nebo výhradními právy „práva udělená příslušným orgánem veřejné moci na základě právního předpisu, jejichž obsahem je vyhrazení výkonu relevantních činností vymezených v § 153 ZZVZ jedné nebo více osobám a která podstatně ovlivňují možnost jiných osob vykonávat tuto činnost.

Za zvláštní nebo výhradní práva se nepovažují taková práva, která byla udělena postupem, u něhož bylo zajištěno vhodné uveřejnění a jejichž udělení bylo založeno na objektivních kritériích. Za takový postup se považují zejména:

a) zadávací řízení umožňující účast neomezenému okruhu dodavatelů, nebo

b) řízení podle jiných právních předpisů uvedených v příloze č. 5 k tomuto zákonu.“

V příloze č. 5 k ZZVZ bychom následně nalezli odkaz právě na ustanovení § 22 zákona o poštovních službách. Z tohoto vyplývá, že udělení poštovní licence není výhradním právem dle § 152 odst. 2 písm. b) ZZVZ. S ohledem na tuto skutečnost se nám jeví, že nedochází k naplnění druhé podmínky dle § 29 písm. q) ZZVZ, konkrétně že nedochází k zadání veřejné zakázky na základě výhradního práva, a proto není možné předmětnou výjimku aplikovat.

Zároveň si Vás však dovolujeme upozornit, že Ministerstvo pro místní rozvoj je gestorem pouze ZZVZ a není oprávněno vykládat jiné zákony, tj. není oprávněn posuzovat naplnění podmínek pro aplikaci § 19 odst. 3 správního řádu a rovněž není oprávněn vykládat zákon o poštovních službách. Proto pokud je možné správní řád a zákon o poštovních službách vyložit tím způsobem, že doručovací služby může poskytovat pouze Česká pošta, s.p., doporučili bychom uzavření smlouvy s tímto dodavatelem na základě jednacího řízení bez uveřejnění, které je možné realizovat dle § 63 odst. 3 ZZVZ, neboť zde neexistuje hospodářská soutěž právě z důvodu, že služby může poskytovat pouze držitel poštovní licence, kterým je pouze Česká pošta, s.p. Tímto způsobem lze docílit toho, že služby bude poskytovat držitel poštovní licence, zadávací řízení bude s ohledem na uzavřenou výzvu administrativně méně náročné a zároveň nebude obcházeno žádné ustanovení ZZVZ.

Horizontální spolupráci dle § 12 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ) je možné využít tehdy, pokud:

a) tato smlouva zakládá nebo provádí spolupráci mezi veřejnými zadavateli za účelem dosahování jejich společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb, které mají tito veřejní zadavatelé zajišťovat,

b) se spolupráce podle písmene a) řídí pouze ohledy souvisejícími s veřejným zájmem a

c) každý z těchto veřejných zadavatelů vykonává na trhu méně než 20 % svých činností, kterých se spolupráce podle písmene a) týká.

Jak uvádíte ve svém dotazu, mělo by jít o realizaci nákupu léků mezi dvěma subjekty, které mají stejného zřizovatele, tedy situaci, kdy by jedna příspěvková organizace objednávala léky od druhé příspěvkové organizace (jedná se o veřejné zadavatele). Za dodání léků by byla poskytována úplata. Lze mít za to, že daný postup sleduje určitý veřejný zájem, nelze však určit, zda je splněna podmínka podílu činnosti na trhu.

Lze však dojít k závěru, že není naplněna podmínka dle písm. a), tedy spolupráce za účelem dosahování společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb, které mají tito veřejní zadavatelé zajišťovat. Zásadní v tomto případě je pojem „spolupráce“, neboť aby byla tato podmínka splněna, musejí se oba subjekty na plnění fakticky podílet. O spolupráci se v žádném případě nemůže jednat tehdy, pokud jsou úkoly, které mají být předmětem spolupráce, delegovány pouze na jeden subjekt. Ve Vámi nastíněném případě jde o nákup a následný prodej léků ze strany jednoho subjektu druhému, a takový model zcela jednoznačně postrádá jakýkoliv znak spolupráce. Lze tedy shrnout, že dle našeho názoru pro Vámi nastíněný případ není využití horizontální spolupráce dle § 12 ZZVZ možné, neboť nedochází k naplnění podmínky faktické spolupráce. Odpovědnost za dodržení (porušení) ZZVZ pak mají v takovém případě obě strany – veřejní zadavatelé.

Spíše svým charakterem by nastíněný případ mohl mít znaky centralizovaného zadávání ve smyslu § 9 ZZVZ, neboť jde o situaci, kdy jeden zadavatel nakupuje pro druhého léky, přičemž provádí nákupy i pro sebe. K tomu by však bylo nutné naplnit podmínky dle § 9 ZZVZ, zejména aby zadavatelé měli mezi sebou uzavřenou písemnou smlouvu, která by upravovala jejich vzájemná práva a povinnosti. O takové smlouvě se však nezmiňujete, přičemž nelze opomenout i fakt, který uvádíte, a to, že jsou tímto způsobem realizovány i dodávky zboží v objemu vyšším, než je limit pro VZMR, čímž by byla nedodržena povinnost zadavatele zadat takovou veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Pokud by se však jednalo o centralizované zadávání, měl by v takovém případě odpovědnost za dodržení ZZVZ centrální zadavatel, tedy ten, kdo nákupy provádí.

V souvislosti s tímto stanoviskem je nutno upozornit, že vychází výhradně z materiálů a informací poskytnutých tazatelem. Toto stanovisko je pouze nezávazným právním výkladem. Závazné stanovisko může poskytnout při přezkumu konkrétního případu orgán dohledu – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, závazný výklad zákona v případě sporu podává pouze nezávislý soud.

Dobrý den,

dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“) se zadáním veřejné zakázky rozumí: „uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12, § 155, 156, 189 a 190 ZZVZ.“ Žádná z výjimek dle věty druhé předmětného ustanovení se na Vaši situaci nevztahuje, je tedy nutné posoudit, zda uzavření smlouvy mezi objednatelem a pojišťovacím makléřem je úplatným uzavřením smlouvy a zda jsou tedy naplněny znaky veřejné zakázky dle věty první.

Výklad pojmu „úplata“ bychom nalezli v důvodové zprávě k tomuto ustanovení, dle které je charakteristikou veřejné zakázky úplatnost, tj. situace, kdy zadavatel “platí” za poskytnuté plnění, přičemž “úplata” nemusí probíhat jen prostřednictvím peněz, může být realizována jinou formou, například zadavatel platí tím, že se vzdává potenciálních příjmů nebo dochází k zápočtům plnění obou smluvních stran. Komentářová literatura k ZZVZ [PODEŠVA, Vilém, Lukáš SOMMER, Jiří VOTRUBEC, Martin FLAŠKÁR, Jiří HARNACH, Jan MĚKOTA a Martin JANOUŠEK. § 2 Zadání veřejné zakázky. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2021-7-16]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.] dále upřesňuje, že: „Znak úplatnosti je naplněn i v těch případech, kdy dodavatel obdrží za plnění veřejné zakázky úplatu v podobě prostředků z veřejných prostředků od subjektů odlišných od zadavatele, a to zejména na základě smluv těchto subjektů se zadavatelem či ze zákona.“ 

Co se rozumí pojmem úplata bylo taktéž mnohokrát judikováno, přičemž např. v rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) č. j. S121/2008/VZ-12420/2008/510/Od ze dne 23. 6. 2008 Úřad konstatoval následující: „V případě dalšího pojmového znaku veřejné zakázky – úplatnosti – se jedná o úplatu zpravidla hrazenou zadavatelem, avšak nelze vyloučit ani „nepřímou“ úhradu zadavatele, a to např. v případech nepeněžitého protiplnění či v případech jiných konstrukcí úplaty, kdy zadavatel rozhodne o způsobu úhrady jinými osobami, jako je tomu v šetřeném případě. Zadavatel měl možnost náklady spojené s převodem započíst do kupní ceny hrazené kupujícími zadavateli a následně tuto cenu služeb spojených s prodejem uhradit realitním kancelářím. Místo toho volil jinou konstrukci úhrad, tj. jako podmínku prodeje stanovil povinnost kupujících uhradit náklady prodeje přímo realitním kancelářím. Tento postup ovšem nemůže mít za následek to, že by se zadavatel při objednávání realitních služeb mohl vyhnout postupu podle zákona. Je tedy zřejmé, že i v šetřeném případě jde o plnění služeb požadovaných zadavatelem za úplatu, které je nutno považovat za veřejnou zakázku, přestože úplatu na základě rozhodnutí zadavatele hradí jiné osoby.

Vzhledem k tomu, že zadavatel v daném případě uzavřel smlouvy o poskytnutí služeb, jejichž součástí je i ustanovení určující úplatnost daného smluvního vztahu, a to ve výši stanovené provize, naplnil tak podmínku úplatnosti stanovenou v § 7 zákona.“  pozn. [Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.]

Výše citované rozhodnutí je obdobou Vaší situace. Zadavatel v tomto případě poptával služby realitního makléře, přičemž stanovil, že za tyto služby nebude platit on sám, avšak odměnu realitnímu makléři uhradí kupující nemovitosti. Úřad však konstatoval, že přestože zadavatel přenesl svoji povinnost hradit odměnu poskytovateli služeb na třetí osobu, neznamená to, že by poptávka po službách realitního makléře nebyla veřejnou zakázkou, stále se dle Úřadu jedná o úplatný vztah mezi zadavatelem a realitním makléřem.

V souladu s výše uvedeným lze konstatovat, že pojem úplatnosti veřejné zakázky je naplněn taktéž v případě, že úplatu neposkytuje přímo zadavatel, avšak namísto něj ji poskytuje osoba, která byla určena na základě rozhodnutí zadavatele. Z tohoto důvodu je také poskytování služeb pojišťovacím makléřem plněním veřejné zakázky dle § 2 odst. 1 ZZVZ, přestože odměnu pojišťovacímu makléři nehradí zadavatel, avšak pojišťovna, a zadavatel je proto povinen při zadávání této veřejné zakázky dodržet ustanovení ZZVZ. K tomuto si Vás taktéž dovolujeme upozornit na ustanovení § 21 odst. 2 písm. a) ZZVZ, které upravuje, jakým způsobem se stanoví předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pojišťovací služby.

Problematika překročení limitu pro veřejnou zakázku malého rozsahu (VZMR) je upravena stanoviskem expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k zákonu o zadávání veřejných zakázek: „Změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku v případech, kdy smlouva na původní veřejnou zakázku byla uzavřena mimo zadávací řízení, včetně veřejných zakázek malého rozsahu“, které je dostupné prostřednictví odkazu na stránky Portál o veřejných zakázkách – https://portal-vz.cz/wp-content/uploads/2020/08/171010_Zmena-zavazku-ze-smlouvy-na-verejnou-zakazku.pdf.

Dle tohoto stanoviska platí níže uvedené, že pokud má být závazek ze smlouvy na VZMR změněn, je zadavatel povinen zkoumat, zda veřejná zakázka bude také po změně splňovat finanční limit pro VZMR dle § 27 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ). Pokud ano, lze změnu provést bez provedení zadávacího řízení na základě výjimky podle § 31 ZZVZ. To znamená, že pokud nedojde k překročení finančního limitu pro VZMR, je zadavatel oprávněn tuto změnu provést bez aplikace pravidel uvedených § 222 ZZVZ. Zadavatel tedy nemusí zahajovat nové zadávací řízení, kterým by zadal potřebné vícepráce, ani při uzavírání dodatku ke smlouvě, jehož předmětem budou dané vícepráce, nemusí dodržovat finanční limity stanovené v § 222 ZZVZ.

Pokud by však limit pro VZMR byl překročen, je nutné postupovat podle pravidel uvedených v § 222 ZZVZ. Rozhodující pro posouzení limitu pro VZMR je stav po změně, tj. celková hodnota veřejné zakázky po provedení změny. Pokud tedy hodnota závazku po provedení změny přesáhne 2 mil. Kč bez DPH v případě veřejné zakázky na dodávky či služby, popř. 6 mil. Kč bez DPH v případě veřejné zakázky na stavební práce, je nutné při uzavírání dodatků ke smlouvě, které již jsou nad zákonným limitem pro veřejnou zakázku malého rozsahu, aplikovat § 222 ZZVZ.

Podle § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“), je zadavatel při postupu podle tohoto zákona, a to při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele, povinen za předpokladu, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací ve smyslu tohoto zákona. Svůj postup je zadavatel povinen řádně odůvodnit.

Dotaz – je nutné klást na uchazeče VZ jakékoliv zvýšené požadavky kvůli odpovědnému zadávání, zejména právě v takových oblastech, kde se nedá čekat, že by taková činnost měla negativní dopady?

Zadavatel je při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele povinen dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací. Dodržení těchto zásad může mít formu určitých požadavků na dodavatele.

Existence Vámi zmíněných negativních dopadů by pravděpodobně odpovídala zákonem předpovídané situaci, pro kterou tato povinnost uložena není. Zásady je totiž nutné dodržovat pouze v případě, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné.

Dotaz – Např. měl by zadavatel chtít po společnosti, která bude tvořit a programovat webové stránky, aby měla zavedené ISO 14001, případně jiné speciální požadavky?

Pokud je to vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné a požadavek na zavedené ISO 14001 představuje dodržování výše uvedených zásad (např. environmentálně odpovědným zadáváním se podle § 28 odst. 1 písm. q) ZZVZ rozumí postup podle tohoto zákona, při kterém má zadavatel povinnost zohlednit například dopad na životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, životní cyklus dodávky, služby nebo stavební práce a další environmentálně relevantní hlediska spojená s veřejnou zakázkou), může zadavatel při vytváření zadávacích podmínek za dodržení ostatních ustanovení ZZVZ vznést požadavek, aby měl dodavatel zavedené ISO 14001. Avšak jestli je či není možné tento požadavek vznést a zda to v konkrétním případě je diskriminační, nejsme schopni posoudit. Přípustnost požadavku se musí řešit ad hoc ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce.

Upozorňujeme, že v rámci kvalifikace může zadavatel podle § 79 odst. 2 písm. h) ZZVZ požadovat opatření v oblasti řízení z hlediska ochrany životního prostředí, která bude dodavatel schopen použít při plnění veřejné zakázky. Pokud zadavatel pro účely prokázání tohoto kritéria technické kvalifikace požaduje splnění systému nebo norem environmentálního řízení, odkáže podle § 80 ZZVZ na systém environmentálního řízení a auditu Evropské unie (EMAS) nebo na jiné systémy environmentálního řízení uznané v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo na další normy environmentálního řízení založené na příslušných evropských nebo mezinárodních normách přijatých akreditovanými subjekty.

Další požadavky naplňujícími zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací se mohou týkat například zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce.

Váš dotaz – Nebo by toto naopak bylo považováno za diskriminační kritérium?

Každá zadávací podmínka určitým způsobem omezuje přístup k veřejné zakázce a může být tudíž považována za diskriminační. Vymezení hranice pro určení přípustné a nepřípustné diskriminace obsahuje § 36 odst. 1 ZZVZ, podle kterého nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Naplňování zásady environmentálně odpovědného zadávání je zpravidla považováno za důvodnou výhodu, resp. překážku. Požadavky na certifikáty by však neměly být zneužity pro omezování soutěže za jinými účely.

Váš dotaz – Co by bylo vhodné uvést v ZD na veřejnou zakázku na tvorbu webových stránek, aby byla splněna zásada odpovědného zadávání, ale nebyly porušeny další zásady?

Příklady pro naplňování zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací se zabývá zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí (příručka OVZ_PUBLIKACE_OVZ v kostce_210x210_navrh grafiky (sovz.cz)).

Je však úlohou zadavatele, který pořizuje určité plnění, aby se zabýval otázkou, zda je vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné zásady naplnit, a pokud ano, aby zvolil vhodné řešení.

Dalšími zásadami zadávání veřejných zakázek je transparentnost, přiměřenosti, rovné zacházení a zákaz diskriminace (včetně sídla). Aby nedošlo k narušení těchto zásad doporučujeme zadávací podmínky formulovat jednoznačně a přehledně, brát ohledy na faktické možnosti dodavatelů a při vybírání dodavatele se neřídit osobními preferencemi a jinými nelegitimní cíli.

U veřejných zakázek malého rozsahu, v souladu s § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, ale je povinen při zadání VZMR dodržet zásady § 6 ZZVZ. Co se týká Vašeho dotazu k nutnosti využívat NEN u zakázek malého rozsahu, tak zde platí, že zadavatel u zakázek v hodnotě nad 500 000 Kč bez DPH je povinen takovouto zakázku v NEN zaevidovat. Současně má zadavatel povinnost u zakázek, které přesáhnou hodnotu 500 000 Kč bez DPH uveřejnit dle § 219 ZZVZ smlouvu a skutečně uhrazenou cenu na svém profilu zadavatele. Tato povinnost je také splněna uveřejněním příslušné smlouvy v Registru smluv.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), upravuje postup a stanovuje základní zásady, které by měli zadavatelé při zadávání veřejné zakázky dodržet. Při zadávání veřejné zakázky si musí obec nejprve stanovit, co vlastně požaduje, tedy co bude předmětem dané veřejné zakázky. Spolu věcně související plnění by mělo být zadáváno v jedné společné veřejné zakázce a nemělo by být rozdělováno do více veřejných zakázek, za účelem, aby zadavatel snížil předpokládanou hodnotu a mohl veřejnou zakázku zadat v mírnějším režimu. A naopak by v rámci jedné veřejné zakázky nemělo být požadováno spolu nesouvisející plnění. Zásadním krokem je stanovení předpokládané hodnoty dané veřejné zakázky, předpokládanou hodnotou je výše úplaty, kterou bude zadavatel platit dodavateli za plnění veřejné zakázky.

Pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty jsou uvedena v § 16 – § 23 ZZVZ. Na základě předpokládané hodnoty pak zadavatel určí, v jakém režimu zahájí zadávací řízení – podlimitní režim, nadlimitní režim nebo zda se nejedná o veřejnou zakázku malého rozsahu. O veřejnou zakázku malého rozsahu se jedná v případě, že předpokládaná hodnota je nižší nebo rovna částce 2 000 000 Kč bez DPH u dodávek či služeb a částce 6 000 000 Kč bez DPH u stavebních prací (§ 27 ZZVZ). Veřejná zakázka malého rozsahu je pak podle § 31 ZZVZ výjimkou, kdy zadavatel není povinen zadat tuto veřejnou zakázku v zadávacím řízení – tedy podle pravidel ZZVZ upravujících postup v zadávacím řízení, nicméně zadavatel má povinnost dodržet základní zásady stanovené v § 6 ZZVZ.

Ve Vašem případě se tedy jedná o dvě zcela odlišná plnění, to znamená, že každé plnění by mělo být zadáno v samostatné veřejné zakázce. Rekonstrukce školy je podle předpokládané hodnoty veřejnou zakázkou malého rozsahu (§ 27), kterou tedy nemusíte zadávat v zadávacím řízení (předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší na stavební práce částce 6 000 000 Kč bez DPH). Nicméně uvádíte, že veřejná zakázka bude financována z dotace, to znamená, že zadavatel musí při zadávání veřejné zakázky dodržet nejen zásady podle § 6 ZZVZ, ale také pravidla poskytovatele dotace, pokud taková pravidla poskytoval dotace stanovil. V případě že by zadavatel nepostupoval v souladu s pravidly poskytovatele dotace, bude se vystavovat riziku, že mu dotace bude zkrácena, nebo bude penalizován.

Ohledně dotazu na konkrétní postup při zadávání veřejných zakázek odkazujeme na naše webové stránky Metodiky/stanoviska – Portál o veřejných zakázkách (portal-vz.cz) , kde lze najít metodiky pro postup v zadávacím řízení. Zde je pak odkaz přímo na metodiku pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu: Metodiky obecné – Portál o veřejných zakázkách (portal-vz.cz).

Na základě zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), jsou vymezeny 3 režimy zadávání veřejných zakázek. Jedná se o nadlimitní režim (§ 25 ZZVZ), podlimitní režim (§ 26 ZZVZ) a zjednodušený režim (§ 129 ZZVZ). Pojmy „v režimu zákona“ a „mimo režim zákona“ nejsou v ZZVZ vymezeny. Pokud tyto pojmy zadavatel vůči dodavatelům užívá, měl by na základě zásady transparentnosti ohlídat, že je zřejmé, jakým jim přikládá význam.

Podle § 3 ZZVZ se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí: zjednodušené podlimitní řízení, otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, řízení se soutěžním dialogem, řízení o inovačním partnerství, koncesní řízení a řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu. Podle § 31 ZZVZ není zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu. Zákon pro případy využití výjimky z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení nestanoví, jak se má proces výběru dodavatele nazývat. Platí, že zahájí-li zadavatel zadávací řízení, i když k tomu nebyl povinen, je povinen ve vztahu k zadávané veřejné zakázce dodržovat tento zákon (§ 4 odst. 4 ZZVZ). Může se tak stát, že užívání pojmu „zadávací řízení“ při výběru dodavatele veřejné zakázky malého rozsahu, může vyvolat dojem, že nedošlo k využití výjimky z povinnosti provést zadávací řízení.

K dotazu: „Doporučuje se pro zadávání VZMR používat např. pojem „Poptávkové řízení“, neboli bude se jednoznačně jednat o zadání VZMR tzv. „mimo režim zákona“, a to z důvodu odlišení od definovaného pojmu „Zadávací řízení“, při jehož použití se jedná o zadávání VZMR tzv. „v režimu zákona“ a tedy minimálně jako podlimitní VZ?“ uvádíme, že Ministerstvo pro místní rozvoj ČR („MMR“) doporučuje při výběru dodavatele veřejné zakázky malého rozsahu („VZMR“) užívat na základě zásady transparentnosti pojmy, které nebudou vyvolávat nejasnosti ohledně využití, či nevyužití výjimky z povinnosti zadat veřejnou zakázku malého rozsahu v zadávacím řízení. Skutečnost, že zadavatel využije výjimku z povinnosti provést zadávací řízení, nemá za následek, že se na něj nevztahuje úprava části desáté ZZVZ.

K příkladu: „Pro zakázku malého rozsahu (VZMR) zadanou v „poptávkovém řízení“ tzv. „mimo režim zákona“ se nepoužije ustanovení § 222 Změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku. Sjednání víceprací a méněprací u této VZMR se tak neřídí ZZVZ. Obdobně se nepoužije celá část desátá zákona – Společná ustanovení (§ 210 až 223, např. povinná elektronická komunikace, uveřejňování formulářů ve VVZ a TED, používání elektronických nástrojů a profilu zadavatele, uchovávání dokumentace po dobu 10 let, písemná zpráva zadavatele, ochrana informací, povinnost uveřejnění smlouvy a skutečně uhrazené ceny atd.)?“ uvádíme, že všechna tato ustanovení se ze zákona obecně na veřejnou zakázku malého rozsahu vztahují. Zadavatel nemusí využít oprávnění, která mu tato ustanovení garantují (např. změnit smlouvu), ale musí plnit povinnosti těmito ustanoveními stanovené (např. uveřejnit smlouvu na profilu zadavatele).

Změně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku v případech, kdy smlouva na původní veřejnou zakázku byla uzavřena mimo zadávací řízení, včetně veřejných zakázek malého rozsahu se věnovala Expertní skupina MMR ve svém stanovisku, dostupném prostřednictvím odkazu na stránkách Portál.VZ, zde: https://portal-vz.cz/wp-content/uploads/2020/08/171010_Zmena-zavazku-ze-smlouvy-na-verejnou-zakazku.pdf

K dotazu: „Pokud je to jinak, dle jakého ustanovení je tak postupováno?“ uvádíme, že nakolik je určité ustanovení aplikovatelné na konkrétní veřejnou zakázku vyplývá z textu daného ustanovení. Například v § 211 ZZVZ je stanoveno, že komunikace mezi zadavatelem a dodavateli v zadávacím řízení a při zvláštních postupech podle části šesté probíhá písemně. Tudíž pokud zadavatel u veřejné zakázky malého rozsahu využil výjimky z povinnosti zadávat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, nemusí komunikovat s dodavatelem písemně, a to protože nepostupuje v zadávacím řízení ani ve zvláštních postupech. Zato úprava § 221 ZZVZ, podle které zadavatel nesmí odmítnout elektronickou fakturu vystavenou dodavatelem za plnění veřejné zakázky z důvodu jejího formátu, který je v souladu s evropským standardem elektronické faktury, neobsahuje žádné omezení na veřejné zakázky zadané v zadávacím řízení a plně platí i u veřejných zakázek malého rozsahu.

K dotazu: „Vztahuje se tedy celá část X. ZZVZ též na VZMR?“ uvádíme, že celá část desátá ZZVZ, která je nazvána Společná ustanovení se obecně na veřejné zakázky malého rozsahu vztahuje.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), ve svém § 31 stanovuje, že veřejná zakázka malého rozsahu je výjimkou, kdy zadavatel při zadání veřejné zakázky nemusí postupovat v zadávacím řízení podle ZZVZ. To znamená, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu nemusí řídit pravidly pro zadávací řízení stanovené v ZZVZ, musí však vždy dodržet zásady podle § 6 ZZVZ. Jednou ze zásad podle § 6 ZZVZ je i zásada zákazu diskriminace, kterou tedy musí zadavatel při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu dodržet. Stanovení požadavku na to, aby se dodavatelův servis nacházel do 100 km, je dle našeho názoru omezujícím pro dodavatele, kteří mají své servisy ve vzdálenosti nad 100 km, tedy například i 101 km. Navíc někteří dodavatelé mohou být schopni poskytnout požadované služby, i přes svou větší dojezdovou vzdálenost od sídla zadavatele.

Požadavek na vzdálenost lze určitě odrazit v hodnocení nabídek, nicméně hodnotící kritéria by měla být nastavena přiměřeně tak, aby i dodavatelé s provozovnou ve větší vzdálenosti měli reálnou šanci získat veřejnou zakázku. Při stanovování kritérií, která zohledňují vzdálenost provozovny dodavatele, byste měli mít na paměti, že dodavatelé mají možnost zajistit služby spojené se servisem i přes větší dojezdovou vzdálenost, například mobilním servisem, vysláním pracovníka, zajištěním odvozu vozidel na své vlastní náklady, případně i využitím poddovatele atd. Vhodnější možností je stanovení požadavku na flexibilitu dodavatele, v takovém případě by se však měla hodnotit dodavatelova reakční doba a nikoliv dojezdová vzdálenost. Dodavatelé budou muset zvážit, zda se jim vyplatí poskytování služeb i přes větší dojezdovou vzdálenosti, ale pokud omezíte jako zadavatel vzdálenost dojezdu k provozně dodavatele, jedná se dle našeho názoru o diskriminační podmínku.

S ohledem na skutečnost, že nové zásady sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a inovací byly doplněny do ustanovení § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), které spadá do Části I. ZZVZ, musí zadavatel zohlednit tyto zásady nejen při zadávání veřejných zakázek v zadávacích řízeních, ale mj. i u veřejných zakázek malého rozsahu (dále jen „VZMR“). Ačkoli zadavatel nemá povinnost zadávat VZMR v zadávacím řízení, musí ovšem postupovat v souladu se ZZVZ a dodržet zásady podle § 6 ZZVZ (viz § 31 ZZVZ). U VZMR ani u veřejných zakázek zadávaných v zadávacích řízeních nemá zadavatel povinnost vyplňovat kontrolní list vytvořený MPSV. Jedná se pouze o metodický nástroj, který by měl zadavateli pomoci při přípravě zadávacího řízení na konkrétní veřejnou zakázku, respektive řízení na VZMR, jehož prostřednictvím lze vyhodnotit sociální a environmentální aspekty včetně možnosti využití inovací. Neznamená to ovšem, že závěry z kontrolního listu zadavateli vždy zajistí správný postup v souladu se zákonnou úpravou.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), stanovuje v § 29 obecné výjimky, ve kterých zadavatel není povinen provést zadávací řízení. Mezi obecné výjimky podle § 29 písm. m) ZZVZ patří i situace, kdy předmětem veřejné zakázky bude úvěr nebo zápůjčka. Pokud zadavatel bude požadovat úvěr, jedná se stále o veřejnou zakázku, ale zadavatel nemá povinnost pro její zadání provést zadávací řízení. Při zajišťování úvěru tak nemusíte postupovat v žádném ze zadávacích řízení podle ZZVZ. Při aplikaci této výjimky je nezbytně nutné, aby se opravdu jednalo o úvěr podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Veřejná zakázka malého rozsahu je také výjimkou, kdy zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení podle ZZVZ. Rozdílem je, že o veřejnou zakázku malého rozsahu se jedná, pokud je předpokládaná hodnota nižší než limity uvedené v § 27 ZZVZ, u výjimky podle § 29 písm. m) ZZVZ, zadavatel není limitován výší předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Na základě § 21 ZZVZ se do předpokládané hodnoty u veřejné zakázky na bankovní nebo finanční služby musí kromě úplaty za celou dobu trvání smlouvy (resp. za 48 měsíců) zahrnout i úroky, poplatky, provize a jiné související platby. Výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky však nijak nevylučuje ani neomezuje možnost zadavatele využít výjimku podle § 29 písm. m) ZZVZ a zadat tak veřejnou zakázku mimo zadávací řízení.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), upravuje komplexně pravidla pro zadávání zakázek. Pravidla ohledně předmětu veřejné zakázky, případně jejího rozdělení jsou upraveny v I. části ZZVZ. Obecně platí dva základní principy při stanovování předmětu a předpokládané hodnoty konkrétní veřejné zakázky. Zadavatel nesmí ve veřejné zakázce kumulovat rozdílná, spolu nesouvisející plnění. Tím by zadavatel omezil hospodářskou soutěž, neboť by nabídku mohlo podat méně dodavatelů, než pokud by zadavatel jednotlivá plnění požadoval samostatně. Na druhou stranu zadavatel nesmí obcházet pravidla ZZVZ tím, že veřejnou zakázku uměle rozdělí na více samostatných veřejných zakázek, tak aby je mohl zadat v mírnějším režimu. Zadavatel by tedy před zadáním veřejné zakázky měl posoudit, jaké plnění požaduje, zda se například jedná o dodávky, které jsou běžně na trhu poskytovány samostatně nebo naopak vzájemně. Zadavatel může dle vlastního uvážení na základě ZZVZ rozdělit veřejnou zakázku na více částí, v takovém případě může veřejnou zakázku rozdělenou na části zadat v jednom zadávacím řízení, nebo může jednotlivé části zadat v samostatných zadávacích řízeních, ale v režimu, který odpovídá součtu předpokládaných hodnot všech těchto veřejných zakázek.

Kdy se bude jednat o veřejnou zakázku, jejíž jednotlivé části budou muset být sečteny, i když se jedná o relativně samostatná plnění, pak blíže upravuje § 18 ZZVZ. Podle § 18 ZZVZ bude muset zadavatel sčítat předpokládané hodnoty všech poptávaných plnění vždy, když tato plnění spolu budou vzájemně tvořit jeden funkční celek a budou zadávány v časové souvislosti. To znamená, že mezi jednotlivými plněními bude existovat věcná, místní a časová souvislost. Tyto souvislosti musí být naplněny kumulativně, pokud tedy nebude naplněna některá z podmínek věcné, místní nebo časové souvislosti, může zadavatel zadat jednotlivá plnění v samostatných zadávacích řízeních a nesčítat jejich předpokládané hodnoty. Problematikou funkční a časové souvislosti se zabýval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), proto níže uvádíme úryvky z rozhodnutí ÚOHS vztahující se právě k těmto pojmům. K pojmu funkční souvislosti se ÚOHS vyjádřil ve svém rozhodnutí č.j. R0055/2019 následovně: „Funkční souvislost je totiž nutné chápat jako určitou návaznost jednotlivých předmětů plnění, neboť právě souvislost jednotlivých předmětů plnění je nezbytným předpokladem pro určení toho, zda lze konstatovat existenci funkční souvislosti či její absenci. Pro představu uvádím, že funkční souvislost se může projevit např. v jednotícím záměru zadavatele nebo v podmíněnosti realizace dílčích plnění nebo ve zřejmé potřebě zadavatele v určitém okamžiku realizovat všechna plnění, byť na různých územích spravovaných zadavatelem, ale jednotlivá plnění by sama o sobě nesplnila požadovaný cíl. Jinými slovy řečeno, aby se v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti, či alespoň obdobnosti (věcná souvislost).“

K pojmu časové souvislosti se ÚOHS vyjádřil v rozhodnutí č.j. S0112/2019 následovně: „Aby byla podmínka časové souvislosti určitých plnění naplněna, musí být tato plnění dle názoru Úřadu realizována či zadána v tomtéž časovém období, případně v období časově blízkém, či na sebe například musí časově navazovat. Rozhodnou skutečností pro určení existence časové souvislosti může být také fakt, že zadavatel v době zadávání určitého plnění již prokazatelně závazně plánoval, že v dohledné budoucnosti bude realizovat konkrétní plnění s totožným či obdobným předmětem. Musí však jít o konkrétní prokazatelný záměr realizace, plynoucí například ze schváleného plánu investic, rozpočtu apod. Pouhé povědomí zadavatele o tom, že někdy v blíže neurčené budoucnosti bude potřeba určité obdobné plnění realizovat, přičemž konkrétní dobu plnění, resp. to, zda vůbec k jeho realizaci fakticky dojde, nelze s jistotou určit, pro naplnění podmínky časové souvislosti nestačí.“

Ve Vašem případě tedy doporučujeme zvážit, zda poptávané dodávky mezi sebou tvoří jeden funkční celek a zároveň zda jsou zadávané v časové souvislosti. Pokud ano, zvolte postup veřejné zakázky rozdělené na části. Pokud dospějete k opačnému názoru, pak můžete jednotlivé dodávky požadovat samostatně. Závěrem dodáváme, že jako vhodné řešení této situace je zavedení dynamického nákupního systému (§ 138 – § 142 ZZVZ). V případě zavedení dynamického nákupního systému pak nebudete muset řešit problematiku rozdělení předmětu veřejné zakázky a získáte velkou flexibilitu pro zadávání veřejných zakázek.

K dotazu ve věci horizontální spolupráce sdělujeme následující.

Horizontální spolupráci dle § 12 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ), je možné využít tehdy, pokud:

a) tato smlouva zakládá nebo provádí spolupráci mezi veřejnými zadavateli za účelem dosahování jejich společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb, které mají tito veřejní zadavatelé zajišťovat,

b) se spolupráce podle písmene a) řídí pouze ohledy souvisejícími s veřejným zájmem a

c) každý z těchto veřejných zadavatelů vykonává na trhu méně než 20 % svých činností, kterých se spolupráce podle písmene a) týká.

Jak uvádíte ve svém dotazu, mělo by jít o realizaci nákupu léků mezi dvěma subjekty, které mají stejného zřizovatele, tedy situaci, kdy by jedna příspěvková organizace objednávala léky od druhé příspěvkové organizace (jedná se o veřejné zadavatele). Za dodání léků by byla poskytována úplata.

Z Vašeho popisu není zřejmé, zda je v tomto postupu nějaký veřejný zájem, či zda je splněna podmínka podílu činnosti na trhu, avšak lze dojít k závěru, že není naplněna podmínka dle písm. a), tedy spolupráce za účelem dosahování společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb, které mají tito veřejní zadavatelé zajišťovat. Zásadní v tomto případě je pojem „spolupráce“, neboť aby byla tato podmínka splněna, musejí se oba subjekty na plnění fakticky podílet. O spolupráci se v žádném případě nemůže jednat tehdy, pokud jsou úkoly, které mají být předmětem spolupráce, delegovány pouze na jeden subjekt. Ve Vámi nastíněném případě jde o prodej léků ze strany jednoho subjektu druhému, a takový model zcela jednoznačně postrádá jakýkoliv znak spolupráce.

Lze tedy shrnout, že dle našeho názoru pro Vámi nastíněný případ není využití horizontální spolupráce dle § 12 ZZVZ možné.

Jako možný postup by se však mohlo jevit využití postupu dle § 11 odst. 4 písm. b) ZZVZ, tedy vertikální spolupráce s horizontálním prvkem. Dle daného ustanovení se za zadání veřejné zakázky nepovažují případy, kdy právnická osoba ovládaná podle § 11 odst. 1 písm. a) ZZVZ uzavře smlouvu s dodavatelem, v němž nemá přímou majetkovou účast žádná soukromá osoba a který je jinou právnickou osobou ovládanou veřejným zadavatelem podle písmene a).

Jak uvádíte, oba subjekty mají stejného zřizovatele. Je-li tento zřizovatel veřejným zadavatelem a zároveň sám nebo společně s jinými veřejnými zadavateli ovládá obě příspěvkové organizace obdobně jako své vnitřní organizační jednotky viz § 11 odst. 1 písm. a) ZZVZ, tedy pokud má rozhodující vliv na strategické cíle i významná rozhodnutí takto ovládané právnické osoby viz § 11 odst. 2 ZZVZ, pak se jeví jako možné, aby nákup léků jednou příspěvkovou organizací od druhé byl proveden na základě § 11 odst. 4 písm. b) ZZVZ, tedy formou vertikální spolupráce s horizontálním prvkem, budou-li naplněny veškeré zákonem stanovené uvedené podmínky.

Pokud se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu, kterou zadavatel není povinen v souladu s § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) zadat v zadávacím řízení. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu si zadavatel vymezuje ve vlastních vnitřních předpisech, u dotovaných veřejných zakázek je pak zadavatel povinen dodržet podmínky poskytnutí dotace (pokud jsou pro veřejné zakázky malého rozsahu stanoveny).

Vždy je povinen dodržet zásady: transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, které vyplývají z ustanovení § 6 ZZVZ.

V uvedeném případě tedy záleží na stanovených podmínkách a pravidlech, které vyplývají z výše uvedených dokumentů. Pokud se v daném případě nemění osoba dodavatele (pouze došlo k jeho přeměně), která byla vybrána k podpisu smlouvy na veřejnou zakázku malého rozsahu, a dál bude plněno v souladu s původní smlouvou na veřejnou zakázku, není nutné provádět nové výběrové řízení. Doporučujeme sepsat dodatek k původní smlouvě o změně právní formy dodavatele.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ) umožňuje použít v souladu s ust. § 52 ZZVZ k zadání podlimitní VZ zadávací řízení podle části 4., jinak určený pro nadlimitní režim, v takovém případě zadavatel postupuje podle části čtvrté obdobně, s výjimkou některých dílčích úprav ve vztahu k podmínkám použití jednacích řízení, a dále také lhůt, které jsou při zadávání podlimitní veřejné zakázky stanoveny specificky v ust. § 54 ZZVZ. Přitom výklad slova „obdobně“ je nutné použít v souladu s čl. 41 Legislativních pravidel Vlády, a tedy v plném rozsahu, pokud se jedná o přímý odkaz na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu. Ačkoliv tedy ust. § 89 odst. 5 ZZVZ upravuje možnost stanovit technické podmínky prostřednictvím přímého či nepřímého odkazu na určité výrobky (obchodní značky, konkrétní označení typu atp.) u nadlimitních VZ, stává se závazným také při zadání podlimitní VZ, postupem podle části čtvrté ZZVZ.
Pravidla formulace technických podmínek nedopadají na zjednodušené podlimitní řízení (ZPŘ), neboť se jedná o samostatnou vnitrostátní úpravu zadávacího řízení, bez odkazu k pravidlům nadlimitních VZ, a tudíž i do směrnic. To však neznamená, že regulace nastavených podmínek technické povahy by měla být v ZPŘ zcela opomenuta, neboť se jedná o samostatný druh zadávacího řízení dle ust. § 3 ZZVZ, který upravují obecná ustanovení v rozsahu § 33 – 51 ZZVZ. Zadavatel je tak povinen postupovat při sestavení zadávacích podmínek v souladu s ust. § 36 ZZVZ, kde odst. 1 stanoví, že zadávací podmínky nesmí být zpracovány tím způsobem, aby konkrétním dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Znění dotčeného ust. ZZVZ tak při vypracování zadávací dokumentace zohledňuje dodržení zásad přiměřenosti a nediskriminace dle § 6 ZZVZ.
K Vašemu dotazu dále uvádíme, že ačkoliv z pohledu systematiky ZZVZ dělí způsoby uzavření písemné smlouvy na VZ mezi formalizované postupy tzv. „v režimu ZZVZ“ nebo také na použití výjimky pro veřejné zakázky malého rozsahu dle § 27 ZZVZ (VZMR), je povinnost dodržovat zásadu přiměřenosti či zákaz diskriminace platná bez rozdílu na jejich cílovou hodnotu. I proto povinnost dodržet základní zásady obsahuje samostatná úprava zadávání VZMR v souladu s ust. § 31 ZZVZ, při jejichž zadávání je zadavatel povinen dodržet zásady ve smyslu § 6 ZZVZ.
Společně se při zadávání veřejných zakázek na základě ZZVZ uplatní podstata zákazu tzv. skryté diskriminace, která obecně odpovídá jakékoliv mechanické aplikaci zpřísňujících podmínek účasti v zadávacím řízení. Uvedení technické podmínky účasti v zadávacím řízení ještě automaticky nemusí vykazovat znaky skryté diskriminace, ale lze ji zdůvodnit právě ve vztahu ke specifickým požadavkům zadavatele na předmět plnění. To dokládá skutečnost, že obecně zadavatel není oprávněn odmítnout srovnatelné či technicky obdobné řešení, kterým by bylo možné dosáhnout stejného výsledku, jako při řešení požadovaným zadavatelem.

Dle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“) je zadavatel oprávněn veřejné zakázky malého rozsahu zadávat mimo režim ZZVZ, za současného dodržení zásad uvedených v § 6 ZZVZ.Vzhledem k tomu, že komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem upravená v § 221 ZZVZ dopadá toliko na komunikaci v zadávacím řízení a při zvláštních postupech podle části šesté zákona, lze při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu mimo režim ZZVZ, tj. za využití výjimky dle § 31 ZZVZ, stanovit v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku malého rozsahu povinnost podat nabídku výlučně v listinné podobě.

V případě dotazu by se mělo jednat pouze o tzv. rozpočtový přesun, tedy nikoliv o aplikaci ust. § 11 ZZVZ. Jen je nutno pouze upozornit, že by ze strany zadavatele neměly být poskytnuty jiné platby za konkrétní plnění příspěvkové organizace, než je tomu právě v případě přesunu prostředků z rozpočtu zadavatele, neboť v takovém případě by se již jednalo o úplatnou smlouvu.

K dotazu týkajícímu se vertikální spolupráce uvádíme následující: Dle § 11 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) může být uzavřena vertikální spolupráce mezi zadavatelem a jinou právnickou osobou, pokud tuto právnickou osobu a) sám zadavatel nebo společně s jinými veřejnými zadavateli ovládá obdobně jako své vnitřní organizační jednotky, b) v takto ovládané osobě nemá majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejný zadavatel nebo veřejní zadavatelé a c) více než 80% celkové činnosti takto ovládané osoby je prováděno při plnění úkolů, které jí byly svěřeny ovládajícím veřejným zadavatelem nebo ovládajícími veřejnými zadavateli nebo jinými právnickými osobami, které ovládající veřejný zadavatel nebo veřejní zadavatelé rovněž ovládají jako své vnitřní organizační jednotky. Podmínky tohoto ustanovení se dle § 11 odst. 6 ZZVZ vztahují i na zadavatele podle § 4 odst. 2 ZZVZ.
Pokud jsou kumulativně naplněny podmínky § 11 odst. 1 ZZVZ, lze uzavřít smlouvu o vertikální spolupráci bez provedení zadávacího řízení dle ZZVZ.V případě, že právnická osoba, s níž zadavatel uzavřel smlouvu o vertikální spolupráci, využije poddodávky od další právnické osoby, je nutné tyto poddodávky zadat postupem dle ZZVZ. Je tomu tak proto, že právnická osoba v rámci vertikální spolupráce splňuje definici zadavatele dle § 4 odst. 2 ZZVZ, neboť plnění je financováno z prostředků veřejného zadavatele. Právnická osoba v rámci vertikální spolupráce je tak povinna zadat poddodávky v zadávacím řízení, pokud výše předpokládané hodnoty poddodávky přesahují limity stanovené § 27 ZZVZ. Pokud předpokládaná hodnota nepřesahuje tyto limity, jedná se o veřejnou zakázku malého rozsahu, která dle § 31 ZZVZ může být zadávána mimo zadávací řízení a nemusí se řídit ustanoveními ZZVZ, ovšem musí být dodrženy základní zásady stanovené § 6 ZZVZ.
Závěrem uvádíme, že pořízení stavebního materiálu je též poddodávkou. A pokud právnická osoba v rámci vertikální spolupráce využije poddodavatele, je na tuto poddodávku nahlíženo jako na veřejnou zakázku, kterou je třeba zadat dle pravidel ZZVZ.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZZVZ) stanoví pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky dle § 16 až § 23 ZZVZ, kdy na základě § 19 odst. 3 ZZVZ je možné pro pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, jejichž cena je v průběhu „účetního období proměnlivá“, pořizovat opakovaně dle aktuálních potřeb k zajištění “operativních nákupů” a nepoužije se tak pravidlo ke stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže k tomu ve svém rozhodnutí S211/2013 ze dne 12. března 2014 rozhodl ve znění předchozí právní úpravy na základě zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách tak, že: „Obecně lze k problematice takových nákupů uvést, že zadavatel má v zásadě dvě možnosti jakým způsobem zajišťovat pořizování těchto dodávek. V případě, že se rozhodne řešit své potřeby operativně v průběhu roku, nemusí jednotlivé nákupy tohoto zboží vždy sčítat, jestliže jednotlivé nákupy reagují na aktuální potřeby zadavatele a věcně a časově spolu bezprostředně nesouvisí, a pak tedy zadavatel může postupovat podle § 13 odst. 8 ZVZ, srov. § 19 odst. 3 ZZVZ. V tomto případě musí zadavatel provádět dílčí výběry tohoto zboží podle aktuálních cen.“ Dále je rozhodnutím uvedeno, že: „Smyslem existence uvedené výjimky je umožnění úsporného vynakládání finančních prostředků, neboť se předpokládá, že u takových dodávek bude zadavatel vybírat z aktuálních cenových nabídek jednotlivých dodavatelů a díky tomu bude dosahovat výhodnějších podmínek plnění.“
K tomu, aby mohlo docházet k zajištění „operativních nákupů” shora uvedeným způsobem, nesmí se „řetězit objednávky“ se stále stejným okruhem dodavatelů, anebo prostřednictvím dlouhodobých smluv, ale je vždy nutné zajistit, aby veřejná zakázka byla opakovaně vystavena hospodářské soutěži. Komentář Pavel Herman, Vlastimil Fidler a kol., Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek, 2. aktualizované vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 52, k odst. (3) dotčeného ustanovení uvádí: „V případě, že cena opakovaně pořizovaného je proměnlivá, bývají menší nákupy podle aktuálních potřeb hospodárnější, účelnější a efektivnější.“
Jelikož se při zajištění shora uvedených dodávek jedná o rizikový postup, neboť zadavatel může snadno pochybit (důvodem může být nezbytnost zajištění hospodárnosti, anebo také ekonomické výhodnosti krátkodobých či jednorázových nákupů, a dále prokazatelnost, že k naplnění podmínky hospodárnosti skutečně dochází), doporučujeme k zásobování stravovacího provozu využít na nákup potravin či drogistických a hygienických potřeb Dynamický nákupní systém (DNS), který je jedním z flexibilních nástrojů pro zadávání veřejných zakázek, kdy jde o plně elektronizovanou formu zadávání veřejných zakázek, která umožňuje zadávat zakázky na základě momentálních potřeb zadavatelů. Na základě zajištění těchto předpokladů se pro nákup komodit na zásobování stravovacího provozu jeví DNS jako vhodný instrument. DNS přináleží do zvláštních postupů podle části šesté zákona, konkrétně se jedná o ustanovení dle § 138 až § 142 ZZVZ. Na rozdíl od rámcových dohod, kde je vyloučena možnost přístupu dalších dodavatelů, mohou dodavatelé do DNS přistupovat nejen ve fázi jeho zavádění, ale jsou oprávněni podávat žádost o účast v DNS kdykoli v průběhu jeho trvání. Výhodou zavedeného DNS je skutečnost, že dobu po kterou byl DNS zaveden, je možné dále prodlužovat. Je pouze nezbytné odhadnout rozsah všech veřejných zakázek, které mohou být v průběhu jeho trvání zadány. Také je vhodné uvažovat o rozdělení DNS do kategorií, které budou vymezeny objektivním způsobem na základě samostatných druhů komodit, v nichž budou jednotlivé veřejné zakázky zadávány. Bezpochyby to napomůže k zajištění větší míry diverzifikace dodavatelů nebo k získání co nejvýhodnějších podmínek při nákupů jednotlivých druhů komodit.

Situaci, kdy je hodnotícím kritériem nejnižší nabídková cena a zadavatel obdrží od dvou účastníků nabídky se shodnou nabídkovou cenou, která je zároveň nejnižší nabídkovou cenou, zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) neupravuje. Zadavatel je v takovém případě povinen počínat si tak, aby jeho další postup v zadávacím řízení byl v souladu s obecnými zásadami pro zadávání veřejných zakázek, uvedenými v § 6 ZZVZ. Jako gestor ZZVZ zastáváme stanovisko, že zásady § 6 ZZVZ v této situaci nevylučují vybrat nejvhodnější nabídku prostřednictvím losu. Evropské právo nahlíží na los jako na povolený prostředek výběru (např. při omezování počtu účastníků zadávacího řízení), proto není přípustný argument, že jde o postup netransparentní a tedy zakázaný. Pro výběr nejvhodnější nabídky prostřednictvím losu není nutná výhrada takového postupu v zadávací dokumentaci a zadavatel jej tak má možnost provést i bez výhrady.
Pokud zadavatel přistoupí k losování, musí dbát na zajištění jeho transparentnosti. Za vhodné se považuje zejména losování za účasti notáře, dále pak umožnění účasti při losování a umožnění kontroly losovacího zařízení účastníkům řízení, kteří podali nabídky s nejnižší nabídkovou cenou.

Z dotazu nevyplývá, kdo je poskytovatelem předmětné dotace a zda je tato poskytována z Evropských strukturálních a investičních fondů. Pokud by však šlo o Evropské strukturální a investiční fondy, jsou podmínky pro zadávací/výběrové řízení stanoveny poměrně přísně a do tzv. funkčního celku a tedy i předpokládané hodnoty bude v obou případech nezbytné zahrnout všechna související plnění. Nicméně zároveň platí i možnost analogického postupu dle § 18 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen ZZVZ), tedy že určité části do 20% předpokládané hodnoty funkčního celku můžete zadat mírnějším postupem, který odpovídá předpokládané hodnotě této konkrétní (menší) části, případně částem. Ve Vámi popsaných případech by bylo možné přívěsný vlek zadat tvz. z ruky, protože splňuje uvedený 20% limit a stejně tak by v případě druhého výběrového řízení bylo možné zadat tzv. z ruky další vybavení díly až do hodnoty 300.000 Kč, pokud je celková předpokládána hodnota této zakázky 1.500.000,- Kč

K Vašemu dotazu, jenž se týká povinné elektronizace u výjimky uvedené v § 29 písm. m) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, sdělujeme:
Povinnost komunikovat elektronicky dopadá pouze na veřejné zakázky zadávané v zadávacích řízeních. Z výše uvedeného vyplývá, že veřejné zakázky zadávané mimo zadávací řízení mohou být i nadále realizovány v listinné podobě.

Bez bližších informací nelze určit. Může to být obojí – záleží na tom, zda jsou s výměnou spojeny stavební práce či výměna vodoměrů je prováděna v rámci větší stavební zakázky nebo v případě pouhé prosté výměny vodoměrů zda cena za provedení služby nepřevyšuje cenu samotných vodoměrů – potom by to mohla být i (servisní) služba (§ 15 zákona 134/2016 Sb.). Při určení se postupuje podle § 14 a § 15.

V souvislosti s Vaším dotazem ohledně povinností při zadávání zakázky malého rozsahu s hodnotou vyšší než 500 000 Kč sdělujeme následující:
Zakázky malého rozsahu není zadavatel povinen v souladu s § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) zadávat v zadávacím řízení. Zadavatel je však povinen dodržet zásady podle § 6 ZZVZ, tj. transparentnost, přiměřenost, rovné zacházení, zákaz diskriminace a neomezovat účast dodavatelům se sídlem v členském státě EU nebo ve státě, který má uzavřenou smlouvu o přístupu k veřejné zakázce.
V případě zakázky s hodnotou nad 500 000 Kč bez DPH je v souladu s § 219 ZZVZ veřejný zadavatel povinen uveřejnit na profilu zadavatele uzavřenou smlouvu na tuto zakázku a následně skutečně uhrazenou cenu za plnění smlouvy. Uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele není potřeba, pokud je smlouva v souladu s § 219 odst. 1 písm. d) ZZVZ uveřejněna podle jiného právního předpisu, typicky tedy pokud je smlouva uveřejněna v registru smluv. Skutečně uhrazená cena za plnění smlouvy musí být v souladu s § 219 odst. 3 ZZVZ uveřejněna na profilu zadavatele do 3 měsíců od splnění smlouvy, na kterou se vztahuje povinnost uveřejnění viz výše. Pokud doba plnění smlouvy přesahuje jeden rok, uveřejní veřejný zadavatel nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku cenu za plnění smlouvy v předchozím kalendářním roce.
Zároveň v případě veřejného zadavatele podle § 4 ZZVZ je v případě zakázek s hodnotou nad 500 000 Kč bez DPH dána usnesením vlády č. 408/2018, kterým se mění usnesení vlády č. 467/2017 povinnost využívat pro zadání Národní elektronický nástroj (NEN). Povinnost používat NEN se nevztahuje na zakázky, které byly zahájeny před 1. červencem 2018 v jiném elektronickém nástroji a na zakázky malého rozsahu, které naplňují stejné podmínky pro využití výjimky z povinnosti zadávat je v zadávacím řízení dle ZZVZ. Povinnost používat NEN se nevztahuje na organizace, které si do 30. června 2018 požádali o příslušnou výjimku.
Zároveň, pokud se jedná o dotovanou zakázku, je nutné dodržet pravidla určená poskytovatelem příslušné dotace.

Zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky, v souladu s § 16 odst. 1 věty 2. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZVZZ“). Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích.
K posouzení limitu na veřejnou zakázku malého rozsahu je rozhodující celková hodnota veřejné zakázky, která se stanoví za období 48 měsíců. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty. Za veřejné zakázky malého rozsahu ZZVZ označuje veřejné zakázky, jejichž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než částky uvedené v § 27. Celková cena za plnění proto nesmí překročit ZZVZ stanovené limity.
U veřejných zakázek na služby, jejichž smlouvy jsou uzavírány na dobu neurčitou nebo na dobu delší než 48 měsíců, se stanoví v souladu s § 21 odst. 1 ZZVZ předpokládaná hodnota se zahrnutím poskytování služeb v době 48 měsíců. Předpokládaná hodnota plnění poskytovaných služeb v době následující po 48 měsících se již nebere v úvahu.
Pokud ve smlouvě na veřejnou zakázku není sjednána cena za dílo, ale ceny jednotkové za určité poskytované služby a není-li stanoven celkový objem dotazem dotčených poskytovaných pracovně lékařských služeb, pak je u smlouvy na dobu neurčitou rozhodná předpokládaná výše úplaty za období 48 měsíců.
U smlouvy na dobu neurčitou je tedy možno pokračovat v plnění i v době přesahující 48 měsíců, potom hodnota takového plnění již nemá na předpokládanou hodnotu vliv.
Správný postup při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, k jehož přezkumu je oprávněn dle § 248 odst. 1 písm. b) ZZVZ Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, rozhoduje o tom, zda postup zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, je v souladu se ZZVZ.

V souladu s ustanovením § 16 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZZVZ”) se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky (v případě, že veřejná zakázka není zadávána v zadávacím řízení).
Měnit závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku lze pouze v souladu s pravidly obsaženými v ustanovení § 222 ZZVZ, které stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, nesmí zadavatel umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení podle ZZVZ.
Pokud zadavatel dodrží pravidla pro změnu závazku podle ustanovení § 222 ZZVZ, tak i když předpokládaná hodnota původní podlimitní veřejné zakázky spolu s provedenými změnami závazku ze smlouvy v součtu následně převýší finanční limit stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb. pro určení nadlimitní veřejné zakázky, tak nepůjde o porušení ustanovení § 16 odst. 5 ZZVZ. Zadavatel tak nepostupoval v rozporu se ZZVZ, když původní veřejnou zakázku zadával v podlimitním režimu.
Pokud má být měněn závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku malého rozsahu, je nutné zkoumat, zda veřejná zakázka po změně splňuje limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu. Pokud ano, lze změnu provést bez provedení zadávacího řízení na základě výjimky podle ustanovení § 31 ZZVZ (tj. bez aplikace pravidel uvedených v ustanovení § 222 ZZVZ). Pokud by však limit byl překročen, je nutné postupovat podle pravidel uvedených v ustanovení § 222 ZZVZ. Blíže k této problematice viz stanovisko expertní skupiny MMR k ZZVZ: http://www.portal-vz.cz/getmedia/00967aff-acdc-423c-9cb3-c5a8909c22d1/171010_Zmena-zavazku-ze-smlouvy-na-verejnou-zakazku.pdf [PDF, 180.37KB]

Se vší pravděpodobností bez znalosti dalších informací byste skutečně museli zadat zakázku jako zadavatel podle zákona 134/2016 Sb.  o zadávání veřejných zakázek. Nikoliv jako veřejný zadavatel, ale jako zadavatel podle § 4 odst.2. To však na věci nic nemění.

Vzhledem k tomu, že se ve Vašem případě jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu, nevztahuje se na zadání zakázky zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“). Zadavatel totiž podle ustanovení § 31 ZZVZ není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu, nicméně je povinen dodržovat zásady podle § 6 ZZVZ.
Z pohledu ZZVZ lze konstatovat, že zadavatel by měl dodržet zásady podle § 6 ZZVZ a dále pravidla poskytovatele dotace, podle kterých by zadavatel měl v tomto případě postupovat. Co se týče zadání veřejné zakázky malého rozsahu napřímo žadateli o dotaci (tatáž osoba žádá o dotaci a zároveň realizuje plnění veřejné zakázky), toto ZZVZ neřeší a nejedná se tak o porušení § 6 ZZVZ.
Z výše uvedeného vyplývá, že záleží primárně na tom, co je uvedeno ve smlouvě o poskytnutí dotace. Pokud smlouva o poskytnutí dotace nevylučuje přidělení zakázky samotnému žadateli o dotaci, jeví se tento způsob jako správný, nicméně znovu zdůrazňuji, že záleží na podmínkách, které vyplývají ze smlouvy o poskytnutí dotace.

V souvislosti s Vaší žádostí k právní normě, která ukládá povinnost zadávat veřejnou zakázku příjemci dotace, uvádíme následující:
Pravidla a povinnosti při zadávání veřejných zakázek řeší zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve znění pozdějších předpisů. V souladu s § 4 odstavcem 2 výše uvedeného zákona je zadavatelem i osoba, která k úhradě nadlimitní nebo podlimitní veřejné zakázky použije více než 200 000 000 Kč, nebo více než 50% peněžních prostředků poskytnutých z a) rozpočtu veřejného zadavatele, b) rozpočtu Evropské unie nebo veřejného rozpočtu cizího státu s výjimkou případů, kdy je veřejná zakázka plněna mino území Evropské unie.
Z Vámi poskytnutých informací nelze přesně určit, jakou poměrnou část z celkové ceny zakázky činí státní dotace. Pokud se jedná o více než 50%, splňujete podmínku zákona a jste povinni se jím řídit. Zároveň zde existuje možnost, že poskytovatel dotace v rámci svých pravidel celý postup zpřísní.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky na dodávku stravovacích poukazů je předpokládaná výše peněžitého závazku zadavatele vyplývající z plnění veřejné zakázky, tedy předpokládaný objem veřejných prostředků, které jdou směrem od zadavatele k dodavateli. V daném případě je předpokládaná hodnota veřejné zakázky představována výší provize, kterou zadavatel dodavateli hradí, naopak cena samotných stravenek se do předpokládané hodnoty nezapočítává, neboť prostředky zadavatele nejsou snižovány o jmenovitou hodnotu poukazu, za finanční prostředky zadavatel obdrží poukazy ve stejné hodnotě, nedochází tedy k vydávání veřejných prostředků.
Pro zachování jistoty postupu v souladu se zákonem doporučujeme, aby součástí předpokládané hodnoty veřejné zakázky byla jak provize, kterou hradí zadavatel ve formě ceny za poskytnutí služby tak provize, kterou dodavatel inkasuje od třetích subjektů.
Jak bylo řečeno již výše, částka odpovídající nominální hodnotě stravenek pak není součástí předpokládané hodnoty veřejné zakázky, neboť se nejedná o částku, kterou by zadavatel dodavateli měl zaplatit za plnění zakázky tj. dodání stravenek. Ve vztahu k nominální hodnotě stravenky dochází pouze k výměně „nositele“ hodnot, peníze za stravenky, přičemž se jedná o nositele hodnot, které lze považovat za vzájemně značně zastupitelné.

Odpověď na Vaši otázku je poměrně jednoduchá, zadavatel, který spadá do skupiny subjektů dle bodu III.1 dle usnesení vlády č. 467 ze dne 21. června 2017 nemá povinnost zadávat VZMR v NEN. Tato skutečnost vyplývá z Vámi uvedených ustanovení předmětného UV, přičemž je jednoznačně potvrzena i zněním příslušných pravidel, jež přikládám.
https://nen.nipez.cz/UzivatelskeInformace/ProvozniRad    
Část Pravidel NEN:
Čl. II. – Působnost Pravidel
1) Provozovatel a jakýkoli uživatel NEN jsou povinni řídit se Pravidly, není-li stanoveno jinak.
2) Zadavatel je oprávněn nezadat veřejné zakázky, na něž se nevztahuje povinnost zadat zakázku v zadávacím řízení podle ZZVZ, s výjimkou veřejných zakázek malého rozsahu, jejichž předpokládaná hodnota přesáhne částku 500 000 Kč bez DPH, prostřednictvím NEN, pokud dále není stanoveno jinak.

U stavebních prací není dána podmínka, že by se musely zakázky za jeden rok sčítat. U stavebních prací se postupuje podle § 16 odst. 2 – (2) Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku, není-li dále stanoveno jinak.
A také podle § 18, odst. 1 a 2.
(1) Je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána
a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo
b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.
(2) Součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle odstavce 1 musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v odstavci 3 musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.
Takže se posuzují konkrétní okolnosti dané (daných) zakázky (zakázek), zda u nich nastaly uvedené podmínky, či nikoliv, zda tvoří jeden funkční celek, jaká je časová souvislost a další. Samotný fakt, že zakázky zadává jediný zadavatel ještě nezavdává zákonnou příčinu nutně všechny zakázky zadat v jediném zadávacím řízení. Skutečně je to na konkrétním posouzení všech okolností jednotlivých zakázek.

Uveřejnění předpokládané hodnoty veřejné zakázky zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), ukládá jen v případě, že si zadavatel vyhradí plnění podle § 100 odst. 3 ZZVZ. Podle tohoto ustanovení si zadavatel může v zadávací dokumentaci vyhradit možnost použití jednacího řízení bez uveřejnění pro poskytnutí nových služeb nebo nových stavebních prací. Pro jiné situace není povinnost uveřejnění předpokládané hodnoty uložena.
Údaje, které mají být v oznámení o zahájení zadávacího řízení vyplňovány, jsou stanoveny v příloze č. 7 vyhlášky č. 168/2016 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele. Pro standardní formulář 2 “Oznámení o zahájení zadávacího řízení” lze výčet povinných údajů nalézt v části B. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky není v tomto výčtu zahrnuta.
K problematice uveřejňování předpokládané hodnoty veřejné zakázky zaujala v stanovisko Expertní skupina MMR. Stanovisko se bylo vydáno v době platnosti předchozího zákona (137/2006 Sb.) a je dostupné na tomto odkazu http://www.portal-vz.cz/cs/Jak-na-zadavani-verejnych-zakazek/Metodiky-stanoviska/Stanoviska/Stanoviska-expertni-skupiny-MMR-k-ZVZ/Uverejnovani-predpokladane-hodnoty. Kromě nově uložené povinnosti podle § 16 odst. 3 ZZVZ, odpovídá stanovisko i současné právní úpravě.

Zadavatel není povinen zadávat dle § 31 zákona 134/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále ZZVZ) v zadávacím řízení veřejné zakázky malého rozsahu. Ty jsou definovány v § 27 ZZVZ (veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo na stavební práce částce 6 000 000 Kč) dle kritéria prahové předpokládané hodnoty.
Z výše uvedeného je zřejmé, že zadávací řízení na veřejné zakázky malého rozsahu probíhat elektronicky nemusí, neboť je zadavatel řeší mimo režim ZZVZ.

Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky (dále jen „PHVZ“) podle pravidel uvedených v zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) je jedním z hlavních nástrojů předcházení účelovosti dělení jinak spolu souvisejících položek předmětu plnění a může k němu docházet například za účelem snižování právě PHVZ, přičemž důsledkem může být neoprávněné užití mírnějších režimů pro zadávání veřejných zakázek nebo postupů při uzavírání smluv. Zadavatel se může dopustit účelového dělení předmětu vždy, pokud stanovení PHVZ neprobíhá podle pravidel uvedených v § 15 ZZVZ, anebo například dochází k „okrajování“ menších celků veřejné zakázky, a to v případě jinak spolu věcně a místně souvisejících plnění v rámci jednoho účelového celku podle předmětu veřejné zakázky. Následně je možné hovořit o účelovém dělení předmětu veřejné zakázky, neboť podle § 16 odst. 2 ZZVZ se do předpokládané hodnoty veřejné zakázky zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku.

Na základě § 19 ZZVZ se při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na dodávky, které jsou pravidelně pořizované nebo trvající, vychází z předpokládané hodnoty za 12 měsíců, přičemž pojem účetní období se vykládá podle zákona o účetnictví a je za něj považováno období z hlediska časové, věcné a místní souvislosti požadovaného plnění. S ohledem na výjimku podle § 19 odst. 3 ZZVZ doplňujeme, že pokud by se u pravidelně pořizovaných nebo trvajících dodávek mělo jednat o takové plnění, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá, pak zadavatel pořizuje takové dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb.

Při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je rozhodné zkoumání vazby na okolnosti a potřeby předpokládaného využití nakupovaného zboží. Jednotlivé položky předmětu plnění, které společně tvoří v určitém časovém období funkční celky, ale jsou i jinak věcně související, by proto neměly být děleny na samostatné veřejné zakázky. Pokud hodnota nakupovaných komodit nedosáhne limitů uvedených na základě § 27 ZZVZ, není zadavatel v souladu s § 31 ZZVZ povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu (dále jen“VZMR“). Z pohledu ZZVZ se tak nejedná o formalizovaný postup, neboli způsob zadání VZMR není upraven v žádném ze samostatných druhů zadávacích řízení a zadavatel je povinen dodržet pouze zásady uvedené v § 6 ZZVZ. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytuje výkladová stanoviska zejména k ZZVZ, avšak povinnost zveřejňovat smlouvy se řídí samostatnou právní úpravou, ve znění zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (dále jen „Registr smluv“). K Vašemu dotazu uvádíme následující shrnutí. Výjimku z povinnosti uveřejnit smlouvu v Registru smluv je možné uplatnit také v případě, že výše hodnoty takové smlouvy na jednorázové plnění činí částku 50 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo nižší. Příslušné resortní předpisy mohou stanovit i přísnější pravidla pro zveřejňování informací v Registr smluv, ZZVZ však tuto problematiku žádným způsobem dále neupravuje ani neřeší.

V případech, kdy jsou součástí pořizovaného plnění tedy dodávek i stavební práce, se hlavní předmět zakázky určí podle základního účelu veřejné zakázky.  Základní účel veřejné zakázky se odráží i v určení hlavního kódu CPV při zahájení zadávacího řízení.  Pokud veřejná zakázka v sobě zahrnuje kromě dodávky zboží také poskytnutí služeb nebo stavebních prací spočívajících v umístění, montáži či uvedení takového zboží do provozu, nejedná se o zhotovení stavby, pokud tyto činnosti nejsou základním účelem veřejné zakázky, avšak jsou nezbytné ke splnění veřejné zakázky na dodávky.Pokud by byla hlavním účelem veřejné zakázky oprava budovy a v jejím rámci by  došlo k výměně výtahu v budově,  jednalo by se o veřejnou zakázku na stavební práce.

Číselník NIPEZ slouží především jako informační podpora při zadávání veřejných zakázek jak pro zadavatele, tak dodavatele. Slouží ke standardizaci jednotného popisu předmětů veřejných zakázek (na základě CPV kódů), ale není primárním určovatelem druhu veřejné zakázky, je pouze pomocným, orientačním pomocníkem. Zadavatel musí určit druh veřejné zakázky na základě zákona, pokud jde o zakázku, kterou podle zákona musí zadávat. Může existovat řada zakázek na služby nebo dodávky, v rámci kterých jsou prováděny i stavební úpravy, tedy činnosti, které najdete pod stavebními pracemi.
Pro Vás tedy bude rozhodující, zda provádíte pouze pokládku PVC a nic více nebo pouze renovaci parket, či zda všechny uvedené činnosti provádíte v rámci např. větší rekonstrukce nebo v souvislosti s instalací nějaké dodávky.Pokládku PVC nenajdete v jednotném slovníku, ale najdete tam položku pokládka podlah a podlahových krytin (mezi položkami stavebním prací – 4543000-4 a další položky). Obdobně nenajdete výmalbu chodeb, ale pod položkou 45440000-3 sklenářské, malířské a natěračské práce (a další položky).
Pro určení druhu veřejné zakázky je jedno, zda jde o stavbu nebo běžnou opravu (i to má pouze orientační, pomocný charakter) – jde o její charakter a věcné zaměření v kontextu celé zakázky . Pokud by šlo pouze o Vámi uváděné položky, pravděpodobně by šlo o stavební práce. Pokud by šlo o zakázku do dvou mil. Kč, určení je z hlediska zákona nerelevantní.

Možnost zadávat samostatně na úrovni organizačních jednotek je dána jejich skutečnou volností v organizačním uspořádání, volností a možností nakládat s finančními prostředky, mírou nezávislosti v jednání, či volností uzavírat samostatně smlouvy. Není dána územně, tedy nerozhoduje, zda jednotlivé organizační složky/útvary se nacházejí v jedné nebo více budovách, či zcela na rozdílných adresách. Podstatný vliv na určení, zda taková osoba/organizační složka může nebo nemůže zadávat samostatně, mají interní předpisy takové osoby, interní pravidla, zřizovací listiny, statusy, kde je řada kompetencí popsána. Na základě vyhodnocení takových podstatných informací se zadavatel rozhodně, zda odpovídá § 17 – a tedy má odpovídající funkční samostatnost, či nikoliv. Funkční samostatnost může být dána i pouze pro některé kategorie. Pokud zmiňujete Vaše právní oddělení, musíte při vyhodnocování zvážit i jeho roli. Má právní oddělení slovo ve všech zakázkách? Má právo veta při rozhodování o způsobu provádění veřejných zakázek? Může se každý ředitel sám rozhodnout o určení druhu veřejné zakázky, zadávacího řízení a následně může po provedení zadávacího řízení bez ohledu na jiné výhrady uzavřít smlouvu za jemu svěřený ústav?
Pokud zmiňujete centrální nákup/zadávání, pravděpodobně bylo zřízeno za účelem centrálního zadávání za účelem jednotného nákupu. Tedy pravděpodobně musíte centralizovaně zadávat na základě nějakého dokumentu, rozhodnutí, které určilo, že se má centrálně nakupovat. Pokud takové rozhodnutí nemůžou jednotlivé provozní jednotky ignorovat, nelze usuzovat, že jde o samostatné provozní funkční jednotky.
Doporučení: vyhodnotit všechny okolnosti, které určují volnost jednotlivých provozních jednotek. Co se týká centralizovaného nákupu, se vší pravděpodobností nejde o samostatné provozní jednotky a doporučujeme nakupovat centrálně za zadavatele. Co se týká konkrétně recyklérů, bez bližších odborných znalostí můžeme doporučit vyhodnotit nikoliv pouze cenu (rozdíl mezi 20 tisíci a 3,5 mil. Kč), ale i technologickou/technickou povahu výrobku, okruh dodavatelů, CPV klasifikaci, minulou zkušenost s nakupováním obdobných výrobků – zda jde o pravidelné nakupování nebo zda jde o skutečně ojedinělý nákup stroje, kde nepočítáte s jeho dalším pořizováním v blízké budoucnosti. Pokud slouží obdobným pracím, vyrábí je obdobný okruh dodavatelů, zadáváte (poptáváte) je relativně pravidelně, možná slouží k obdobnému účelu, potom bychom doporučili společný nákup. V případě, že si jako zadavatel nejste zcela jisti, doporučujeme využít § 18, § 35 (§101 v nadlimitním režimu) pro rozdělení zakázky na části a zadávat ve více zadávacích řízeních za dodržení postupů v uvedených paragrafech.

S ohledem na skutečnost, že podnájem je systematicky v občanském zákoníku zařazen do části čtvrté, hlavy druhé, oddíl 3 – nájem, vztahuje se tak předmětná výjimka i na podnájem nemovitosti.

Nový zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) již nepoužívá termín sektorový zadavatel, neboť došlo k přesunutí těžiště ze subjektu na předmět veřejné zakázky a nově tedy používá pouze pojem sektorová veřejná zakázka. Tou je dle části sedmé ZZVZ jednak sektorová veřejná zakázka, jíž zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti, v tomto případě je tedy nutno splnit podmínky dvě, a to naplnění definice veřejného zadavatele a výkon relevantní činnosti při zadání takové zakázky. V rámci další kategorie sektorových veřejných zakázek je nutno splnění celkem tří podmínek, a to že sektorová veřejná zakázka je zadávaná osobou, která není veřejným zadavatelem, je jím zadávána při výkonu některé z definovaných relevantních činností a tuto relevantní činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva nebo nad touto osobou vykonává veřejný zadavatel přímo nebo nepřímo dominantní vliv. Splnění podmínek existence zvláštních či výhradních práv je v tomto případě zásadním, neboť pokud taková osoba bude vykonávat relevantní činnost, nicméně s absencí těchto práv, nebude podléhat aplikaci pravidel platných pro sektorové veřejné zakázky. Jako poslední je sektorová veřejná zakázka, kterou zadává jiná osoba při výkonu relevantní činnosti a nad kterou uplatňuje veřejný zadavatel přímo či nepřímo dominantní vliv.
Jak uvádíte, pro definici veřejného zadavatele – jiné právnické osoby, zde ve Vašem případě nejsou naplněny všechny podmínky definice, a to konkrétně, kdy jiná právnická osoba byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, jež nemají průmyslovou či obchodní povahu. K definici veřejného zadavatele dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. e), je nutno zdůraznit, že je nutno splnit bod 1. a bod 2 taxativně.
Tedy k definici tzv. jiné právnické osoby lze uvést, a to ve vztahu k podmínce ad) 1, že předmětná společnost musí splňovat několik podmínek. Musí se jednat o právnickou osobu založenou na základě zákona či zřízenou zákonem. Ve vztahu k podmínce uspokojování potřeb veřejného zájmu lze říci, že společnosti v odvětví vodárenství mají de facto stejný účel založení či zřízení, a to provozování vodovodů a kanalizací, přičemž tuto činnost lze bez dalšího považovat za uspokojování potřeb veřejného zájmu, které zároveň ze své podstaty nemají průmyslovou či obchodní povahu, vždy je však nezbytné posouzení ad hoc.
Z povahy potřeb veřejného či obecného zájmu de facto vyplývá také zvláštní zájem na zabezpečení jejich uspokojování, projevující se např. tím, že takové potřeby jsou uspokojovány buďto přímo prostřednictvím státu či stát si nad uspokojováním těchto potřeb ponechává kontrolu, ať již přímo či prostřednictvím ovlivňování podmínek, za nichž uspokojování potřeb v obecném zájmu probíhá. Pro podporu shora uvedených tvrzení lze uvést situaci, kdy by se předmětná společnost dostala do ztráty, která by pro ni byla likvidační, přičemž zakládající subjekt – obec by takovou ztrátu negarantovala, což patrně nelze předpokládat. Za další rozhodnou skutečnost lze považovat i regulaci cen vodného a stočného ze strany územně samosprávných celků formou obecně závazných cenových předpisů, cena tedy není regulována trhem.
V dané souvislosti je nutno zohlednit především judikaturu Soudního dvora EU, a to příkladmo rozhodnutí ve věci C 360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding, jsou potřeby veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu chápány jako potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu, a které se stát z důvodů obecného zájmu rozhodl poskytovat sám nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv. Při posuzování, zda – li zde existuje potřeba v obecném zájmu nemající průmyslový ani obchodní charakter, musí být vzaty v úvahu všechny relevantní právní a faktické prvky, jako okolnosti převládající v době, kdy byl dotyčný subjekt zřizován a podmínky, za kterých vykonává svoji činnost (rozhodnutí SDEU ve věci C-18/2001 Riitta Korhonem vs. Varkauden Taitotalo, čl. 48).
K postavení společnosti, která je veřejným zadavatelem lze dále uvést rozsudek SDEU ze dne 10. 4. 2008 ve věci C-393/06 Ing. Aigner, Wasser-Wärme-Umwelt GmbH vs. Fernwärme Wien GmbH, který uvádí k podmínce potřeby obecného zájmu: “je lhostejné, že kromě své úlohy v obecném zájmu vykonává uvedený subjekt rovněž další činnost za účelem dosažení zisku, pokud nadále uspokojuje potřeby obecného zájmu … podíl činností vykonávaných za účelem dosažení zisku v rámci všech činností daného subjektu je pro účely jeho kvalifikace jako veřejnoprávního subjektu rovněž irelevantní”.
Ve vztahu k podmínce ad) 2 lze konstatovat, že případy, kdy společnost bude financována z více než 50% státem či jiným veřejným zadavatelem, nebo bude státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána, a to zpravidla ve smyslu ustanovení § 66a obchodního zákoníku, lze považovat za dostačující k jejímu naplnění a tedy klasifikaci společnosti jako veřejného zadavatele. Není ani rozhodné, zda je společnost ovládána jedním či více veřejnými zadavateli, neboť podmínka ovládání veřejným zadavatelem je splněna i v případě více veřejných zadavatelů, příkladmo svazků obcí. Smyslem předmětného ustanovení je postihnout případy, kdy veřejný zadavatel založí právnickou osobu jiné formy než příspěvková společnost a samozřejmě tedy i případy, kdy zde existuje pluralita subjektů.
Případ jiné osoby dle ustanovení § 151 odst. 2 ZZVZ, jež vykonává relevantní činnost, a to na základě zvláštních či výhradních práv, či pokud nad ní veřejný zadavatel uplatňuje dominantní vliv je nutno uvést, že existenci zvláštních či výhradních práv je nutno posoudit dle následujících premis. Zvláštními či výhradními právy dle ZZVZ jsou práva udělená příslušným orgánem veřejné moci na základě právního předpisu, jejichž obsahem je vyhrazení výkonu relevantních činností jednomu či více subjektům, a která podstatně ovlivňují možnost jiných subjektů vykonávat tuto činnost. Je tedy nutno především posouzení, zda – li udělení takového práva podstatně ovlivní možnost jiných osob za srovnatelných podmínek vykonávat relevantní činnost na stejném území a je nutno i zkoumat, jakým způsobem tato osoba předmětné právo získala.
Zásadní skutečností, jejíž existence vede k závěru, že se nejedná o zvláštní či výhradní právo je ta, zda taková práva byla udělena postupem, u něhož bylo zajištěno vhodné zveřejnění, a jejichž udělení bylo založeno na objektivních kritériích. Zcela nově je v zákoně zároveň vymezen demonstrativní výčet právních předpisů, na základě kterých pokud je takové osobě právo uděleno, rovněž se o zvláštní či výhradní právo nebude jednat. Předmětné právní předpisy jsou jednak vymezeny v příloze č. 5 zákona a dále se jedná o postupy, mezi něž patří zadávací či koncesní řízení umožňující účast neomezenému okruhu dodavatelů.
V příloze č. 5 zákona se jedná o demonstrativní výčet právních předpisů EU, kdy za postupy udělené v souladu s těmito jsou považovány právní předpisy ČR, kterými došlo k jejich transpozici. Předmětné právní předpisy, vymezené touto přílohou, věcně pokrývají část relevantních činností, definovaných v zákoně. Mezi předmětné právní předpisy patří zejména právní předpisy EU (vymezené přílohou II. sektorové směrnice) a dále právní předpisy ČR, kterými došlo k jejich transpozici, přičemž je nutno především klást důraz na příslušné evropské právní předpisy, neboť by nebylo lze akceptovat případné právní předpisy ČR, jež mají širší působnost. Lze zmínit například udělení oprávnění k provozu zařízení pro zemní plyn dle směrnice 2009/73/ES, o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, dále povolení nebo výzva k podání nabídky na výstavbu nových zařízení na výrobu elektřiny v souladu se směrnicí 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, obě transponované v rámci energetického zákona.
Mezi postupy vymezené přílohou č. II sektorové směrnice a přílohou č. 5 zákona však nepatří konkrétní postupy vztahující se k výrobě tepla, neboť ve vztahu k energetickému zákonu jsou vymezeny pouze postupy ve vztahu k zemnímu plynu a k výrobě elektřiny, k obdobnému závěru tedy lze dospět i posouzením existence zvláštních či výhradních práv dle obecných premis v ZZVZ.
Závěrem tedy lze konstatovat, že ve Vašem případě bude patrně při zadávání sektorové veřejné zakázky nutno postupovat dle ZZVZ, neboť ve Vašem případě by měla být naplněna definice sektorové veřejné zakázky, jíž zadává veřejný zadavatel vykonávající relevantní činnost, případně, pokud by zde skutečně absentovala jedna z podmínek, a to existence průmyslové či obchodní povahy, dle našeho názoru bude naplněna definice jiné osoby dle §151 odst. 2 ZZVZ, jež vykonává relevantní činnost na základě zvláštního či výhradního práva nebo nad touto osobou může veřejný zadavatel uplatňovat dominantní vliv. Tedy v případě, kdy budete zadávat jako veřejný zadavatel sektorovou veřejnou zakázku, je nutno postupovat dle ZZVZ, a to konkrétně dle Části sedmé ZZVZ, pouze pokud se bude jednat o nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku. Dle části, jež upravuje tzv. podlimitní režim je nutno postupovat pouze v případě, kdy byste jakožto veřejný zadavatel zadávali klasickou veřejnou zakázku podlimitní, a tedy nikoliv sektorovou veřejnou zakázku. Dle ustanovení § 158 ZZVZ zadavatel není povinen zadávat v zadávacím řízení sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne limitu dle ustanovení § 25 ZZVZ.

Z hlediska určení druhu veřejné zakázky je podstatné vycházet z definice zákona o zadávání veřejných zakázek. Zákon definuje dodávky v § 14 hned v odstavci prvém: Veřejnou zakázkou na dodávky je veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat nebo ovladatelných přírodních sil, pokud nejsou součástí veřejné zakázky na stavební práce podle odstavce 3. Pořízením se rozumí zejména koupě, nájem nebo pacht.
Veřejnou zakázkou na služby je taková veřejná zakázka, která je činností, která není uvedena v odstavci 3 paragrafu 14.
Stavební práce jsou definovány také v § 14, v odstavci 3:
Veřejnou zakázkou na stavební práce je veřejná zakázka, jejímž předmětem je
a) poskytnutí činnosti uvedené v oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému pro účely veřejných zakázek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (dále jen „hlavní slovník jednotného klasifikačního systému“).
b) zhotovení stavby, nebo
c) poskytnutí souvisejících projektových činností, pokud jsou zadávány společně se stavebními pracemi podle písmene a) nebo b).
a zároveň je také v § 14 v odstavci 4 definována stavba (pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek):
Stavbou je pro účely tohoto zákona výsledek stavebních nebo montážních prací vytvářející jednotný celek, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce. Bez ohledu na právní formu spolupráce mezi zadavatelem a dodavatelem se za veřejnou zakázku na stavební práce považuje rovněž zhotovení stavby odpovídající požadavkům stanoveným zadavatelem, přičemž za odpovídající požadavkům stanoveným zadavatelem se považuje stavba, u níž má zadavatel rozhodující vliv na druh nebo projekt stavby.
Pokud tedy jsou prováděny činnosti uvedené v oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému nebo je předmětem veřejné zakázky zhotovení stavby, jde o zakázky na stavební práce, jak to říká zákon.
S ohledem na skutečnost, že nafukovací haly nejsou podle CPV kódů mezi dodávkami, lze říci, že zakázka není dodávkou. Zakázka tak může být pouze zakázkou na stavební práce nebo služby. V případě služeb by pravděpodobně šlo o servis, údržbu, běžné opravy. Z Vámi uváděných informací a z telefonického rozhovoru lze usoudit, že nepůjde o běžné opravy, že nepůjde o běžné servisní úkony, ale vlastně půjde o celkovou rekonstrukci haly, protože je na konci své životnosti a v rámci této rekonstrukce budou tedy prováděny montážní činnosti jako při výstavbě nové haly (nová konstrukce, lana, montáž folií), až na novou výstavbu betonového základu haly. Pouze z důvodu, že betonový základ staré haly je v dostatečně dobrém stavu, nebude prováděna výstavba nového základu. Bez dalších bližších informací možná půjde o některou z činností:
45217000-1 Výstavba nafukovacích hal
45223800-4 Instalace a montáž montovaných staveb
45223810-7 Montované konstrukce
45223821-7 Montované jednotky
45223822-4 Montované komponenty
45262400-5 Instalace a montáž ocelových konstrukcí
45262410-8 Instalace a montáž ocelových konstrukcí pro budovy
45262420-1 Instalace a montáž ocelových konstrukcí pro stavby 45351000-2 Instalace a montáž technického zařízení budovy
45111300-1 Demontážní práce
Pokud by tomu tak skutečně bylo, šlo by o stavební práce, protože jsou uvedeny v oddíle 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému. O službu by šlo, pokud by prováděné činnosti právě nebyly v oddíle 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému.
Pomůckou pro určení druhu veřejné zakázky může být i stavební zákon a judikatura, přestože jde skutečně pouze o pomůcku. K upřesnění tohoto je možné využít judikaturu – rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 08.12.2010, čj. 10 Ca 280/2008 – 78, publikovaný ve sbírce rozhodnutí NSS, využívá následující formulaci: „Výrobky plnící funkci stavby, na rozdíl od stavby ve smyslu § 2 odst. 3 tohoto zákona, nejsou výsledkem stavební činnosti, tj. přesněji řečeno nevznikly s použitím stavební nebo montážní technologie, ale jiné průmyslové, např. strojírenské technologie. Výrobek plnící funkci stavby je zařízením vyrobeným továrním způsobem.“
Naproti tomu stavbou se podle stavebního zákona rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní technologií od začátku do konce v prostoru staveniště, bez zřetele na (mimo jiné) jeho stavebně technické provedení, materiál nebo konstrukci. I z toho tedy dovozuji, že Vámi zmíněná nafukovací hala je stavbou, která byla prováděna stavební i montážní činností i za pomoci předem připravené konstrukce. Stavební zákon klade stavbu a výrobek plnící účel stavby na stejnou úroveň, takže z hlediska povolovacích procesů mezi nimi není rozdíl s jedinou výjimkou – výrobek plnící funkci stavby nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení. Jinak v obou případech musí investor získat územní rozhodnutí, na základě Vašich informací pro původní výstavbu haly jste potřebovali stavební povolení od stavebního úřadu.
S ohledem na výše uvedené (a i s ohledem na omezené množství informací) se lze domnívat, že pravděpodobně jde ve vašem případě o veřejnou zakázku na stavební práce.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) je zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku, není-li dále ZZVZ stanoveno jinak, přičemž za veřejnou zakázku je z pohledu ZZVZ považována veřejná zakázka na dodávky, veřejná zakázka na služby, veřejná zakázka na stavební práce a dále pak koncese na služby a koncese na stavební práce.

Z povinnosti uvedené v § 2 odst. 3 ZZVZ vyplývá, že každý zadavatel, tedy i zadavatel podle § 4 odst. 3 ZZVZ (Vámi zmiňovaný jako sektorový zadavatel), je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li stanoveno jinak.

Jinak je pro zadavatele podle § 4 odst. 3 ZZVZ stanoveno v § 158 až 160 ZZVZ, kdy zadavatel podle § 4 odst. 3 ZZVZ není například povinen zadat v zadávacím řízení sektorovou veřejnou zakázku na služby, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje 11 413 000 Kč (viz § 3 odst. 2 nařízení č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek).

Konkrétně ve vztahu k Vašemu dotazu nicméně uvádíme, že ZZVZ nedává zadavateli podle § 4 odst. 3 ZZVZ výslovnou výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jejímž předmětem jsou auditorské služby pro účely splnění povinností vyplývajících zadavateli podle § 4 odst. 3 ZZVZ ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, tj. i tyto služby by měl zadavatel podle § 4 odst. 3 ZZVZ získat na základě výsledku zadávacího řízení.

Zákon o zadávání veřejných zakázek nereguluje tuto povinnost dodavatele. Zákon však v § 105 odst. 1 zadavateli umožňuje takovýto požadavek v zadávací dokumentaci – je to tedy oprávnění zadavatele. S uvedeného tedy vyplývá, že dodavatel je povinen předmětné informace sdělit, pokud je zadavatel v zadávací dokumentaci požaduje.

Nový zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek již nedefinuje kategorii dotovaného či sektorového zadavatele, neboť došlo k terminologickým změnám, kdy již neexistují termíny dotovaný zadavatel ani sektorový zadavatel, tedy dříve dotovaný zadavatel je nyní subjekt dle ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ a namísto termínu sektorový zadavatel, již je definován pouze termín sektorová veřejná zakázka, došlo tedy k přesunutí těžiště ze subjektu na předmět veřejné zakázky.
V případě souběhu zadavatele dle ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ, který zadává sektorovou veřejnou zakázku, je tento povinen postupovat dle ustanovení platných pro sektorové veřejné zakázky, a to pouze pokud předpokládaná hodnota sektorové veřejné zakázky nedosahuje finančního limitu dle ust. § 25 ZZVZ.
Pokud tedy zadavatel zadává sektorovou veřejnou zakázku (tedy i tzv. zadavatel dotovaný), je povinen postupovat dle ZZVZ pouze v případě, že zadává nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku, a to dle ust. § 158 ZZVZ.